Škola tance a šarmu

Milý, oddychový film so sympatickými hercami, jemným humorom, ktorý zabaví, trošku aj dojme a hlavne určite nikomu neuškodí:-)) Normálne by som dala len tri hviezdičky, ale veľmi sa mi páčil výber pesničiek, ktoré zneli počas celého filmu takže nakoniec z toho vychádza s veľmi veľmi slušnými štyrmi... (11.11.2007)

Škola tance a šarmu (2005) Nevím ale tenhle film má kouzlo nehraje si na nic co opravdu není nehýří efekty a nesmysly prostě jen vypráví příběh a to mi na dobrý film stačí vyprávět film tak aby se dobře poslouchal a byl ke koukání . Frank (Robert Carlyle) je pekař který přišel o ženu a pořád mu není jasné proč se vlastně zabila . Chodí na skupinovou terapii kterou navštěvují podobně postižení muži. Při jedné rozvážce pečiva je svědkem autonehody muže ( John Goodman ) který ho v sanitce které je odváží z místa nehody požádá o laskavost která Frankovi změní život . Požádá ho aby ho zastoupit na schůzce kterou si domluvil jako kluk a omluvil ho u ženy se kterou se má setkat . Pátý den pátý měsíc pátého roku nového milenia .. Nebudu prozrazovat děj to je hřích . A mohu mluvit jen za sebe mě se to líbilo a to nejmenší co mohu je to tu vyjádřit (06.11.2009)

Škola tance není takovým tím klasickým filmem, kde někdo chce být v tanci nejlepší, nebo se snaží něco vyhrát. Tady jde jen o lekce tanečních, kam se náhodně dostane pekař, který po cestě potká havárii auta a v něm člověka, který umírá. Ten ho pověří velice důležitým úkolem, aby našel dívku, kterou neviděl čtyřicet let a s kterou byl dohodnut, že se na tanci potkají dne 5.5. 5 roku nového milénia. Dívku se mu na společenském tanci, který je každý čtvrtek nepodaří najít, ale tanec ho chytne natolik, že tam chodí rád a dotlačí tam i své přátele. Popravdě jsem se moc při filmu nepobavil. Maximálně jen když jsem viděl vězně v podání Dannyho DeVita. Film neměl šťávu. Umírající vypravěč mě trochu připoměl Velkou rybu, proto ty tři hvězdy - jinak bych dal dvě. (30.07.2007)

Než se trochu rozepíšu o filmu samotném, chtěl bych pochválit úvodní větu oficiálního textu distributora „Příběh o náhodě, která učinila sen jednoho muže osudem druhého“, která přes svoji strohost neztrácí na výstižnosti a zároveň příjemně pohladí po duši. Tak to bylo úvodem a teď taky něco k Millerově taneční lekci. Tato škola mne nenaučila ani tanci, ani šarmu a jak jsem v první větě psal o pohlazení na duši, tak sledování Školy tance a šarmu mi spíše uštědřilo políček. Četl jsem komentáře, které snímek častovaly přívlastky jako jemný, milý, oddechový, smutný, nostalgický, originální, laskavý nebo dojemný. Ano, to všechno je, ale taky a to je hlavní, nemá vůbec žádnou šťávu, přičemž by jsme všechny doposud vyjmenované přídomky mohli nahradit jedním a trefnějším, který by zněl „nudný“. Možná kdyby tvůrci odstavili „dancing kinga“ Carlyleho a natočili pouze příběh, který retrospektivně vypráví umírající (mimo jiné, jako vždy vynikající) John Goodman, udělali by lépe. (19.01.2012)

prvně sem to viděl asi tak před dvouma rokama , a vůbec mě film nechytl. Nebavil mě a přišel mi dost o ničem.Ohodnotil jsem film jednou hvězdou. ale ted sem se na to koukl po druhý se svojí holkou , a musím říct že mě celkem překvapilo jak se mi film líbil. Všechno mi najednou dávalo větší smysl. Nejvíc se mi asi ve filmu líbilo když se vracel děj do těch dětských let. U mě ted rozhodne nadprůměr. (03.12.2016)