Obsahy(1)
Vydejme se do tmavých lesů, kde bloudí otec a jeho syn Petr. Vracejí se z města, kde si přivydělávají muzicírováním. Tentokrát však cestu k domovu nalézt nemohou. Jedinou záchranou je pro ně světlo, které se objeví v dálce. To je zavede až na prazvláštní hrad, který tu nikdy nestál. Netuší, že ho obývá černokněžník, který zasáhne do Petrova života. V příštích letech bude Petr černokněžníkovi sloužit, pozná cenu přátelství, ale i lásku krásné princezny. Aby ji získal, musí se však z moci černokněžníka vysvobodit… Televizní zpracování jedné z pohádek B. Němcové natočil podle scénáře K. Kuršové režisér J. Chlumský, který do hlavních rolí obsadil J. Bartošku (Černokněžník), J. Saice (Petr), A. Rašilova (Filip), D. Krhutovou (princezna), A. Elsnerovou (komorná) a další známé herce. (Česká televize)
(více)Recenze (27)
Celkem povedena televizni pohadka s docela netradicnim nametem. Atmosfera v panstvi cernokneznika se povedla stejne dobre jako samotna postava, ktere se skvele ujal Jiri Bartoska. Ostatni herecke vykony jsou o poznani slabsi, postava princezny, kterou ztvarnila Daniela Krhutova mi vubec nesedla. Kazdopadne na Chlumskeho lepsi prumer. ()
To bylo hodně divné. Černokněžník mohl čarovat daleko dřív a daleko víc, choval se vlastně neuvěřitelně hloupě, a navíc Bartoška ho pojal jako neustále se smějícího šílence. Oba učni také mohli dávno využít těch pár možností - a když vezmeme závěr. proč to neudělali daleko, daleko dřív, když to jde? Pak mě iritovalo, jak se všude v černokněžníkovi hradě svítí, přičemž se bydlí jen v jedné malé místnosti. Služka se zamiluje do sovy, a vůbec není překvapená, když se změní v chasníka, a hned ho začne líbat... A co macecha, to jako furt zůstala truhlou? Dám dvě hvězd za chvílemi docela slušnou výpravu a za Andrejku Elsnerovou, která je jako vždy k nakousnutí. ()
A když za tři roky syna nepoznáte, bude u mě sloužit další tři roky. Co, nepoznat syna, ale že až poté, co ho v tom divném hradě nechal, zjistil, že vlastně neví, kde ten hrad v tom lese je, to je kumšt. Ale ono to tak v pohádkách chodí. Kouzelné zrcadlo, služební autodidakti, co se naučí proměnit v kde co (no to není těžké, jenže to nefunguje, věřte mi, zkoušela jsem to). Jediné, co nechápu, je komorná, která se bez váhání zasnoubila za chlapíka, kterého znala asi pět minut coby člověka. Zas na druhou stranu, on byl sluha Filip chlapec jako cumel, že se zas tak moc ani nedivím. ()
Tato z valné většiny v exteriérech nebo solidních kulisách natočená pohádka určitě má co nabídnout, a to především v charismatu záporáka Jiřího Bartošky. Zbytek obsazení už tolik zářivý není, naštěstí i námět docela stojí zato a pohádka o dvou mladících, kteří musí svést souboj se zlým černokněžníkem a zároveň se ucházet o princeznu a její komornou, se dá v poklidu nedělního odpoledne oddívat. Škoda jen opravdu hodně rychlého konce a tak nějak nelogického zbavení se černokněžníka, ale to děti jistě řešit nebudou. Hudba: Jan Kolář ()
Z počátku to vypadalo strašně. Všechno bylo černé. Nic nebylo vidět. Snad až na pár plápolajících svíček a semtam nějaký ten odlesk za mihotavého světla svíčky. Později se to o něco zlepšilo, přesto kamera je prachbídná po celou dobu. Pohádku doslova devalvuje, a je to škoda, jelikož by se mohlo jednat o pěknou pohádku. Příběh je skvělý a Bartoška v roli černokněžníka dokonalý. Svým temným pojetím a zlým pánem svého hradu připomíná PANNU A NETVOR, akorát že černokněžník drží na svém zámku Petra a nejen jeho. Čarodějnické zaklínadla zase připomínají Saxanu. [518. hodnocení, 25. komentář, 57%] ()
Reklama