Nesvatbovi

Plakátová, pastelově barevná, reklama na povrchní přístup k životu. Typicky hollywoodské spotřební zboží. Pěkně zabalená teenagerská komedie plná toho nejprimitivněji vystavěného humoru podle zaručeně ověřeného receptu - stavme na stereotypech, když už zkarikujeme důchodce, tak z něho udělejme naprosto cvoklou starou brécu, když homosexuála, tak podivínského geeka-pseudoumělce, když dámu v letech, tak nadrženou paničku, když soka v lásce, tak ukázkového záporáka, když donchuána, tak ujetého a z mama hotelu, když snobský život, tak okázale výstavní a prázdný...prázdný jak tenhle film. Možná bez toho povinného hollywoodského konce, kdy happyend je signalizován někdy od desáté minuty příběhu a absurdní veřejně vedený rozhovor narušující řeč oddávajícího na svatbě přítele popře všechny zákony zdravého rozumu, bych ještě byl ochoten akceptovat a přistoupit na pravidla žánru. Takhle jsem ovšem díky ulítlé hollywoodské romanci ztratil téměř 2 hodiny života. Naprosto prázdný a nudný film... (11.04.2010)

Zas jedna vydařená komedie ze stáje Ben Stiller & comp. Nevím, koho mám chválit dřív, jestli sladkého krasavce Wilsona, nebo méďu Vaughna. Vůbec celé je to povedené - skvělé obsazení každé role, načasování, gagy i ta romantika. Je tu sice slabší chvilka, kdy film řeší Wilsonovu depku, do které se vloží guru Will Ferrell, ale jinak vlastně není, co vytknout. Jen se modleme, aby již teď proklamovaný druhý díl neskončil jako absolutní fiasko. (30.09.2005)

"Upjatá v klobouku mě právě pohledem ošukala." Kdybych dřív věděl, jak snadno se na svatbách balí holky, tak bych určitě víc chodil na pohřby. To je totiž tutovka. Byl bych asi o spoustu zážitků a svědění v rozkroku bohatší, ale já jsem to dřív nevěděl, takže jsem monogamně zdravý. Nevadí. S Johnem, Jeremym a nezapomenutelným esem Chazzem jsem si to už několikrát užil a jelikož mám slabost pro jachting, svatební pravidla a obě dcery ctihodného pana Clearyho, tak se obávám, že si to ještě párkrát zopakujeme. (21.12.2016)

U komedií hochů z Fratpacku se vždycky hodně zasměju a zároveň mě nabíjejí když už ne optimismem, tak rozhodně dobrou náladou. Baví mě ti entuziasmem sršící herci, na kterých je vidět, že se během natáčení dobře bavili. Wedding Crashers nejsou výjimkou. Jestli bych měl mít nějakou připomínku, tak snad jen co se délky snímku týče. Dvě hoďky jsou pro komedii opravdu trošku moc. (10.12.2006)

Má se obecně za to, že komedie jsou komediální a dramata jsou dramatická. Že prostě platí nějaký formy, a ty se dodržují. Problém je, že to není tak docela pravda, a třeba Nesvatbovi jsou toho dobrým příkladem, protože komediální je hlavně první půlka, zatímco druhá je spíš dramatem. Film se zhruba uprostřed zlomí a sled rozverností a zábavných flirtů najednou vystřídá celkem seriozní romantické drama. Místo svateb se začnou navštěvovat pohřby a vůbec je to najednou takový až nepřiměřeně melancholický. Zajímavý je, že úplně obráceně je tomu u dramat, který na začátku obvykle nastolí nějakou závažnou situaci, která působí celkem věrohodně, ale řešení té situace je často dosti komiksové jak z nějaký burlesky, asi nejlepším příkladem toho jsou mnohé akční filmy, kde se hlavní postavy napnou k nereálným výkonům, ale platí to pro spousty dramat obecně, kterým nezbyde než se z vážné situace vykroutit nějak filmově, nadsazeně, nevážně a šťastně. Komdie tudíž začínají jako komedie a končí jako dramata (s morálním ponaučením, proto skutečně velcí moralisti jako Tati nebo Chaplin točili komedie), zatímco dramata začínají jako dramata a končí jako komedie (se šťastným koncem a nutnou diváckou katarzí). Existuje ale pak něco jako skutečná komedie a skutečné drama? Existuje a pozná se jednoduše tak, že se uprostřed nezlomí, ale dovede věci z první půle do konce a ještě je v druhé půli vystupňuje. Příkladem takové komedie je podle mě Project X, kde se soukromá party vymkne kontrole a film místo nějakého obratu neustále nabírá obrátek, a hlavní hrdina je za celou věc dokonce ještě pochválen otcem, který měl za to, že je jeho syn loser. Co do dramatu je možný zmínit třeba to, co dělá Nolan, který používá tzv. snowball techniku, kdy nabaluje jednotlivé linky a střípky na sebe do neustále se stupňující a vzrůstající hroudy, která se valí kupředu. Je to samozřejmě riskantní strategie, protože hrozí, že se divák vyčerpá a semele to i jeho. Je to ale cesta ke skutečnému drama. Závěr z toho je ten, že i když mají Nesvatbovi status jedné z nejlepších komedií dekády, o skutečnou komedii nejde. Je to pseudo-komedie. (24.04.2013)