Gejša

Oboznámenie s pojmom Gejša v celej jeho"kráse"!Kultúra a tajomstvá exotického sveta,ktoré nám poodhalil Rob Marshall prostredníctvom pamätníkov!Príbeh lásky,ktorú si pravá Gejša nemôže dovoliť.Vizuálne-hudobno dokonalé dielo,ktorého pomalé tempo ma nenudilo.Sledoval som pozorne a nemohol som sa nabažiť krásnych modrých očí hlavnej postavy!Celkový dojem 4* (07.03.2008)

Celý film je natočen ve velkolepých kulisách a tvůrcům se opravdu podařilo vystihnout atmosféru doby, ke které přispívá vynikající hudba Johna Williamse. Režisér Rob Marshall podle mě udělal lepší práci, než u Oscarového Chicaga už jenom proto, jak se na ten film tak hezky kouká. Jsme v Japonsku takže samé ty hezké zákoutí se zrcadlově čistými jezírky (jednou kamera nesnímá herce, ale pouze jejich odrazy ve vodě.) Nejlepší ale je, že se dostáváme gejšám takříkajíc pod pokličku a film nám odhalí náročný výcvik, bolestivé česání a hlavně intriky. Hacumomo se snaží Sayuri zničit pomocí různých pomluv a přebíráním klientů, velice hezky to ukazuje scéna se sumo zápasem. Svět gejš je velice nemilosrdný třeba v případě vyučení Sayuri na gejšu, se Sayuri už nemůže bavit se svojí dlouholetou přítelkyní, protože se vlastně stávají sokyněmi. Celkové vyváženosti filmu také přispívá, že se nikde neprohání Tom Cruise v samurajském brnění, nýbrž že se všech rolí zhostily zkušení asijští herci (až na epizodní role amerických vojáků). Zhang Ziyi v hlavní roli naprosto září a všechny emoce jsem jí bez vyjímky věřil. Velice se mi líbila i malá Suzuka Ogho, která hrála Sayuri v dětských letech. A velice mi utkvěl můj oblíbený Cary-Hyroiuky Tagawa (baron), který vždy zazáří i ve vyloženě béčkových filmech, natož pak v tak silném příběhu jako je Gejša. Všemi kritizovaná "asijská angličtina" herců se mi líbila a rozhodně na mě nepůsobila nějakým rušivým dojmem. (09.02.2006)

85% - Gejša mě ohromně překvapila. Neznal jsem tvůrce, jen jsem věděl že jde o film USA z japonského prostředí, a tudíž patrně o nějakou naivní slátaninu s drahou výpravou. V kině jsem pak byl svědkem překrásné podívané. Po vizuální stránce je film extrémně zábavný od začátku do konce. Hlavní klad jsem ale poznal v hudbě. Neměla sice snahu chovat se "autenticky", a zní po celou dobu jako dokonalé klasické řemeslo bezchybného Johna Williamse, jež japonskou atmosféru bez filmu samotného těžko vyvolá, ale angažování hvězd vážné hudby pro houslová a violoncellová sóla vše napravilo. Celou atmosféru nejen podpořilo, ale z velké části i vybudovalo. Itzhak Perlman (jehož znáte např. z hudby k Schindlerovu seznamu) a Yo-Yo Ma (např. Tygr a drak) mi zde vyrazili dech. Vůbec bych nečekal, že se ti dva někdy sejdou za účelem nahrát hudbu pro film. Gejša je krásný film, kde je na co koukat, a co poslouchat. Pátou hvězdičku bych dal za japonštější atmosféru, a něco, po čem bych měl touhu vidět to podruhé. (14.03.2006)

Dá se to přebrat z mnoha stran a zaujmout tak k tomu filmu několik odlišných postojů. (Umění-kýč, pocta cizí kultuře-nepochopení cizí kultury, odsouzení prostituce-oslava poddajnosti atd.) Mě osobně baví sledovat, jak si jedna kultura překládá druhou kulturu, čím ji obohatí a co z ní odebere. Celkově Gejšu nepokládám za umění, ale za výrobek. Překvapilo mě, že napodruhé, mi film nepřišel tak chladný, prázdný a povrchní, jak by napovídal první dojem. (24.04.2006)

Rob Marshall je neuveriteľný packal. Zverili mu jeden z najočakávanejších projektov a mal k dispozícii hereckú elitu Ázie, príťažlivý námet a peniaze Stevena Spielberga. A čo nám ponúkol ? Dejovo roztečenú povrchnú fresku o konci jednej éry Japonska. Pritom námet si priam žiadal, aby Sayurin život pitval do najmenších podrobností, ukázal nám rozpor medzi obalom a vnútrom ženy odsúdenej byť high class spoločníčkou, avšak túžiacou patriť tomu koho miluje. Lenže položme si otázku, bolo by to stráviteľné pre masy nedotknuté japonskou kultúrou a nerozumejúce jej podobne ako americkí vojaci vo filme? Asi nie. Toľko kritizovaná angličtina podľa môjho názoru vadí len v prvých minútach filmu, divák si rýchlo zvykne a ku koncu to už ani nevníma. Dôvodom angličtiny je pravdepodobne to, že najmä lenivé zámorie by nechodilo na film v ktorom po sebe štekajú japončinou Číňaňky, ako aj to, že Číňania sa japonsky učia veľmi ťažko, keďže tieto reči majú spoločné len základné znaky. Čo v mojich očiach film povznieslo na absolútne hodnotenie je formálna stránka a herci. Krehká krása a prejav Zhang Ziyi, pyšná a „animálna“ krása Gong Li a nádherne unavená krása a umiernený a pokorný výkon Michelle Yeoh (ktorý tak obdivujem od Tigra a Draka) ma spolu s Oscarom ocenenou kamerou, výpravou a kostýmami, ako aj WIlliamsovou hudbou prevalcovali tak, že nemôžem vyniesť iný verdikt. Keby to zobral do ruky Edward Zwick, alebo keby svoje dvorné herečky komandoval Wong Kar-wai mohlo tu byť niečo, čomu hovorím film mimo kategórie. Lenže Rob Marshall je neuveriteľný packal, ktorý natočil „len“ film za 10/10 (04.05.2006)