Scénář:
Arthur LaurentsKamera:
Jack HildyardHudba:
Alfred NewmanHrají:
Ingrid Bergman, Yul Brynner, Helen Hayes, Akim Tamiroff, Martita Hunt, Felix Aylmer, Sacha Pitoëff, Ivan Desny, Karel Štěpánek, Peter Sallis, Paul Bildt (více)Obsahy(1)
Takové spiknutí a takovou lásku svět ještě nezažil. Legenda o ztracené a znovunalezené ruské velkokněžně ožívá. Ingrid Bergmanová v oscarové roli údajné Anastázie a Yul Brynner jako ruský spiklenec Bunin v klasickém americkém melodramatu... V roce 1917 svrhla revoluce z ruského trůnu dynastii Romanovců. O rok později byl poslední ruský car Mikuláš II. s celou svojí nejbližší rodinou zavražděn na rozkaz bolševiků v Jekatěrinburgu. Krátce na to se začaly šířit spekulace a zvěsti, že nejmladší carově dceři Anastázii se podařilo přežít a uniknout v utajení z místa smrti. Několik žen se za ní dokonce neúspěšně vydávalo. Tou nejznámější byla Anna Andersonová, jejíž neuvěřitelný osud představoval volnou inspiraci pro úspěšnou divadelní hru a posléze filmovou adaptaci symbolicky nazvané podle titulní hrdinky Anastázie. Děj rozvíjí atraktivní téma kolem legendy o přeživší velkokněžně a odehrává se v meziválečné Francii. Kolem Seiny bloumá tajemná a zoufalá žena s těžko uvěřitelným životním osudem, který svěřila jeptišce při svém pobytu v tamějším ústavu. Údajně zosobňuje nejmladší dceru ruského cara Anastázii, které se zázračně podařilo přežít masakr carské rodiny v režii bolševiků. Překvapující podoby obou žen se proto rozhodne využít bývalý carský pobočník Bunin, který zoufale hledá přijatelnou kopii ztracené velkokněžny, která by se stala klíčem k lákavému dědictví deseti milionů liber. Se svými společníky vymyslel riskantní plán, že vzdáleným členům carské rodiny představí falešnou Anastázii, která je dokáže dokonale obelstít a společně se zmocní dědictví. Cestu za vysněnou kořistí ovšem nečekaně zkomplikují překážky v podobě tvrdošíjné carevny vdovy a náhlého milostného vzplanutí. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (39)
Film vychází ze skutečných reálií. Příběh Anny Andersonové udržoval čtenáře tisku v napětí řadu týdnů. Paříž dvacátých let: dívka Anna trpí ztrátou paměti. Nemá se čeho chytit a zcela dezorientovaná chce spáchat sebevraždu. V poslední chvíli jí v tom zabrání generál Bounine a přítel Serge. Generála , který si všimne její podoby s nezvěstnou dcerou ruského cara Anastáziií, napadne představit jí jako dědičku carského bohatství. Anna, jež je stále více přesvědčena, že je skutečně Anastázií, se nechá zpočátku Bouninem bez odporu řídit a zamiluje se do něj. Po prohlédnutí jeho záměrů se postaví proti jeho pletichám. V roce 1956 stejný námět zfilmoval německý režisér Falk Harnack: Anastazia, die letzte Zarentochter. ()
Výpravná story o odvážném komplotu, velkých ambicích, tvrdé manipulaci a samozřejmě – o lásce. Nebýt toho, že Yul Brynner využil svého práva spolurozhodovat o castingu, nejspíš by po tomto filmu dnes již nikdo nevzdechl a určitě by za něj Ingrid Bergman neměla doma Oscara. Chemie mezi hlavními představiteli funguje bezvadně, z Brynnera čiší přesně odměřená míra agresivity i sexappealu a Bergman obdivuhodně balancuje mezi proměnlivými polohami své postavy. U některých příběhů mě historická skutečnost upřímně nezajímá. ()
Člověk by neřekl jak složité může být najít poměrně známý film, ale zadařilo se a můžu si odškrtnout další klasiku. Anastasia vypráví příběh co by kdyby. Co kdyby princezna Anastázie přežila řádění bolševiků a po 10 letech útrap, amnézií a psychických problémů začala nacházet sama sebe? Výprava, hudba a především herecké výkony jsou fantastické. Plešatý Yul Brynner vtrhl v roce 56 na plátna s obrovskou razancí hned ve třech klasických filmech a je skvělý, ale do kapsy ho strká Ingrid Bergmanová. Obrovská hvězda 40. let, která na roky zmizela, aby se triumfálně vrátila. Další desetiletí k ní milosrdná nebyla, většinou v každé dekádě na ni čekala jedna, max dvě velké role, ale tady je úžasná. Zlomená, pochybující, ale i hrdá, plná citů a vášně. Oscar přišel zaslouženě. Bohužel samotný film tak skvělý není. Začátek připomíná My Fair Lady, později se to místo dramatu mění na romantickou pohádku o hledání rodiny a lásky. Jenže ta romance ( nevyřčená) je naprosto vycucaná z prstu a navíc na konci nedořešená. Stejně jako totožnost hrdinky. Ten utnutý konec rozhodl mezi 3 a 4 a já dávám slušné 3*. ()
V dobe vydania vzbudil film určite viac záujmu, vzruchu, konšpirácie. Vtedy ešte totiž skutočná Anna žila a naozaj sa špekulovalo, že to môže byť Anastázia, že niekto boľševické besnenie prežil. Dnes už po testoch DNA máme vo všetkom jasno a tak ten opar záhady zmizol. Bergmanová je super, ale naozaj hrať mladicu po štyridsiatke, bolo to trochu vidieť, že 27 nemá. Priviedlo ju to však späť na americké výslnie a je zvláštne, že kým pred 60-70 rokmi vás za mimomanželskú aféru totálne odsúdili, dnes je to v Hollywoode priam povinnosť a najlepšie každý týždeň niekto iný v posteli. ()
Je to velmi fajn, ale dekel ostal na mieste. Dramaticke hrany su az prilis otupene a divacka radost tak prameni najma zo skvelych hereckych vykonov. Netvrdim, ze mi tam chybal zombie Rasputin/Lenin alebo vtipne netopiere z (lepsej) animovanej verzie, ale mohlo to byt predsa len osudovejsie, romantickejsie alebo tajomnejsie. 7/10 ()
Galerie (8)
Zajímavosti (19)
- Příběh filmu je založen na případu Anny Anderson, která tvrdila, že je velkovévodkyní Anastasií a přežila vyvraždění své rodiny. Byla natolik přesvědčivá, že jejímu příběhu uvěřilo mnoho lidí a ani příbuzní a známí carské rodiny si nebyli jisti. Až po její smrti bylo pomocí testu DNA zjištěno, že Anderson nebyla s Romanovci příbuzná. (vesper001)
- Jedna z postáv spomína „Šialeného mnícha“. Má na mysli Grigorija Rasputina, neslávne známeho sibírskeho mnícha, ktorý istý čas pôsobil na kráľovskom dvore ako liečiteľ Alexeja Nikolajeviča Romanova, syna cára Mikuláša II. a brata Anastasie (Ingrid Bergman). (Arsenal83)
- Ingrid Bergman, ktorá mala v čase uvedenia filmu 41 rokov, bola mnohými považovaná za príliš starú na to, aby hrala 27-ročnú postavu. Problém bol aj s Helen Hayes, ktorá mala v čase uvedenia filmu 56 rokov, no hrala 80-ročnú cárovnú vdovu. (Arsenal83)
Reklama