Černá Dahlia

„I think you'd rather fuck me than kill me. But you don't have the guts to do either.“ Úžasná, kreativní kamera Vilmose Zsigmonda, pohrávající si s úhly, stíny i okrově šedým betonem města andělů, De Palma potvrzující status noblesního autora se smyslem pro stylovost a perfekcionismus výpravy, což se konkrétně u neo-noiru hodí jak ďolíček na bradu A.Eckharta a Mia Kirshner, která si těch pár minut na plátně bezostyšně ukradne pro sebe. Mimochodem, po „promítání“ jejích scén člověka napadne, jaká je škoda, že vše nebylo černobílé (jak zamýšlel na post režiséra původně uvažovaný D.Fincher). Jenže.. Strpěl bych přítomnost Hartnetta, jehož místo detektiva v Hollywoodu je vedle Harrisona Forda ve vymydlených komediích ze současnosti (holt, klobouk a cigára sami o sobě nepřeklenou vzdálenost tisíce mil k Bogartovi), leč scénáristickou neučesanost Ellroyova košatého stromu lze tolerovat jen stěží (posledních dvacet minut zahlcených motivy budiž tomu důkazem). A navíc, každý, ať už noir, nebo neo-noir, musí být skrz na skrz protkán břitvu připomínajícími replikami a dialogy (viz.úvod komentáře), přičemž Černá Jiřina s nimi docela šetří, nebo je hercům, co je pronášejí, zkrátka nevěříte. Možná i proto pak chybí intenzivnější emoční zapojení ze strany pozorovatele.. (09.10.2013)

Palmovsky stylové, bohužel však až zbytečně příliš >divácky vděčné< , místy díky scénáři trošku nepřehledné, takové doslova (nejen námětem příběhu a lokací) >hollywoodské< ... Škoda... - - - Ohodnotit tenhle film je pro mě opravdu těžká volba. Tři a půl hvězdičky tedy za film, z nutnosti zaokrouhlit pak s velkým sebezapřením nelze nakonec jinak, než dát jen tři hvězdičky, právě za tu místy zbytečnou (i stylem práce kamery) masovému diváku určenou podbízivost... (17.10.2007)

Scénář: Josh Friedman .. Brian De Palma je hodně rozporuplně přijímaný tvůrce - sám se řadím ovšem k jeho příznivcům a tento film rozhodně není (tak) špatný, jak se dá na mnoha místech dočíst. Black Dahlia je takové malé noirové déjà vu, příjemně staromódně natočené (možná než nažloutlé kamerové filtry by slušela černobílá, která se momentálně vrací do módy) a přináší všechny ingredience, jaké má De Palma tak rád - box, famme fatale, baloňáky, všudypřítomné cigarety, déšť, kontrast světla a tmy, střídmé kamerové experimenty a několik propracovaných dlouhých záběrů. To vše, na pozadí úžasné výpravy, vytváří hutnou potemnělou atmosféru. Zpracování tedy nemá vážnějších chyb. Ani rozvleklost příběhu nijak nevadí, vyprávění nikam nespěchá a zauzlování příběhu či spojitosti postav není tak nečitelné. Josh Hartnett se snaží a jeho výkon je přesvědčivý, zamrzí spíše vedlejší postavy bez výraznějších opor (přesto by filmu slušela celková herecká sestava o pár let starší). Ručička vah tedy několikrát mírně zaosciluje k záporné straně, ale není to nic markantního a v červených číslech se celek drží stále pevně. 75%. (09.01.2007)

Černá Dahlia se moc nepovedla. Film je neuvěřitelně zdlouhavý a chybí mu nějaký větší spád, který by vás po celou dobu udržel v křesle. Nezachraňuje to ani jinak vynikající Scarlett Johansson ani oscarová Hilary Swank. Škoda. Vím, že Brian De Palma umí natočit výbornej film ale tady se to prostě nepovedlo. Pro mě docela šedej průměr. (04.06.2007)

Nemůžu se ubránit srovnání s jiným postžánrovým Noir filmem - Čínskou čtvrtí. Zatímco Čínská čtvrť ve své době sklízela ovace, Black Dahlia se stala terčem kritiků a do naších luhů a hájí radši ani nebyla producenty uvedena. Jednoznačně ale musím říct, že je to velká chyba!!! Hartnett sice není takový cynický drsňák, jako byl Nicholson, na druhou stranu mu to ani scénář a typ hrdiny nedávají za úkol. Hartnett je holt lamač ženských sdrcí, což řekněme si na rovinu - Nicholson není a nikdy nebyl a do postele s ním tedy mohla vlézt tak maximálně unylá Faye Dunawayová. To Scarlett nebo dokonce tentokrát i Hilary!!!, to už je jiné kafe. V čem má ale Dahlia jasně navrch je atmosféra filmu. De Palmovy se pomocí hědého hávu a klasické noir šablony podařilo zachytit úžasně vystylovanou podívanou, které podle mě třeba i takové Sin city strká do kapsy. Polanského počin sice nebyl špatný, ale v tomto srovnání jednoznačně zaostává. Bohužel nečekaným nežádoucím efektem De Palmovy skvělé atmosferické podívané se stala už mnohokrát zmiňovaná plochost postav, které holt kvalit Čínské čtvrti nedosahují. Na obhajobu Dahlie ale zase musím podotknout, že oproti Čínské čtvrti disponuje mnohem silnějším a pro diváka přitažlivějším námětem. Přeci jen, Hartnett vyšetřující jednu z nejbrutálnějších vražd v dějinách Ameriky zní líp, než Nicholson vyšetřující špinavé praktiky ve vodárně. Suma sumárum, De Palmova Dahlia pro mě z přímého souboje vychází přece jen o něco lépe než starší, seč kritiky ověnčený film Romana Polanského a **** si rozhodně zaslouží. A za co ta pátá? Za kříšení mého oblíbeného žánru v této pro něj tak nepříznivé době. (Já chci další!!!!;) (18.02.2007)