Casshern: První samuraj nového věku

Předem chci poděkovat uživateli Mr.Dude za doporučení a následný zapůjčení originálu.Na tyhle fantazmagorie moc nejsem,takže bych se stěží k tomuhle kousku dohrabal.Co se týče vizuální stránky-tak tenhle film je vymazlenej a každej záběr lahodí oku.Teda až na choreografii soubojů,který působí místy až komiksově a místy jsou docela chaotický,což už na můj vkus bylo až moc.Tyhle souboje jsou taky jediným mínusem filmu.Děj je perfektně propracacovanej stejně jako svět ve kterým se film odehrává.Skvěle byl zvolen i hudební doprovod,který tomu dodává ještě větší grády a posouvá film o level výš.A i přes poměrně dlouhou stopáž mě film ani na chvíli nenudil.Na závěr si neodpustím pár vět z filmu:Má nenávist je tak hluboká jako láska dítěte.Nenávist mě stravuje a přesto,že mě ničí nejsem schopen jí odvrhnout.Nenávist mě zrodila,nenávist mě vychovala.Nenávist je mi otcem i matkou.Jinými slovy-NENÁVIDÍM,TEDY JSEM. (01.08.2015)

První třetina - velice zajímavé a vizuálně propracované, lehce Béčkové postapo plné depresí z třetí světové války, lidské populace kosené znečištěním, nemocemi i genetickými mutacemi... a v tom víceméně civilní příběh rodiny kterou rozděluje válka a nevyjasněné vztahy mezi otcem (až příliš zapáleným vědcem) a rebelujícím synem odcházejícím ve své naivitě dobrovolně do války. /STŘIH/ Druhá třetina - šílené maso ve kterém se frankensteinovské motivy proplétají s těmi největšími klišé béčkových sci-fi, děj a stylizace postav vypadá jako by vybředla z mozku zhašišovaného scénáristy brakové mangy. Vizuální orgie nabírají maximálních rozměrů a spolehlivě zakrývají děj který začíná být zběsile nesrozumitelný... ale protože to vypadá skvěle a řeže se tam každý s každým tak to nikomu nevadí... proč taky řešit k čemu jsou tu nemrtví superhrdinové, hromady samozvaných spasitelů, robotí armády, pseudofašističtí pučisté, šílení vědci, zamilovaný hrbáč, vojáci z první světové, steampunková mašinerie, snové scény.... je to praštěné a je to vlastně docela sranda /STŘIH/ Do céčkově hravé poetiky dopadá kovadlina filosofických úvah (resp snah o ně) a záplava patosu, všem kteří se do teď bavili vypadáví oči z důlků a mozek v sebeobraně vytéká z uší. Děj definitivně přestává dávat smysl, stejně jako motivace, konání, charakter a cíle všech postav se několikrát převrací naruby. Tripovitost snových scén je ta tam a to co předtím bylo zajímavé je už jen nudně divné - nejtrefnější přirovnání - snaha o něco jako závěr Neon Genesis Evangelion, ale ještě v mnohem horším a odpudivějším podání. 5/10 (28.07.2008)

Postavy Cassherna a Luny neobjevují se v audiovizuálním díle prvně a díky roku 2008 ani naposledy. Znalí např. odhalí v rusovlasé neosamici Ledu. Ať se Casshern ale zhmotní jakkoliv, vždy z toho vyjde úplně jiné dílo. Tentokrát je to vizuálně nabušená až přebušená oční kalorická bomba, která pod svým povrchem skrývá povrch. Ní poselství o tom, jak jsme my lidé krutí a plni nenávisti, jak se ta nenávist koncentruje v našich vládcích, jak naše sobectví je příčinou utrpení, které vládne na zemi, stejně tak upltňování kolektrivní viny, pociťování křivd, technologizace života a vůbec půlka naší povahy. Raději zahoďme nenávist, otevřeme své srdce lásce, žijme v harmonii, jináč bude pozdě. OK, OK, já hned zítra dám pusu Chupovi a on mně bod. Film si také vesele půjčuje symboliku z tisíců míst a těžko prohlédnout hlubší záměr, proč tak vlastně činí. Snad pro efekt. Příklad, kde to určitý význam nese - oživování "Tecuji" připomíná křtění a zároveň dává člověku pocit, že jeho otec (doktor Azuma) má se za boha. SPOILER - I v závěru ostatně doktor touží oživovat, tentokrát manželku. Tecuja mu v tom však "moudře" zabrání. Já mám na tohle trochu jiný názor. Smiření se se smrtí patří k moudrosti jen do té doby, dokud se smrtí nelze nic dělat. Je pošetilé bojovat proti ní, když to nejde. Je zrovna tak pošetilé proti ní nebojovat, když to jde. To říkám jen proto, abych ukázal, jak ona "myšlenková hloubka" ve skutečnosti zdaleka nejde tak hluboko, jak by mohla. KONEC SPOILERU. (28.07.2009)

V tomhle filmu je skryto tolik práce tvůrců, že nemohu hodnotit vysloveně nízko. K tomu ještě přispívá fakt, že celé dílo považuji za lyricko epický expresivní vizuální básnický počin, a jak známo, poezii je nutné leccos tolerovat. Včetně jinak nepřípustné míry patosu, občas poněkud násilné logiky, přehnaných náznaků atd., tedy projevů nestálé mysli poetovy. Nicméně film vysloveně trpí roztříštěností motivů, navíc místy skvělé vizuální zpracování kolísá mezi řemeslnou dokonalostí a až nevkusnou (a velmi nedokonalou) stylizací. Ba co hůř, a to (na kvalitu aspirující) poezii nedovedu dost dobře odpustit, vše je protkáno totálně polopatickými sděleními — nemluvě o jejich časté povrchnosti. Je to škoda, protože jinak by to byla docela síla. Slabší trojka, doporučit bych to dovedl, i když jen uvážlivě. (16.12.2010)

To první, co se o Casshernu musí říct, je, že to je japonská sci-fi. Z toho totiž vyplývá, že se jedná o velmi "šílený" a poměrně nepochopitelný film; nebo alespoň já jsem se v tom moc neorientoval. Moc jsem nepochopil ani ten začátek (každopádně nebudu spoilovat) ani konec :) ___ Ovšem, co musím pochválit, je vizuální stránka. To je prostě mňamka. Od monumentálních scifi kulis, přes působivou černobílou pasáž k čarokrásným fantasy záběrům, skoro pořád jsem koukal s otevřenou pusou. Dokonalost sama. Stejně tak hudba je velmi povedená a IMHO přesně do filmu sedí a vhodně doplňuje obraz. (04.01.2005)