Hrdý Budžes

Výkon Báry Hrzánové je sice úctyhodný, ale jinak jsem se při sledování této inscenace opravdu příliš nebavil. Hrdý Budžes má sice nějaké světlé momenty, ale jsou často zabity prvoplánovým estrádním humorem (nejčastěji založeném na fyzické komice a otřepaných komunistických klišé, které už zparodoval kdekdo, takže už jejich parodování začíná být dost vyčpělé) (14.01.2010)

Nejen české umění má velkou tradici v zpodobování skutečnosti jakoby dětskýma očima. Zdánlivě naivní a nezralý pohled svou bezprostředností a smyslem pro absurdní detail dokáže odhalit prvky a souvislosti, které dospělým - často i vzdělaným, poučeným, a přímo odbornicky dospělým - zrakům unikají. Nicotnost tvrdé normalizace sedmdesátých let, zoufalý pokus nomenklatur zastavit čas a vývoj, až programové znicotovování jakýchkoliv hodnot a kterékoliv kvality očima osmi- devítileté holčičky nabývá ve zvlášť silných momentech tohoto zvláštního případu divadla jednoho herce až pitoreskního rázu. Dousková s neuvěřitelnou minuciézností (tvořivě domýšlenou Hrzánovou - určitě to není "tajem") - kreslí přesvědčivou podobu krajského (okresního?) močálu výstižně nazývaného Nížínem a postihuje také řádění nižšího stupně normalizace (v tomto ohledu jakoby to byl pandán normalizačního seriálu OKRES NA SEVERU se známou Pláteníkovou úvahou o tom, že vedoucí tajemník okresního kremlu je něco jako osvícenecký absolutistický panovník). Trousit další chvalozpěvy na Thálií poprávu ověnčený výkon Hrzánové nemá smysl; spíše si pozornost zaslouží celý režijní koncept této dramatizace, zvolený způsob jeho invenčního pojednání a koncentrace až desítek odlišných prostředí i rolí na ploše neuvěřitelně malé a v neposlední řadě i zralý profesionální výkon obou spoluherců. To všechno potvrzuje starou polistopadovou pravdu, že doba, kdy kvalita se soustřeďovala především v Praze a do Prahy (něco málo zbylo i na Brno a Ostravu a opravdu spíše omylem "trošíčku trochu" na Plzeň), nenávratně minula. A že mnoho skutečné kvality se dnes najde i na regionálních, zdánlivě zcela neatraktivních scénách. Třeba v kdysi hornické a uranové a ještě předtím i zlaté a stříbrné Příbrami. (09.10.2008)

Skoromonodrama o neradostném dětství jedné z Husákových dcer. Neobvyklý a velmi obtížný žánr divadla jedné herečky (nebo eventuálně herce) se u nás i díky této hře uchytil velmi dobře a má obrovský potenciál. Hra nenudí (přes podivné kulisy a to, že na scéně je celou dobu jeden člověk), Hrzánové jsem tu nešťastnou školačku vyděšenou absurditou života kolem sebe opravdu věřil. Strašně se mi líbila jazyková stránka hry, Helenino neobratné vyjadřování je napodobeno skvěle (i z hlediska literární řeči, i z hlediska hereckého projevu) a je na něm založena velká část vtipů. Některé scénky (hledání partyzánů) patří k tomu nejlepšímu z českého humoru a vtipností a sofistikovaností jsou někde na úrovni Cimrmanů, nadto ale smutná, bez příkras vystižená a absurdní realita "reálného" socialismu nutí k zamyšlení a celkovému zvážnění - no a to je spolu s nezbytnou vtipností podmínkou pro dobrou komedii (ač si to většina tunajších uživatelů patrně nemyslí, o čemž svědčí mj. nostalgické přecenění některých budovatelských - nemám rád to slovo, ale budiž - taškařic). Výborně... divadlo žije. ...a ona umřela, protože měla srdce, a srdce, to je vůbec nejhorší nemoc a kdo má srdce, tak skoro vždycky umře. (28.07.2009)

konečně přijel včera Budžes i k nám do Zlína a... už zkrátka chápu všechno to nadšení tady. :-) bylo to peklo. paní Hrzánová, já se Vám klaním! "Celou cestu jsem jedla sníh. TEN můžu." "Já vůbec nezlobím, ale občas se mi stávají nepříjemnosti." "Souciiit... souciiit..." "To prase odvoláš!!!" "Včera jsme měli ve škole na oběd něco příšerného. Jmenovalo se to --- flíčky na smetaně." "Měla jsem intensivní esoterický sen..." "To bylo německy." "A tak jsem si založila úplně novou krabici, kterou jsem nazvala Ú Jé Vé. Úplně Jiné Věci." "No to se tak na divadle říká..." ... (12.04.2007)

Těžko mohla Irena Dousková doufat v lepší představitelku hlavní role, než je Bára Hrzánová. Thálie za její výkon v této divadelní inscenaci je naprosto zasloužená, protože Hrzánová hraje mladou Helenku Součkovou tak přesvědčivě, že chvílemi si člověk ani neuvědomuje, že její postava je ve skutečnosti asi o třicet let mladší… Hrdého Budžese jsem viděl několikrát a přesto se vždy pobavím – kdo neviděl, měl by to rozhodně rychle napravit, protože neví, o co přichází… :) (17.12.2012)