Kandidát

Od Rezisera Michaela Ritchieho som videl zatial len Zlate Dite z roku 1986 a trochu davnejsie aj tento film. Europskemu divakovi nema film dohromady co ponuknut, tematicky ide o zakulie US politiky, a to dost nudi. Natalie Wood /Rebel Without a Cause/ bola sice vyborna, ale film aj s nou rychlo vysumi do prazdna. Ako priemerna podivana sa to vsad da dobre zniest. 57 % (17.12.2014)

Tenhle film bych povinně pouštěl všem těm naivním bláznům, co věří směšným předvolebním slibům panů Paroubka, (S)Rátha a jim podobných. Douglas to tady popsal přesně - ne inteligence a ideje, ale populismus a nehorázná velkohubá prohlášení jsou (bohužel) cestou k moci. O tomhle Kandidát vypráví. Lidi nezajímající se o problematiku voleb a politiky jako takové snímek ale asi moc bavit nebude (je to logické, protože jim také není primárně určen, já osobně se o tyto věci zajímám jen okrajově, takže jsem asi někde uprostřed). 70 % (19.09.2009)

Jízlivá politická satira Michaela Ritchieho na většinový volební systém, který americké kandidáty na politické funkce nutí absolvovat nekonečnou řadu populistických prezentací, dělat řadu kompromisů a ustupovat od vlastních idejí, protože ty lidi nezajímají. Lidé chtějí slyšet nesplnitelné sliby a velkohubá prohlášení, aby mohli politickému kandidátovi věřit. To poznává i idealistický kandidát Bill McKay, který nikoho nezajímá do té doby, než opustí propagování vlastních názorů a přestane říkat, co si skutečně myslí. Lidi se za ním ženou, političtí komentátoři nešetří sarkasmem... Některé záběry neskrývají ironii a i když nechybí nadsázka, je trochu mrazivé sledovat, jak se připravuje to, co my naštěstí jen známe z televizních reportáží na českých televizích, když v Americe probíhají nějaké volby. Stodesetiminutový film už sice trochu zestárnul a Amerika se změnila, ale ve skutečnosti volební kampaně zůstávají stejné a je pěknou perličkou, že v Californii, kde se film udává, nedávno zvítězil Arnold Schwarzenegger se svým „We will do it!“ a siláckými gesty na pódiích. Robert Redford se z idealistického mladíka poměrně věrohodně mění v bezohledného kariéristu, který si sice v posledních minutách uvědomuje, co všechno „16 procentům navíc obětoval“, a začne přemýšlet, co vlastně bude dělat dál... Jenže ono to vlastně není vůbec důležité. Hlavní je být zvolen, pak už se to nějak uhraje. Nejúžasnější ale na celém Kandidátovi je, že poměrně dlouho trvá nejistota, jak vážně je to vlastně celé myšleno. Úchvatný McKayův monolog v autě, McKay rozmlouvá s matkami v nemocnici nebo McKay pronáší velký projev. Nezapomenutelné. (05.12.2005)

Jo, volby sou fraška. I u nás. Když tu politiku sleduju zevnitř od Pirátů... Tak trochu se děsím toho, že se někdy dostanu do komunálu nebo parlamentu. Sakra, jak se o to můžu tak moc snažit, když to tak moc nechci dělat? A kamarádům tam pomáhám taky. Co bude dál je opravdu velmi dobrá otázka. Kdo už film viděl pochopí. Jednotlivec (Redford) se sponzory a bez zázemí stejně smýšlejících lidí v politice nemá šanci. Z toho co mu po volbách řekl jeho otec sem vážně neměl příjemnej pocit. Přečtěte si Douglasův komentář. (04.11.2013)

Pět hvězdiček za ten kontrast kandidátské řeči na veřejnosti a té, kterou vede kandidát sám k sobě v autě. Ta posledně zmíněná nemá chybu a měla by se publikovat veřejně před každými volbami všem, kdo stále věří, že to s nimi někdo za ně myslí upřímně. Dobrý je i kontrast úplně první hlášky - nepotřebuju být focen se svým týmem, protože odpovědnost je hlavně na mně - a té konečné - a co bude dál? Film má spád a je krásnou reflexí amerického maňáskova:-) (13.08.2011)