Bohémové

Neznášam, keď si američania myslia, že sú bohovia každého žánru, a všetko sa im zmení v zlato pod rukami, ajkeď je to slabé. Jediné, čo do mňa nalialo trocha života počas celého filmu, bolo úvodné spievanie v jednej rade + ten šialený výstup mliekochlastajúcej divošky :) Ostatné? Nuda, predvídateľnosť, ohranosť. (06.01.2009)

Vidím to, slyším to, a všechno, co po těch dvou týdnech vím je, že poslouchám soundtrack od Jonathana Larsona pořád dokola v čele se Santa Fe, La Vie Boheme a Light My Candle. Vidím to podruhé, potřetí, a všechny nedostatky filmu nahrazuje hudba. Dříve neoblíbeného herce si zamilovávám, pak zase jiného, a nakonec mi přirostou k srdci všichni. Zjišťuju, že existuje původní muzikál na Broadwayi (poslední představení 7. září 2008!), kde hráli všichni herci z filmu až na Rosariu Dawson a Tracii Thoms. Poslouchám původní nahrávku z divadla, obsahující asi patnáct písní navíc (více Santa Fe motivů!), a to mi musí stačit. Na závěr trocha nejsubjektivnějšího hodnocení: zbožňuju to. Kvůli tématu, kvůli hudbě a vůbec. A ty filmové 4* jsou za to, že toho tolik vynechali a změnili... (10.03.2008)

Dávám plné hodnocení, protože jsem byla natolik nadšená přenosem tohoto muzikálu, nebo spíš opery, z Broadwaye a natolik ve mě ještě rezonuje, že mě nadchlo i toto zfilmování. Snad mi tady chyběly potlesky po jednotlivých písních, které vyjadřovaly moje pocity. Někteří herci se mi líbili lépe v divadelní verzi, třeba Mimi tam byla více andělsky hříšná než Rosario Dawson a taky pěvecké výkony naživo měly větší sílu. Jinak si ale myslím, že se toto zpracování povedlo. Divadelnost je tady přiznaná a exteriérů moc není. Ale třeba čísla v metru nebo v kostele jsou zrežírované dobře. A Roger na skále v západu slunce mi silně připoměl Johna Bon Joviho. (04.01.2011)

There is no future! There is no past! Thank God this moment´s not the last! Bohémštější (a možná i lepší?) než Angels in America. Zprvu pomalejší rozjezd a nepřístupnost, poté nečekaně přímý útok na solar. Viva La Vie Boheme! Za tímhle snímkem, že stojí Chris Columbus? Measure your life in love! Po Moulin Rouge druhý muzikál, který mě skutečně dostal! (18.12.2010)

Five-hundred-twenty-five... Kontroverzní muzikál, překvapivě řízený ze stoličky sentimentálně komediálního specialisty Chrise „Harry Potter je Sám doma“ Columbuse, si i přes svoji melodickou jednoduchost získá široké pole nekomerčních diváků, protože právě tady absolutně schází hýřivé exhibice kostýmní stylovosti á la Moulin Rouge a celé to vypadá jako 30 let stará nahrávka ze zaprášeného pultu. Kdekdo z hrdinů z nižších vrstev tu má AIDS (skvělá scéna umírajících v kruhu), nemá na nájem, je homosexuál nebo si pravidelně píchá, především jde ale o lásku a prachobyčejné mezilidské vztahy. Jsme totiž v New Yorku, nikdo z nich nemá peníze a každý to řeší po svém (v tomhle kontextu potěší ohnivá davová scéna z úvodu nebo sexy taneční vystoupení Rosario Dawson – prakticky jediná známá tvář z hereckého ansámblu). Není tu ani ryze hlavní postava, všichni se vzájemně doplňují a proplétají. A i když jsou jejich osudy příběhově prosté, mají co říct. Nemůžu si ale pomoct, že si toho ambiciózní Columbus vzal na svá bedra příliš a viditelně mu to mnohdy dře jako zrezivělý řetěz a emocionálně nezasahuje vždycky tak, jak by si zřejmě přál. Bohémy jsem rád ochutnal, ale příště si dám zase něco jiného!! Budu tentokrát přísnější, takže ***. (04.06.2008)