Loď duchů

Rád vzpomínám na doby, kdy jsem po škole se šel podívat do videopůjčovny v naší ulici. Na Loď duchů si pamatuji. Byla to VHSka daleko v polici a plakáty na ni zdobili půjčovnu. Po tolika a mnoha letech, co VHSky zanikly, jsem se rozhodl na film podívat. Bez jakýchkoliv očekávání. No, musím říct, že mě překvapila úvodní scéna plná krve a lidských částí. Příběh je hloupoučký a skupinka mořeplavců se vydává najít loď, která nemá kapitána a tak nějak rezne uprostřed oceánu. Závěr možná trošku překvapivý, ale u filmu jsem se spíš nudil, než abych byl zaujatý příběhem. Ono, kdybych si přečetl obsah filmu zde na čsfd, tak bych se možná filmu i vyhl. Co naplat, viděl jsme už horší. Naopak si vážím o to více filmů, u kterých se bavím. (30 %) (10.11.2019)

recesistický úvod á la romantický film následne prerezaný brutálnou scénou stál za to a bol jediným svetlým okamihom inak nudného a nezaujímavého hororu, pri ktorom by sa nebálo ani malé dieťa. byrne mal asi zlé obdobie, keď bral úlohy ako toto či koniec sveta a tiež ma prekvapila účasť r. zemeckisa a joela silvera ako producentov. čo už, nie každý deň je nedeľa (05.07.2006)

Loď duchů může sloužit jako zamyšlení nad tím, jak hodnocení ostatních ovlivňují náš vlastní úsudek, a také nad tím, jak ošidné takové soudy můžou být. Vynikne to zejména ve srovnání s nedávno viděným španělským hororem Rec. Oběma filmům jsem nakonec dal téměř stejné procentuální hodnocení, když Rec měl vynikající ohlasy a oslavné komentáře, které mě vyhecovaly k velkému očekávání, které nebylo nakonec až tak naplněno, kdežto Loď duchů měla velmi kritické jedovaté komentáře, které mé očekávání zchladily na minimum. A nakonec jsem byl příjemně překvapený, jelikož jsem opravdu nic nečekal. Loď duchů pochopitelně není žádné velké umění, to se musí divák poohlédnout jinde, a nepředstavuje v žádném ohledu nijakou žánrovou špičku. Je to jen průměrná rutinně odvedená duchařina, která se může pochlubit několika slušnými scénami, jako je poprava cestujících nebo postupné objevování útrob opuštěného vraku. Je ale taky limitovaná tuctovou režií a scénářem. Oproti Rec má ale slušnější herecké obsazení, zejména takový Gabriel Byrne i v takovémhle snímku předvádí, proč je uznávaným hercem. Nesporně se z toho dalo vytěžit víc a nesporně se ve filmu objevuje řada klišé, jenže ruku na srdce, v Rec jsem jich našel víc. Ostatně prakticky v žádném žánru se nevyskytuje tolik klišé a vykrádaček předchozích filmů jako právě v hororu. Žádný jiný žánr, snad s výjimkou space opery, se nemůže pochlubit tolika pokračováními hororových sérií typu Noční můry z Elm Street, Kukuřičných dětí, Halloweenu atd. atd., které jsou ždímané do absurdity. Oni režiséři a scénáristé ty klišoidní scény používají právě proto, že dobře znají svoje Papenheimské a vědí, že na hororové diváky velmi dobře fungují. Takže suma sumárum, za průměrné, ale místy docela zábavné béčko: 50 % celkového dojmu. (13.05.2009)

Ať se Lod duchů snaží hrát na cokoliv, atmosféru staroby a nekonečného bloudění oceánem ji nikdo nevezme. Ze všech stran prostoupávající rez, dlouhé klaustrofobické chodby. Bohužel děj na tom tolik dobře není. Asi do půlky filmu jsem se vcelku dobře bavil, vše ale pokazil konec a dementní vyvrcholení celé zápletky, které se zvrtlo v absolutní patos. (12.03.2004)

Průměr, který mě jako horrorového fanouška ani nenadchnul, ani nezklamal. Největším kladem filmu je Gabriel Byrne, který se mi v každém dalším filmu líbí víc a víc, ale zbytek herecké squadry se také rekrutoval z jedinců celkem sympatických. Největším záporem je nedostatečný pocit strachu; sledovala jsem "Ghost ship" s mírným zaujetím, čas od času i trochu napjatě, ale žádná dechberoucí scéna se nedostavila (snad s výjimkou té úvodní, ta měla punc originality, navzdory přitažení za pačesy. Z atmosféry lodi se dalo vyždímat víc, vždyť s kulisami i efekty si tvůrci pohráli pěkně. Po cca 2-3 letech od shlédnutí ve mně přetrval víceméně jen dojem, že to bylo koukatelné, byť nic převratného. 58% (13.05.2009)