Nejlepší léta slečny Jean Brodieové

U nás neprávem naprosto opomíjený snímek s vpravdě Oscarovým výkonem Maggie Smith se od ostatních pedagogických filmů liší: začíná v podstatě tam, kde většina z nich končí. Nekonvenční slečna Jean Brodieová (která je dle svého názoru v "nejlepších letech" - odtud název) si dávno získala své studentky i značnou část pedagogického sboru, kde má dva milence: naivního, ale milého hudebkáře Lowthera (Gordon Jackson) a zkušeného cynického výtvarkáře (a malíře) Lloyda (Robert Stephens, který byl v době natáčení Maggieiným manželem). V podstatě jediný, s kým bojuje, je upjatá ředitelka. Na začátku filmu je nám Jean prezentována jako dokonalá pedagožka oddaná svým studentkám, ale postupně se nám odhalují její stinné stránky. Kromě toho, že vliv na své žačky tak trochu využívá, je tu ještě jiná věc, poněkud závažnějšího charakteru. Píše se totiž rok 1932 a Jean obdivuje Mussoliniho a Franca. Jak v jednom momentě filmu poznamená Lloyd, Jean nerozumí politice, jen si idealizuje obraz vůdce. To by vcelku nevadilo, kdyby své žačky neinstruovala ve svém stylu. Je naprosto přesvědčená o vlastní pravdě a musí se naučit pár věcí... Tato synopse zdaleka nepostihuje celý film. NEJLEPŠÍ LÉTA SLEČNY jEAN BRODIEOVÉ je film mnohem komplexnější, řeší celou řadu témat života v meziválečném Edinburghu a na místní škole. A Maggie Smith tu podává mistrovský výkon, který si Oscara jednoznačně zasloužil. (28.06.2006)

Nádherně vrstevnatý film, který každou svoji další tvář odhaluje postupně a značně nečekaně. Nejlepší léta slečny Jean Brodieové totiž zásadně klamou tělem. Podle všech vnějších ukazatelů musí mít divák pocit, že kouká na usměvavé slamáčkové melodrámo z učitelského prostředí, kde jsou všichni všem oporou, postavy překonají nějakou tu překážku a na konci bude všechno ještě usměvavější, než na začátku. A právě v tom postupném zjišťování, o jak moc velký omyl se jedná, tkví pro mě to největší kouzlo diváckého zážitku z tohoto filmu. Mám rád snímky, které po jejich skončení nedokážu k žádnému jinému přesvědčivě přirovnat a zanechají tak ve mně mimořádně originální zážitek. Skvělé herecké výkony Maggie Smith a Pamely Franklin. 9/10 (17.03.2019)

...pravda je, že ses vyspala s umělcem, ale zděsilo Tě vzbudit se vedle chlapa...proč musíte být vždycky tak teatrální ? jste tak příšerně směšná ženská...všechny moje žačky jsou creme de la creme...dejte mi děvče ve vnímavém věku a je moje na celý život...AKÁ JE ZANEDBATEĽNE TENKÁ HRANICA MEDZI OSOBITOSŤOU A TRÁPNOSŤOU, MISS JEAN BRODIE ! (03.08.2009)

Maggie Smith dominuje v roli nekonvenční učitelky, která nesdílí metody konzervativní školy a svými postoji, přesvědčením i chováním nabádá své studentky k „revoltě“ proti zaběhnutému řádu. Předvedla vynikající herecký výkon, s její postavou Jean Brodie celý snímek stojí a padá, což mi zároveň trochu vadilo, že snad kromě Pamely Franklin byly ostatní postavy tolik na vedlejší koleji. Škoda, že ve filmu nebylo ještě více momentů jako závěrečný dialog Jean se Sandy, i tak ale na svou dobu podařený snímek. (12.03.2015)

Na této extravagantní učitelce od počátku, přes všechny sympatie, k nimž její nekonvenční chování svádí, něco vadí. Teprve postupem času si člověk uvědomuje, že je to sobecká, bezcitná, do sebe zahleděná defektní osobnost, která není schopná sebereflexe, neboť základním rysem sobectví je právě to, že není schopno pohlédnout samo na sebe, protože si v takovémto výhledu samo vadí. Právě z těchto povahových rysů, které v různě velké míře máme všichni, se pak rodí a šíří fašismus, případně jakákoliv jiná stejně cynická představa a jednobarevné pravdě života. (03.04.2010)