Casablanca

Někde v hloubi mysli mám zažito, že když se správnou Američanku zeptají na její oblíbený film, musí říct Casablancu, přičemž každý správný Američan zareaguje jakousi hláškou o "romantické slátanině". Ke Casablance jsem tedy přistupovala jako k příběhu o dvou lidech, kterým bude trvat dvě hodiny, než jim v prosluněném marockém městě dojde, že bez sebe nemohou žít. A ejhle! Ono prosluněné městečko právě zažívá druhou světovou válku a místo dvou postav jsou tu tři, přičemž každá má svou historii a žádná není zlá. A ani děj není tak přímočarý, jak bych čekala. Zatímco Titanic jde se všemi myšlenkovými pochody hlavní dvojice převyprávět třemi větami, u Casablancy potřebujete na nastínění situace a vysvětlení úmyslů každé ze tří postav minimálně pětiminutový monolog. Jenže i přesto, že jsem se moc těšila, v co to vyústí, mě závěr nechal naprosto chladnou. A to by se mi u romantických filmů o velké lásce a velkém obětování se stávat nemělo. (07.02.2010)

Tak už mám za sebou i tohle kultovní dílo. Nice. Really. Povedený romantický snímek, který v uprostřed minulého století zřejmě chytal spousty slzy romantických dušiček :-) No, mé nedostal, protože to skončilo přesta tak, jak jsem chtěla. Jen mi občas přišlo, že Ingrid Bergmanová sem tam přehrávala a musela jsem se nad tím pousmát, což zřejmě trochu zkazilo celkový dojem. Ale proč ne. Pro filmové maniaky by to měla být povinná četba. (17.03.2009)

Po prvním shlédnutí je Casablanca přesně taková, jakou jsem ji chtěl mít. Na světový konflikt nahlížející zas trochu jinak, protkaná jemným humorem, obsazená legendární dvojicí (která si svůj status skutečně zasloužila) a prosycená mile kýčovitým, sentimentálním odérem. Nečekal jsem však geniální dialogy, nezapomenutelnou scénu v baru, kdy Francouzi doslova přezpívají roztahující se nácky a nevyhnutelné, dramatické zakončení. Casablanca žije dál. Aspoň pro mě. 90% (06.09.2009)

Casablanca rozhodně patří mezi nejslavnější počiny světové kinematografie. Je to prostě pojem. Milostný příběh, zasazen do reality druhé světové války, okořeněn špetkou humoru a jednou velkou láskou. Humphrey Bogart byl opravdu vynikající a dodal postavě Ricka ten správný šmrnc a eleganci. Ingrid Bergman to rozhodně slušelo a herecky za svým kolegou nezaostávala. Zajímavý příběh se spoustou dialogů, několik pěkných písní (včetně Marseillaise), trocha napětí, romantika a slavná závěrečná scéna v mlze na letišti. Čas už určitě obrousil hrany tohoto protiválečného klenotu, ale jeho poselství a krása zůstává neměnná. Casablanca je prostě tak specifický a krásný snímek, který si vysoké hodnocení jednoznačně zaslouží. (09.08.2010)

Myslite si o mne, čo chcete a nebudem sa nikomu ospravedlňovať za svoj názor, ale pri tomto filme som sa nudila a bolo mi až zle z tých litrov cukru, čo mi tiekol z televízora. Och, bože, toľko prvoplánového sentimentu a dojenia emócií! A to som si Casablancu pozrela hlavne preto, aby som pokračovala vo vzdelávaní zo starších filmov a zistila "čože to tí Američania na tom svojom najmilovanejšom filme majú?". Už viem, čo na ňom majú, ale ja to nemám. Biedne herecké výkony, lacné kulisy, patetický večný príbeh, okorenený snáď len ne-happy-endom... A vôbec to nemá nič spoločné s rokom výroby. Sú staré filmy, ktoré Casablancu strčia do vrecka. (25.02.2005)