Stereo

Oceňuji zejména velkou míru originality, kterou v sobě David Cronenberg prostě má, ale jinak se mi film moc nelíbil. Sledoval jsem ho velice pozorně, ale nějak mě nezaujal a s postupem času jsem jen čekal na konec. Nicméně i přes to všechno jsem vyrazil druhý den na CRIMES OF THE FUTURE a docela se těšil..)) (16.10.2006)

Hneď prvý záber filmu pripomenul famóznu stavbu Prírodovedeckej fakulty Univezity Komenského v Bratislave a následné zábery z interiérov tento dojem potvrdili. Slovenský architekt Vladimír Dedeček svojim dielom nadviazal a zároveň rozvinul mestské Le Corbusierove utópie. Teoretička architektúry Monika Mitašová: "Dedečkova labyrintistická organizácia zodpovedá jednak tomu, že vytvára montáže a asambláže priestorov, niektoré zhromaždí a opakuje a niektoré vkladá do seba a tým dostáva tú labyrintovú štruktúru. Labyrint pluralizuje a jednotne organizovaný priestor, dáva vám bytostne na výber a dokonca aj keď blúdite a cítite sa byť väzeň aj tak máte neobmedzené možnosti.". Neobmedzené možnosti mal pri spojení výnimočného architektonického priestoru s kvázi dokumentom, zachytávajúcom priebeh vedeckého telepatického pokusu, aj režisér David Croinenberg. Žiaľ nevyužil ich. Výsledkom je preto len ťažko usledovateľná, nezúčastnene a odťažito komentovaná hodina telepatického ticha. Ticha, pretože telepatiu v ňom nie je možné ani jasnejšie vidieť, ani v rámci vysvetľovacieho komentára uchopiť. Stratila sa kdesi v čiernobielo predstavených fascinujúcich priestoroch a zachytení neuchopiteľne sa tváriacich tvárí a správania sa protagonistov. (27.08.2020)

Pokud Crimes of the Future byly zdlouhavé, nudné, dějově rozbředlé a až přehnaně pseudointelektuální, tak pro Stereo to platí dvojnásob. Zaujalo mě jen pár pronesených myšlenek, jinak se jednalo o hodinu utrpení. Tohle je opravdu obsahově prázdný film, Cronenberg prostě neměl mnoho, co sdělit. Myšlenky v jeho celovečerní prvotině by se daly shrnout v 10 minutovém kraťasu. Jediná pozitivní věc na mém filmovém zážitku byla, že jsem film viděl v příjemné atmosféře pražské výstavy Cronenberg Evolution. 2/10 (24.07.2016)

Jako pardon, ale na to, abych dokázal šířit depresi na ostatní lidské objekty kolem sebe, přece nepotřebuju žádné falešné telepatické (schizofrenní) já, natož vůbec nějakou telepatii, že ano, to zvládnu sám…Teď však vážně. Stereo je velmi náročný film bez zvuku, slyšet lze pouze hlas vypravěče/ů. Což v kombinaci s tím, že snímku musíte věnovat maximální pozornost, tedy komentáři, který je odříkáván nanejvýš monotónně a se spoustou odborných výrazů, znamená, že se stává Cronenbergův počin velmi těžko sledovatelným, pro některé diváky dokonce úplně nekoukatelným. Až si člověk říká, že tvůrci zřejmě chtěli publikum znechutit do takové míry, aby film dodívali jenom ti nejodolnější či nejtrpělivější. A přestože jsem se vehementně maximálně soustředil, několik myšlenek/scén, či v lepším případě pouze vět/záběrů jsem i při té nejlepší vůli nepobral, alespoň na poprvé ne (tedy bez toho, abych si scénu pustil znovu, díky čemuž vidím promítání Sterea v kině jako značně problematické). Přitom je tento film velmi podnětný a má spoustu zajímavých myšlenek. Prozatím celkově slabší 4*, zřejmě to bude chtít v budoucnu další projekci. A ponaučení? „Normální“ jsou jenom bisexuálové (omnisexuálové)! (08.08.2013)

Stereo si treba vážiť najmä vďaka tomu, že sa tu Cronenberg zaoberal telepatiou a tú využil predsa len o triedu či dve lepšie v Scanners. Možno by ich nenakrútil nebyť práve Sterea. Inak by filmu myslím viac slušala čisto hraná forma so zvukom (postavy by ale mohli byť naďalej nemé), ako mockument pôsobí až príliš chladne, odťažito a vlastne nejde o nič iné než experiment. Ale experiment ako debut jedného z najosobitejších režisérov histórie kinematografie. (21.11.2023)