Třináct rozhovorů o tomtéž

Tenhle film obsahuje snad všechny ingredience, které mám v současných filmech nejradši - tajuplné prolínání lidských osudů za neustálého filosofování o příčinách a důsledcích štěstí, podmáznuté smutnou klavírní hudbou a odehrávající se na magickém Manhattanu. Ale tentokrát jenom za 4 hvězdy, poněvadž to, narozdíl od podobné, ale mnohem propracovanější Magnolie, občas drhne a některé dialogy nejsou až tak moudré a objevné, jak mohly být. (Např. na dětskou otázku ,,Proč do tebe nabouralo auto?" se dalo - aby to vyznělo moudře - odpovědět takřka cokoliv jiného než ,,Protože jsem mu stála v cestě.") (14.07.2006)

Nevím, čím to je, ale asi jsem ten film vůbec nepochopila. Bylo tam docela dost příběhových linek, ale byly to spíš polo-linky, jako když omylem přejedete párkrát tužkou po papíře, a pak s úžasem zjistíte, že vám dohromady něco připomínají. A podobně je to s tím filmem, jednotlivé části vám "něco" připomínají, ale jelikož jste ty čáry udělali jen tak náhodou, nemají pořádný konec ani začátek a i-když občas překvapivě zahybají, otáčejí se, mizí a znovu se objevují, chybí tomu právě aspoň kostra - začátek a konec. Stačil by náznak něčeho podobného a film by na mě zapůsobil úplně jinak. Na druhou stranu, film nadhazuje spoustu otázek a věcí k přemýšlení o našich životech, cílech, plánech a cizí moci, která (možná) způsobuje, že to nakonec dopadne úplně jinak. (16.11.2011)

Co je štěstí? Tuhle otázku si klade (nejenom) každý z hrdinů „Třinácti rozhovorů o tomtéž“, kteří se nečekaně a mnohdy i dramaticky střetávají a jejich náhodná setkání ovlivňují a mění jejich vlastní představy o štěstí. Skupinka několika lidí, kteří se ještě včera neznali.“ Je zvláštní žít ve městě přeplněném lidmi, kteří se tolik snaží, aby se na sebe nepodívali.“ Uprostřed dění a vrtkavého štěstí se ocitá i mladý právník, který vyhrál důležitý proces a cítí se šťastný. Tak šťastný, že se vysměje představě štěstí člověka s kterým se potkal v baru .aby o svůj slastný pocit za okamžik přišel a nejenom on. Mám ráda propletence nevyzpytatelných náhod, takže ta 5* je asi i za takový můj malinkatý osobní pocit štěstí, že se takové filmy natáčejí. A k tomuhle přání už není co dodat ..„Jestli štěstí skutečně existuje, doufám, že ho poznám, až mě potká“ . (18.07.2006)

.. alebo aj trinásť rozhovorov (skoro) o ničom. Aspoň keby boli tie rozhovory-príbehy podložené nejakou silnejšou témou, ale takto tomu nemôžem dať viac ako mierny nadpriemer. Prepojenie všetkých udalostí je na dobrej úrovni, všetko to do seba aj s prekvapujúcimi zvratmi zapadá, ale nesie sa to len na nejakom pozadí, ktoré z priemeru vyčnieva len mierne. A nejaké to klišé sa tu nájde tiež. Je tu veľká rozmanitosť postáv, no ani z jednou som sa nestotožnil, jednoducho neboli poriadne ľudsky vykreslené. A možno sa to za tú chvíľku ani nedalo. No a Clea DuVall, mne tá holka príde stále rovnako nesympatická, nech s ňou robia čokoľvek (nevravím herecky). Ale - veľmi príjemný Arkin a Torturro. 65%. (18.12.2007)

Jednoduše, leč poutavě vystavěná mozaika ze střípků osudů několika lidí a spletitě jednoduché provázanasti světa, v němž žijí, v němž prostě tak jako všude na světě vše spolu souvisí, má svůj smysl, logiku a řád, i když navenek samozřejmě vše se zdá být nahodilé a nejasné... ;-) . . . Výtečně a citlivě napsaný a poctivě natočený (režisérka je i spoluautorkou scénáře a je vidět, že má co a ví jak to chce říct) a skvěle odehraný nezávislý malý film, nikterak zbytečně fabulující či mudrující, nikterak na efekt působící, jen skromně a přirozeně lidsky vprávějící a pomalu plynoucí - jen tak, jak život prostě plyne. Třeba zrovna tenkrát někde na Manhattannu. Tak jako kdykoli a kdekoli, jinak a jinde na světě... Stačí jen prostě dívat se a vnímat, tak jak to dokáže J.S. - - - Čtyři hvězdičky tedy za film jako takový - a ta jedna navíc právě za to ženským pohledem pojaté "jediné" téma... :-) (18.12.2007)