Hooligans

Hlášky: Tommy Johnson: - "Není na mně nic zvláštního. Jsem jen další znuděnej chlap před třicítkou s mizerným zaměstnáním, kterej žije jen pro víkendy. Náhodnej sex, zředěný pivo, šizený drogy. A čas od času někomu vykopu duši z těla." & Tommy Johnson: - "Můj děda Bill Farrell nás naučil pít. Vykládal nám historky o válce, o tom jak bojoval, aby Británie byla Velká. Podle něj byly bitky na fotbale sranda v porovnání s válkou s Němci. 'Válčili jsme s nimi na plážích, bojovali na březích...' I když se opakoval, v jednom měl pravdu. Jsme ostrovní rasa. V tomhle jsme nejlepší. Není to o barvě kůže, ale o tom pocitu stát v první linii. Je to fakt, mě prostě baví se rvát." & Tommy Johnson: - "Jeden ze starý party už se nevrátí. Bright dostal sedmičku a koule mám tak nakopaný, že příštích pár měsíců budu rád, když se vychčiju. Po tom všem se fakt musíte ptát sami sebe, jestli to stálo za to. Jasný že kurva stálo!" (17.12.2006)

Zcela jistě tohle britské drama nabízí o mnoho lepší podívanou než o rok mladší americký film stejného názvu. Sice se jedná o stejný námět, ale jinak je tohle zpracování po všech stránkách daleko věrohodnější a rozhodně přináší divákovi realističtější pohled do života tvrdého jádra proslulých anglických chuligánů, než jeho mladší kopie s E. Woodem. Miskou na pověstných vahách pro mě byl mimo jiné i představitel hlavního hrdiny Danny Dyer, který se hlavní role zhostil víc než důstojně, zatím co E. Wood v prostředí fotbalových Rowdis opravdu nemá co pohledávat... (07.03.2009)

V sobotu odpoledne dělají různí lidé různé věci. Někteří si vyjedou na výlet, někteří navštíví příbuzné, někteří vyrazí za sportem a no a někteří se opijí do němoty a pár lidem zlomí čelist. Nejlépe fanouškovi nenáviděného fotbalového týmu. Ale o fotbal tady vůbec nejde, ten je pouhou záminkou. Záminkou k zábavě natolik prostoduché, že s jejími vyznavači ani nelze sympatizovat. Pochopitelně pouze nepatříte-li k nim. Hodnotový žebříček takového obyčejného chuligána by možná sestával z těchto položek: násilí, násilí, násilí, alkohol, drogy, sex, práce, rodina. Film o podobných lidech se pak těžko vyhýbá sexismu, rasismu i zobrazení násilí samotného. To je v Hooligans podáno poněkud sterilně, nevzrušivě, pořádnou ránu, po které by následoval praskot lebky, neuvidíte, střihač je v tomto ohledu velice opatrný. Vypatlanost hlavních aktérů je patrná z jejich chování i omezené slovní zásoby, herecky jde o lepší průměr. Celkem zdařilá je režie, akorát se místy až příliš úporně snaží napodobit styl Trainspottingu (např. vnitřní monolog hlavního hrdiny). S čím jsem však měl největší problém nejen u těchto chuligánů, ale i u těch ze Zelené ulice (otřesně nevydařený počin s Frodem Pytlíkem), byla jakási morální lhostejnost. Jakoby se tvůrci snažili říct: „ať se mlátí, blbečci, to není naše starost“, s čímž se však nehodlám spokojit. Kde je nějaké ponaučení? Nějaký varovně zdvižený prst? Hooligans se snaží zavděčit všem stranám, následkem čehož jsou filmem zoufale krotkým a pro náhled na danou tématiku nikterak přínosným. 65% (22.01.2007)

Danny Dyer ve své (nejspíš) nejvýraznější roli ztvárnil (velmi sugestivně) fanouška z tvrdého jádra fotbalového klubu FC Chelsea jménem Tommy Johnson, jenž je jakýmsi alter-egem Johna Kinga, autora knižní předlohy. Přestože film nemá víceméně žádnou výpovědní hodnotu (a ani se nesnaží mít), jeho akční tempo a vtipné hlášky všech zúčastněných z něj dělají pravděpodobně nejpovedenější snímek z prostředí fotbalových chuligánů. Bitky jsou natočené celkem přehledně a „líbivě“, děj filmu vás tak vtáhne do tohoto sugestivního světa, jehož středobodem je rozbít držku fanouškům konkurenčního týmu. Pro všechny ostatní, které tato problematika (a fotbal celkově) nechává chladným, nejspíš průměrný film, pro mě osobně však jeden z těch nejoblíbenějších. Danny Dyer je prostě borec (jenž své zkušenosti, jakožto letitý fanoušek West Ham United, prodal i v zajímavém dokumentárním cyklu „The Real Football Factories“). (06.06.2011)

Tak jako filmy o skinech mají vítěze (Kult Hákového Kříže) tak filmu o Hooligans mají toho svého. Není to ale případ Football Factory, ač jsem se sám sobě divil. Za lepší a poutavější snímek považuju Hooligans s Frodem Pytlíkem. Prostředí a herci tu pro mě nejsou vůbec atraktivní a až na konci filmu se začne trochu něco dít. Čekal jsem daleko více... (19.12.2010)