Dobrý ročník

Dobrý ročník je hravý film o (zapomenuté) lásce k životu, nakažlivý svou bezprostředností a sympatický svou nenuceností. Je to přesně takový ten druh filmu, který si můžete s otevřenou lahvičkou vína pustit se svou drahou polovičkou a máte zaručen naprosto kouzelný romantický večer. Ridley Scott je prostě mág. A jak se ukazuje, k tomu, aby čaroval, nepotřebuje nutně vesmírné příšery a tunu filtrů na kameře. Někdy bohatě stačí s chutí vyprávět příběh. I třeba ten, který jsme slyšeli tisíckrát. (08.04.2007)

Asi bych se měla k těm 3* nějak postavit, ale ona už to přede mnou udělala Jeanne: že vysvětlila, proč se jí film nelíbí a já to vidím podobně, jen ne tak přísně. Podobný typ filmu už tu byl mockrát - karierista si pod vlivem kouzla nového prostředí srovná žebříček hodnot -, ale to by tak nevadilo, konec konců mám to i ráda, ale klišé se vloudilo i do režie, pod kterou být podepsán nějaký elév, tak v pohodě, ale Ridley Scott? Kde jsou jeho akcenty a permanentní udržování zvědavosti? Hezky se na to kouká, vlažně se to poslouchá a co dál? Nakonec i obsazení Russella Crowea není vzhledem k vývoji jeho postavy fér - když už coby psí čumák vypadá na vděk za misku teplého mléka. K německým dojákům na Nově či Primě o tom, jak chtěl pracháč postavit v Toskánsku fabriku a místní majolenka mu to "rozmluvila", Dobrý ročník skutečně nemá daleko. Závidím vám nadšeným, závidím, chtěla bych být taky. (12.03.2007)

Nikdy bych nevěřila, že Russel Crowe může působit pohodově (uznávám ho jako skvělého herce, ale nikdy mi nebyl moc sympatický), ale zde pod vedením Ridleyho Scotta, který si taky docela žánrově odskočil od svého "průměru", mě neuvěřitelně překvapuje. Po shlédnutí Dobrého ročníku snad nemůže zůstat jediný člověk, který by nechtěl navštívit Provence a zjistit, jestli ty vinice ve skutečnosti vypadají tak, jako na plátně a jak ve skutečnosti chutná a voní všechno to francouzské víno. (06.05.2007)

Snad jen vyjma několika kamerových obletů a typicky volených filtrů není vůbec poznat, že toto dílko režíroval vizuální mág Ridley. O to větší je pak překvapení, že ať se zaměříme na cokoliv, vše v tomto snímku funguje fantasticky. Scott natočil odpočinkovou, lehkou a nesmírně šarmantní oddychovku, která potěší nejen milovníky francouzského venkova, teplých letních večerů, večeří při svíčkách či zaryté vinaře. Jednoduchý příběh se stokrát ohraným poselstvím je podán s takovou dávkou nostalgie, přirozenosti a lehkosti, až se tomu věřit nechce. Jde to věru i bez těžkotonážních vizuálů. Dialogy jsou naprosto výtečné a spousta scén je doslova jako z pohádky, čemuž pomáhá i nádherná a do detailu propracovaná výprava. I zde si dává Scott záležet na každé maličkosti a to především co se "backgroundu" týče (např. scéna kdy Crowe sedí u bazénu, čte dopis a kolem něj poletuje lehounké chmýří a prach). Doslova film od srdce. Jako oddychovka naprosto bezchybné. Dostatečně lehké a hravé na pobavení, avšak zároveň dostatečně inteligentní a vášnivé na to, aby to člověka neurazilo svou jednoduchostí. (12.10.2006)

Dvě úžasné hodiny jsem byl na jihu Francie, bavil se a nechtěl, aby to skončilo. Přesně to od filmu očekávám. Jakmile začnu sledovat hodiny, tak je něco špatně. Tady jsem k tomu neměl nejmenší potřebu a nedošlo ani na pauzu, kterou si většinou neodpustím. Suma sumárum, Marion se tímto snímkem dostala na pozici mojí nejoblíbenější herečky, Ridley si upevnil místo mezi oblíbenými režiséry a Russell se vyšvihl mezi mé oblíbené herce. To je slušná bilance. (28.12.2010)