Pozdní léto

Dobre napísaná a dobre zahraná inscenácia o dráme jedného veľkého rozhodnutia v malom kruhu rodiny. Detské osadenstvo nemalo veľa dialógov, takže sa veľmi neprejavilo, ale aj tak mám pocit, že keby to režíroval Kachyňa, tak by to vyzeralo oveľa prirodzenejšie. –––– Aby se člověk stal doopravdy otcem, musí přestát žít svůj vlastní život. A to je pravda, člověče. (20.08.2018)

Jiří Hubač - Antonín Moskalyk - Luboš Fišer. O civilní a lidský zážitek je postaráno. Do toho naprosto přirozené herecké tváře Věry Galatíkové a Jiřího Valy jako manželské dvojice, které si chtějí adoptovat malého chlapce z dětského domova (výborně a přirozeně zahraného mladičkým Michalem Suchánkem) a otce a matky Věry v podání Ladislava Peška a Dany Medřické jsou ukázkou charakterního a uvěřitelného herectví, které zmíněným hercům prostě věříte a zobete z ruky. Tohle jsou televizní filmy, které nikdy nezestárnou. Jiří Hubač byl mistr ve vyprávění a jeho interpretace jsou nesmrtelné. Moc mě dostala třeba věta Ladislava Peška, když se vrátí domů ve veselé náladě a povídá : " Když Tě potká štěstí, musí radost ven a když musí ven, něco musí dovnitř. " Geniální. (04.10.2015)

Malý, ale velmi lidský televizní film podle scénáře Jiřího Hubače. Je zajímavé, jak se u mě coby diváka vyvíjí s postupem času percepce tohoto snímku - dřív jsem tenhle televizní film vnímal jen jako citové vydírání, teď na prahu padesátky mi najednou ten samý snímek připadá jako citlivá sonda do bezútěšnosti bezdětné rodiny a ještě bolavější vhled do reality ústavní výchovy - místo konejšivé náruče (byť třeba náhradních) rodičů studené sevření dětského domova... (16.12.2022)

"Na co čekáme? Nebude ani lepší, ani horší. Musíme se rozhodnout." Televizní film o lidech, kteří dostali druhou šanci k tomu, aby mohli společně naplnit smysl svých životů. Věra Galatíková si podobnou roli zopakovala, v rovněž televizním filmu "Počítání oveček", z roku 1981 režisera Karla Kachyni. A to, že tu v některých uživatelích vzbuzuje herecký projev Jiřího Valy, tak rozporuplné reakce je jedině dobře, když je jeho postava, tak rozporuplná. Vezmeme li v úvahu, že zde představuje člověka bez otcovských pudů a zkušeností, který možná ani nemá rád malé děti, ale který ví, že když někdo něco udělat může, tak musí. (01.10.2015)

Již první tóny ústřední melancholické melodie Luboše Fišera jakoby dávaly diváku najevo, že ho čeká silný citový zážitek. A stačí jeden pohled na malého Michala Suchánka, a člověk je skoro naměkko. Postavě Karla to trošku nepochopitelně dlouho trvá, než se přestane chovat jako psí čumák. Jeho strach, "že to nedokáže" a "že to nepozná" lze ale přesto lidsky docela chápat. Mistr Hubač to každopádně celé moc pěkně napsal. Silné jsou hlavně dialogy Valy s Galatíkovou, kde člověk musí obdivovat hlavně tu neskutečnou toleranci Věry vůči Karlovi. Galatíkové tyhle typy rolí uvážlivých žen vždy moc dobře šly. Pěkným protipólem morouse Valy je roztomile vznětlivý a citově angažovaný "dědeček" Ladislava Peška. (12.12.2022)