Nepohodlný

Nepohodlný je opět jeden z filmů, který rozhodně nepatří na pole filmové zábavy. Což se ostatně už díky zajímavě obsazené režisérské stoličce dalo čekat, a bylo to i naplněno. Film je syrové, téměř dokumentární politické drama. Taky je to film o lásce, podivné. Hra barev, podivných úhlů záběru, hluchých scén (doslova), záměrných kontrastů, podivného štěstí v neštěstí (procházka po keňském slumu) a také herecký koncert pro „zahradníka“ Ralpha Finiese a jeho ženu „aktivistku“ Rachel Weisz, která sice na plátně příliš dlouho nepobude, nicméně zanechá nesmazatelnou stopu pochyb a hádanek, které nás provází až do definitivně smrtelného finále. Film ukazuje, že lze najít v hnusném prostředí, alespoň trochu krásy, lidskosti, ač nad vším vládne krutá ruka nelidskosti a nadnárodních společností, na straně druhé je v něm cítit jasná rezignace a marný boj s penězmi svrchu. A že všechno je ve výsledku zapříčiněno zmatenými a obranými tahy pěšáků, kteří si myslí jak veledůležití jsou (ve výborném podání britského kvarteta Huston, McSorley, Nighy, Postlethwaite – mimochodem). Nepohodlný by byl zcela emotivně nekoukatelný, kdyby do něj nebyla přimíchána polívčička oddaného mažela, a tentokrát to nemyslím ironicky, protože to, co drží hlavu hlavního hrdiny nad vodou - vzpomínky, byť třeba trochu přimalované- drží nad vodou i diváka. Jinak by byl film čistě dokonalým a fiktivně chladným dokumentem. (13.03.2006)

Neskutečně protřele natočený thriller, který pod svou základní slupku konspiračního spiknutí inteligentně narouboval nekompromisní obžalobu velkých farmaceutických společností, které na nemocemi sužované Africe vydělávají miliony. Režiséru Meirellesovi se podařilo tuto optiku sociálního tématu zaostřit do takové podoby, aby si i ten nejméně obeznámený divák připadal, že právě rozetnul Gordický uzel a zpravodajský pracovník nemusel i při (neodvratném) zjednodušení celé spletité machinace dostat infarktový záchvat. Dokonale vyvážená směs působivého obsahu, s přehledem zvládnuté formy (autentická ruční kamera) a jako bonus vynikající herecký tandem Fiennes a Weisz. Po Hotelu Rwanda přišla vyspělému světu další nelichotivá pohlednice s podpisem „Afrika“. (05.01.2007)

Velké farmaceutické společnosti, předražené léky testované na lidech, britská vláda – komplikovaný cyklus, ve kterém se točí příliš mnoho peněz na to, aby jej nějaký pěšák dokázal zastavit. Skutečně? Bohatí bohatnou, chudí se stávají chudšími, chudší nemocnými, nemocní umírají. Koho to zajímá? Nikoho. Koho by to mělo zajímat? Všechny. Nepohodlný narozdíl od Syriany netrpí roztříštěností, ač je rovněž složen z mnoha fragmentů a lze jej vnímat jako dva filmy v jednom. Silně humanistický náboj režiséra svádí k používání kapku vyděračštějších prostředků, které se sílící intenzitou bohužel ztrácejí na přesvědčivosti. Příkladem takové scény je „konec prvního filmu“, po Justinově návratu do Londýna – bylo tohle nezbytné? Rovněž kamera, ač je místy geniální, působí příliš agilně v místech, kde bych osobně uvítal poklidnější přístup. Škoda, že scénář nebyl koncipován tak, aby nabídl Weiszové prostor v průběhu celého filmu, ne primárně v jeho první polovině, její Tessa totiž příběh nevídaným způsobem oživuje a dává tu nejsilnější motivaci, proč bojovat dál. Nebuďme tedy jenom opatrnými zahrádkáři, tvář světa může pozměnit každý. Alespoň tomu pro tento okamžik věřím, za což si Meirelles zaslouží uznání. 85% Zajímavé komentáře: Isherwood, k212, mm, Beky, Kali4, wipeout (10.05.2007)

Film, ktorý vás hneď od začiatku naštartuje svojím preskakovaným rozprávaním, aby vzápätí pochoval všetky nádeje na emocionálne dielo, pretože tie emócie tam fungujú iba posledných pár minút. Ústrední herci sú skvelí, myšlienka geniálna, ale to je asi tak všetko. Tešila som sa na delikátnu drámu so všetkým, čo k tomu patrí, so všetkými emóciámi, ktoré by sa mi vryli hlboko pod kožu a dočkala som sa iba priemerného spracovania obsiahnutého samoúčelným poukázaním svetovej nespravodlivosti. Škoda. (13.08.2008)

Iba ďalšia z konšpiračných teorií. Téma je zaujímavé, no na city tlačí viac pohľad na africké deti a biedu, ktorá je tu neustále v popredí, ako na hlavnú dejovú líniu. Zväčša sa tuna nič nedeje, mnoho postáv, ktoré stále niečo vysvetľujú (dokopy nič). Od Fernanda Meirellese som po Meste Bohov čakal oveľa viac. Nie je to nič v štýle akčných thrillerov. Réžia sa snaží o niečo, čo sa nedá len tak vykresliť. Herci mi nesadli, ale snaha zrejme bola. Ide o slabý priemer. Nepodarilo sa Fernando... 5/10 (22.11.2007)