Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Film Radhy Bharadwaje pojednává o mladé spisovatelce (M. Stowe) vyslýchané sadistickým tajným vyšetřovatelem (A. Rickman), která je obviněna z vkládání politických prohlášení do dětských příběhů. Celý děj se odehrává v jediné vyšetřovací místnosti v blíže nespecifikovaném moderním policejním státě. Film byl oceněn Na Mezinárodním filmovém festivalu San Sebastian 1991 Čestným uznáním. (Dhyani)

(více)

Recenze (44)

Ephemeris 

všechny recenze uživatele

Mať hlas ako Alan Rickman by mohlo byť (alebo malo byť) snom každého muža. Herecké výkony excelentné, téma vypočúvania a mučenia je mi ale vzdialená, takisto ako filmy o politike (v rámci psychohygieny). Nepríjemný a bolestný zážitok. Kiež by som to mohla sledovať z bezpečia tmavého šatníka. V spoločnosti mačky so zelenými krídlami, lietajúcej kravy a priateľského kohúta. ()

ReneeS 

všechny recenze uživatele

Pochyby... to vidím pokaždé, když svým známým oznámím, že se budeme dívat na film, který se celý odehrává jen v jedné místnosti a vystupují zde pouze 2 herci. A tak jako se nemění tyto rozpačité chvíle před začátkem... i okamžiky po skončení jsou vždy stejné - naprosté ticho a všichni ještě nějakou dobu ohromeně zírají na obrazovku. Tento film nepotřebuje velkolepou výpravu, aby zapůsobil! Stačí jen vyfouknutí kouře z "první cigarety" a diváka okamžitě zamrazí. Možná chvíli potrvá, než si v hlavě srovnáte, jak to vlastně bylo ... ale co z hlavy určitě jen tak nedostanete, jsou skvělé herecké výkony Madeleine Stowe a Alana Rickmana, které vás nenechají na tento film zapomenout =) ()

Reklama

Jinny 

všechny recenze uživatele

Intenzivní zážitek. Madeleine Stowe je spisovatelka, v jejíž poslední (ještě nevydané) knížce pro děti "státní bezpečnost" objevila politický podtext, ve skutečnosti se ale psaním snaží vyrovnat s traumatem z dětství (to není spoiler, divákovi to dojde skoro hned). Fyzické a psychické týrání je v tomhle případě o to působivější, že jeho obětí je nervově labilní žena. Alan Rickman je vyšetřovatel, který kdysi býval profesor a dobrý člověk, ale teď si tuhle prácičku vyloženě užívá. Madeleine mlátí, vyhrožuje, hraje si s ní (a jejím traumatem) a apeluje na její rozum. Přitom se jí ale ze svého úhlu pohledu vlastně snaží pomoct tím, že ji nutí k podpisu přiznání. Tenhle bad guy je ovšem neodolatelný, kdykoliv je vůči spisovatelce vyloženě dominantní. Closet Land bohužel nepůsobí příliš filmově, ale tak trochu nevyhnutelně divadelně. "Co vás nutí k téhle práci. Je to snad nějaká psychická porucha?" ()

ladynka 

všechny recenze uživatele

Muž. Žena. Jedna uzavřená místnost a v ní stůl a dvě židle - to jsou prakticky jediné "rekvizity", které v tomto minimalistickém snimku uvidíte. Přitom je výbornou ukázkou, co lze (v pozitivním slova smyslu) z takového filmu vytěžit. Nápad je přinejmenším zajímavý, herci výteční, prostředí má správnou klaustrofobní atmosféru (připomněl mi naše Ucho) a postupný vývoj "vztahu" a gradace napětí je dechberoucí. Vadilo mi pouze trochu neobratné kličkování mezi osobní a politickou rovinou (viz dovětek na konci). ()

honajz2 

všechny recenze uživatele

Jako divadlo by to možná fungovalo, jako film moc ne. Neříkám, atmosféru tu má slušnou a dokáže ji to vytěžit z mála - což je další plus, jelikož to evidentně mělo dost malý rozpočet. Zahrané je to taky celkem dobře, jenže scénář a námět to dost shazuje dolů. Co to chce říct mi je jasné, ale nerozumím tomu, proč to ten film podává takhle. V nějaké totalitě, neznámo kdy a kde, police dotáhne k výslechu spisovatelku dětských knížek, a to z toho důvodu, že prý jsou zaměřené proti vládě. Pak se na to napojí "záhada" (s dost odhadnutelnou pointou) ohledně pozadí vzniku jedné její knížky, přičemž pomocí jejího vyluštění se sadistický vyšetřovatel (asi?) snaží zlomit duši hlavní hrdinky. Zní to zajímavě, ne? Ve finále z té hodiny a půl moc ale nevypadne. Tváří se to složitě, chytře a někdy i filozoficky, ale v tomhle směru jen zmíní pár chytrých vět, které 20x zopakuje (kdybychom náhodou nepochopili) a navíc se nejedná o nic, co by tenhle typ filmů a la 1984 nikdy neřekl, spíš naopak. Pak je v tom ještě ta finální myšlenka, ale u té nechápu, proč si pro ni režisérka zvolila sci-fi prvek, když nejvíc by vynikla bez něj. Takhle ten příběh působí dost nesourodě, jelikož to dohromady prostě nezapadá, přehnané praktiky vyslýchání (o kterých to chce být) vůbec nesouzní se záhadou ohledně té knížky a ani moc s tou sci-fi linkou. A u ostatního to platí taktéž. Mít to pořádný scénář, neřeknu ani půl slova, ale tady to vypadá, jako kdyby někoho napadly tři náměty na krátký film, splácal je dohromady a přitom neměl ani jeden z nich nějak víc promyšlený, natož aby měl promyšlené to propojení mezi nimi. Spíš to sází na tu hru na chytrý film, ale když se nad tím člověk zamyslí, samo o sobě to moc neřekne. A spíš než "film na přemýšlení" je to spíš film typu "domysli si všechno sám". Tady to fakt jen nahodí nějaké dějové linky a žádná vodítka k jejich propojení, takže si tu divák může vymyslet co chce. Příběh si ale můžu vymyslet sám, od filmu čekám nějakou jasnější vizi i ohledně toho děje. Mnoho takových těch divných filmů to v sobě má, včetně těch Lynchových. Však by jen stačilo ten totalitní svět trošku víc představit a nějak ty dějové linie propojit. A pokud to celé mělo být nějaké echt psychologické drama, ve kterém se celý děj odehrává v hlavě hlavní hrdinky, tak v tom je taky dost ale a celý ten děj by nedával moc smysl. Tohle mi prostě přijde takové dost nedotažené, co se scénáře týče. A je to škoda, protože to mělo na víc, ale nakonec je to spíš jenom zajímavý průměr. 3* ()

Galerie (6)

Zajímavosti (6)

  • Dej filmu je inšpirovaný skutočnými udalosťami čilskej aktivistky menom Veronica De Negri, ktorá bola mučená počas Pinochetovej vlády v Chile. (Elessar.)
  • Kvôli univerzálnemu posolstvu filmu slúžila ľudskoprávna organizácia Amnesty International ako konzultanti filmu. (Arsenal83)
  • Vo filme môžeme 2x spatriť mikrofón, konkrétne v 19. a 25. minúte. (MontyBrogan)

Reklama

Reklama