Hrdý Budžes

Téměř one woman show Báry Hrzánové. Klobouk dolů, dvě hodiny neustále žvanit a celou dobu držet divákovu pozornost ve střehu je úkol skoro nadlidský. Překvapilo mě, jak je představení občas vulgární, chvíli jsem si nemohl zvyknout. Některé vtípky dobré, některé slabší. Pro mě to zase taková pecka není a záleží na každém jednotlivci, jak ho Hrdý Budžes zaujme. (11.11.2019)

Naprosto okouzlující Bára Hrzánová rve hlasivky od smíchu a oční bulvy od sladkohořkých slz. Neuvěřilná záležitost stojící na jejím fenomenálním herectví. Měl jsem to štěstí vidět inscenaci naživo a zjistit, že záznam neubral představení vůbec nic!!! Dokonalá inscenace o dětské názorové neposkvrněnosti a netečnosti vůči okolní nesmyslnosti. Dokonalé divadlo... (20.03.2008)

Výkon Barbory Hrzánové jest hodný jen a pouze samým superlativům, o tom nemůže být pochyb. I já bych jí na konci představení aplaudoval ve stoje. Ovšem, zde se hodnotí celky, nikoli jednotliví herci. A jako celek pro mě Hrdý Budžes zase tak převratným zázrakem není, dost možná i kvůli subjektivní averzi vůči všemu, co je spojené s dobou, do níž je příběh situován. (20.09.2010)

Nejen české umění má velkou tradici v zpodobování skutečnosti jakoby dětskýma očima. Zdánlivě naivní a nezralý pohled svou bezprostředností a smyslem pro absurdní detail dokáže odhalit prvky a souvislosti, které dospělým - často i vzdělaným, poučeným, a přímo odbornicky dospělým - zrakům unikají. Nicotnost tvrdé normalizace sedmdesátých let, zoufalý pokus nomenklatur zastavit čas a vývoj, až programové znicotovování jakýchkoliv hodnot a kterékoliv kvality očima osmi- devítileté holčičky nabývá ve zvlášť silných momentech tohoto zvláštního případu divadla jednoho herce až pitoreskního rázu. Dousková s neuvěřitelnou minuciézností (tvořivě domýšlenou Hrzánovou - určitě to není "tajem") - kreslí přesvědčivou podobu krajského (okresního?) močálu výstižně nazývaného Nížínem a postihuje také řádění nižšího stupně normalizace (v tomto ohledu jakoby to byl pandán normalizačního seriálu OKRES NA SEVERU se známou Pláteníkovou úvahou o tom, že vedoucí tajemník okresního kremlu je něco jako osvícenecký absolutistický panovník). Trousit další chvalozpěvy na Thálií poprávu ověnčený výkon Hrzánové nemá smysl; spíše si pozornost zaslouží celý režijní koncept této dramatizace, zvolený způsob jeho invenčního pojednání a koncentrace až desítek odlišných prostředí i rolí na ploše neuvěřitelně malé a v neposlední řadě i zralý profesionální výkon obou spoluherců. To všechno potvrzuje starou polistopadovou pravdu, že doba, kdy kvalita se soustřeďovala především v Praze a do Prahy (něco málo zbylo i na Brno a Ostravu a opravdu spíše omylem "trošíčku trochu" na Plzeň), nenávratně minula. A že mnoho skutečné kvality se dnes najde i na regionálních, zdánlivě zcela neatraktivních scénách. Třeba v kdysi hornické a uranové a ještě předtím i zlaté a stříbrné Příbrami. (09.10.2008)

Je to taková nemilá věc. Tohle divadélko se mi ale zdá jako velmi milá věc! O  Barboře Hrzanové  bylo v tomto případě napsáno víc než dost..tak i já se neoriginálně přidám. No, je prostě úplně úžasná. Skvělý komediální výkon, vynikajcí intonace, perfektní převtělení  do dítěte (je opravdu věrohodná.) Taky se připojuji k těm, co by se ke konci určitě postavili. Ale ani ti  dva přičmrdávači nebyli vůbec špatní, hlavně jakási Jarmila Vlčková mi svou ztřestěností dost sedla. Ona je roztomilá a v tomto případě vhodná i ta komorní scéna. Je to prostě takové příjemné hezké malé velké představeníčko, které se už ale dle všeho stihlo stát legendou a to právem....To že při sledování na obrazovce občas člověk narazí na slabší místo je v pořádku. Je to tak ukecané a docela dlouhé, že se tomu možná ani nejde vyhnout a ve 2.polovině to příjde, ale na a živo bych si to nejspíš ani neuvědomil a  pozice naprosté geniality ve slovním humoru je už v rámci české kultury stejně obsazena Cimrmany a mými milovanými povídkami od Šimka a Grossmana. Na druhou stranu  takový  pocit, z ryzího národního českého ve humoru  ve skvělé formě, který jsem měl u objevování těchto povídek, na mě určitě zavál i  u Hrdého Budžese. Tohle je radost i balzam na duši. Hlavně pro mou komediálno-divadelní duši. Pro mě určitě i krásná vzpomínka na doby, kdy jsem se živil smíchem a taky chodil na dramatický kroužek. Vlastně jsem to měl vidět už dřív. V současné době ale  zase  nemám na podobné podněty takové štěstí a tohle mě dost potěšilo. Secký a Robert rulez! Jaký málem, Roberte? (23.06.2022)