Poslední traper

Moc hezký film, kterému trošku škodí formát, který je divnou mutací dokumentu a hraného filmu, přičemž dokumentární část je shazována dějovou linkou a vykonstruovanýma situacema, a hraná část trpí neherectvím všech zůčastněných(ty moudra pak prostě dost šustí papírem). Vizuálně jsou to orgie hraničící s kýčem, Norman je sympaťák a občas vykoukne i nějáká ta méně přitažlivá součást trapperského života..... prostě fajn film. Ale Hezogovi Happy People to prostě nejsou(a není to jen tím, že Aljaška není Sibiř). (28.03.2013)

Francouzi snad mají na přírodopisné filmy patent. Thierry Machado byl ostatně kameramanem filmů jako Mikrokosmos nebo Ptačí svět, takže se není čemu divit, že příroda je zde opět nasnímána ve vší své kráse. Výborná je i hudba, ať už orchestrální nebo skvěle sednoucí písně Leonarda Cohena. A ač to vypadá skoro jako dokument, je to hraný film, ve kterém Norman Winther a další hrají sami sebe. Autoři si nehrají na Michaela Moorea a nebalamutí diváky, tento fakt je jasný už z úvodních titulků. Jinak by museli mít desítky kamer a funkční křišťálovou kouli. Všechna čest trikařům, protože není poznat, co je skutečné a co digitální. Pro mne funkční návrat do mládí, kdy jsem hltal dobrodružné romány, ve kterých bylo ještě traperů plno. Co mi ovšem vadí, je to filmařské pokrytectví, díky kterému traper v celém filmu nic neuloví. Jen klade pasti a pak prodává kožešiny, nic mezi tím. (12.04.2010)

Nádherný dokumentárně hraný film o traperovi žijícím na okraji spíše civilizace než přírody, o jeho strastech, radostech, zkušenostech a o jeho věrných psech. Život, který žije nám v dnešní době může připadat neuvěřitelný, avšak jemu nic nechybí a snímek to dokonale vykresluje. Krásná příroda i hudba. "Vlci nesnášejí psy. Na lidi neútočí, jak se o tom píše v knihách." - Věta, ze které vše čiší. 90% = 5/5 (25.08.2010)

Hezký odpočinkový film o přírodě a posledním lovci kožešin v Kanadě, který řeší základní otázku, zda má už skončit a jít pracovat do města či ne. Žije s indiánkou a smečkou psů, kteří pro něj nejsou jen tahači saní, ale také společníci. Tohoto luxusu si třeba nemůže dopřát jeho mnohem starší kamarád, který by psi již nezvládl a je tak odkázaný na skútr. Nejde tak ani o děj, jestli něco uloví či ne, jako spíše o formu vyprávění a hlavně atmosféru. A to je to, proč tomu nemůžu dát plnou palbu, protože některé scény byly uměle-kýčovitě udělaný. Když ten dědek zase nutil nebohý pejsky tahat saně nějakou neprobádanou cestou, kde bylo jasný, že tam chudáčkové uvíznou, tak sem myslel, že ho vlastnoručně zabiju. Chápu, že život tam je drsný a s nikým se nemazlí, ale proč si to ještě zhoršovat chybnými úsudky. Jeho starší kamarád ví, že je na konci cesty a proto učiní návrh, který na nějaký ten rok oddálí nevyhnutelný. (13.07.2018)

"Jestli je to naše poslední sezona, proč sis dal letos se srubem takovou práci?" Nicolas Vanier ukázal život Normana Winthera jak s jeho krásou, svobodou a oddaností přírodě, tak i s nekonečnou pakárnou v podobě mrazu, neustále se někam propadávajícího psího spřežení a dřevorubců, kteří tu svobodu neúprosně otesávají. Ukázal ho pomocí nádherných obrázků (hodně moc), příjemné hudby (méně) a nějakých těch moudrých průpovídek - z toho ovšem netřeba míti strach, poslední traper moralizuje zhruba stejně, jako (dosaď jméno staršího příbuzného) na návštěvě - povinně a přímočaře. Netouží povýšeně poučovat, chce si jen povídat o divočině, trapeřině a úctě k přírodě. Norman Winther je starý paličák, který věří, že takové pouto má smysl. Škoda, že jemu podobných už tolik není. (18.02.2012)