Million Dollar Baby

Million Dollar Baby potvrzuje fakt, že nejlepší kousky od Eastwooda jsou ty, ve kterých sám hraje. I já jsem mu přišel na chuť až když začal točit takováto dramata. Box sice není úplně moje parketa, ale to je celkem jedno. Film dokáže ohromit i člověka, který tomuto sportu neholduje a o to větší je to klenot...90% (22.07.2014)

Ďalšia z jedných srdcervúcich drám s napínavo dramatickým dejom, ktorá si postupne naviaže na seba city divákov a v závere ich nenechá chladnými. Kto by to o Hilary povedal, že zasadí takúto hereckú rolu! O starých borcoch som však dopredu vedel, že nesklamú! Eastwood dozrel postupne z vekom na geniálneho režiséra a uplatnil svoje filmové skúsenosti, škoda ale, že až v takom pokročilom veku. Bol by som veľmi rád, keby že sa ešte chopí nejakého filmového projektu. 100%. (18.05.2006)

Moudra o boxu a životě trousící starý poloslepý vlčák Morgan, vzteklý vypelichaný dobrman Clint, který postupně sundává náhubek a fena stafordširského teriéra jménem Hilary, která ráda prokazuje bojovné srdce, věrnost a oddanost (pohledy na kouče po knock-outu). Tahle smečka nám ukáže, že život je pes. Občas zatoulaný, někdy ztracený, ale vždycky nejvěrnější přítel člověka. Mnohdy jediný.. Hozená kostička zn. Haggis směrem k diváckým emocím, zbytečná linie Bouchače, utíkání ze scén, které mohly zasáhnout hlouběji a oči v sloup nad jednorozměrnými postavami ala matka Maggie. I přes výše uvedené výtky si Eastwooda cením, protože je starý pes, co se nechce učit novým kouskům a rád řeší věci hned v prvním kole. A taky, kdo chce psa bít, hůl si vždycky najde.. (08.10.2019)

(1001) Tak jistě, brečela jsem, ovšem v tomhle případě to nějak není zásluha autora nebo jak bych to řekla, spíš vlastně naopak je to zásluha autora až moc, zkrátka není to doklad geniality tvůrců jako jiné moje divácké slzy. Úplně na začátek mi vadí ten model (syndrom) povídkové adaptace. Protože jakkoliv bych mohla být členem spolku lidí volajících po svatořečení Morgana Freemana, tak už jsem vyrostla do té doby, že mi přijde trošku lenošské/odfláknuté spoléhat se na voiceover starého, unaveného a moudrého muže, a to zvláště v případě, že jeho vyprávění nijak nekontrastuje s příběhem a veškerý obsah se jím jen zdvojuje. Navíc se tím snímá břímě z herců, kteří nemusí být tak výmluvní řečí těla, když za ně jejich duševní pochody odvypráví hlas shůry. Tím přecházím k další hlavní výtce - hlavní postavou je totiž trenér Frankie a Clint jako jeho představitel je ve své roli neuvěřitelně nehybný a kožený, zvláště také proto, že po letech v businessu se prostě dopracoval k tomu, že už hraje jenom Clinta Eastwooda (protivného, ale v jádru dobráka). Jeho nulová expresivita extra vynikne vedle k zulíbání živelné Hilary, která ale žel bohu představuje jenom figurku v životním příběhu protivného trenéra, a nikoliv naopak. Poněkud umělé namontování "srdcařského" bojovníka Dangera do vyprávění za účelem vyrobit jednu z dalších point mi připadá jako další scenáristická lenost, stejně tak časté spoléhání na stmívačky není nic, z čeho bych si sedla na zadek. Nicméně je pravda, že po většinu svého dospělého života si plánuji, že druhá věc (a možná i první, záleží, jak to budu mít s akvárkem), kterou si pořídím do vlastního bydlení, bude boxovací pytel, takže po této stránce jsem si přišla na své. Sledovat muskulaturu na Hilary bylo příjemné potěšení, ještě větší blaho potom bylo sledovat dokonalý stroj Luciu Rijker v pohybu. Protože když se někomu říká nejnebezpečnější žena na světě, tak to mi sakra imponuje. (16.12.2014)

Občas se mi stane, že nějaký film přehlížím a po čase, když se k němu náhodou dostanu, si poté nadávám, jakýže skvost jsem si to nechal tak dlouho utíkat. Přesně jako v případě tohoto výborného a velice působivého amerického snímku. Nebudu mlátit prázdnou slámu a opakovat, co tu již bylo mnohokrát napsáno. Jen neopomenu zdůraznit skvělou Hillary Swank, perfektně vybavenou jak herecky tak kondičně pro roli zarputilé a citlivé boxerky, její dva mentory v podání tvrďáckého, ale v jádru dobráckého Clinta Eastwooda a tatíkovsky přátelského Morgana Freemana, výborné a realistické ztvárnění soubojů žen v ringu (box mám velice rád), magickou hru světla a stínu, a obří nálož smutku, dojetí a vykoupení v poslední třetině filmu. Kašlu na klišé, kašlu na rozvláčnost, mne toto psychologicko sportovní drama sedlo a zasáhlo, a to tak, že moc. Spolu s Crash zrejmě nejlepší neasijský počin tohoto roku uvedený v naší distribuci. (14.11.2005)