Úsměv Mony Lisy

Moc pěkný a milý snímeček, jehož děj se odehrává v 60. letech na univerzitě Wellesley. V této době to měly ženy, které se snažily o emancipaci, asi hodně težké. To je vidět i v tomto filmu, ve kterém se vynikající Julia Roberts snaží naučit své studentky nečemu jinému než vaření, praní a jak se co nejdříve vdát a mít děti. Film působí klidně a pohodově, ale na konci člověk přeci jen začně přemýšlet v jaké době žijeme dnes. Ostatní herecké výkony jsou velmi dobré, hlavně Kirsten Dunst si zahrála pěknou mrchu, která projde zajímavým vývojem. I tento film patří k těm, které vás po několikátém shlédnutí stále neomrzí... (02.09.2007)

Ďalšie utrpenie, do ktorého som sa pustil len kvôli tomu, že sa dej odohráva v päťdesiatych rokoch minulého storočia. Bola to určite zaujímavá téma, ktorá ale nebola vôbec dobre prevedená. Bola to nuda a žiadna postava nebola dobre napísaná. Nesklamala ma jedine Maggie Gyllenhaal, i keď jej postavu som si tiež veľmi neobľúbil. Skoro presne dve hodiny plné nudného klábosenia a nezáživných rozhovorov medzi mnohými ženami. Hudba tiež nič nezachránila a to sa na hudbu týchto rokov vždy teším. Sklamanie, i keď veľa som od tohto filmu tiež nečakal. (17.02.2015)

Sice feministky nemám rád, ale tenhle film ani moc o feminismu není (jak napsala Lucyane, je spíše o hledání sebe sama). Kromě pohodové atmosféry a milého příběhu (ikdyž ne moc orginálního) je největší síla v hereckých výkonech; Julia po celou dobu výborná, Kirsten si velice dobře poradila se zápornou rolí a za příjemné překvapení považuju Maggie Gyllenhaal. Pohodý snímek, který doporučuju třeba na víkendový večer, hodnotím 4*. (09.02.2009)

Varování: Tento komentář je genderově nevyvážený a může vyvolat u části populace nepříjemné pocity. Úsměv Julie Roberts není ani trochu záhadný, aby sváděl k rozličným výkladům. Již teď jsem celý žhavý na její cestu do Evropy, kde bude tato žena s velkým Ž bourat hradby, aby je nahradila (svými) myšlenkami. Na feministických filmech mě fascinuje ta logika, kdy se žádá respektovat ženu jaká chce být, zatímco jen se chlap trochu liší od ideálu, "už se odcizujeme." Stálé kvákání o respektu, aniž by samy nějaký byly schopné dát. Tragédie. "Role, pro kterou jsou ženy zrozeny." Možná jim to ještě nikdo nevysvětlil, ale my chlapi za ně opravdu rodit nebudeme. Nazdar. (22.11.2005)

Prestižní dívčí univerzita Wellesley. Babyboom konzervativních 50.let. Ideálem nastrojená ženuška z předměstí-motorová myš domácí, obletující svého manžílka po příchodu z roboty. V akademickém světě i za hranicemi campusu se střetává tradiční schematický svět předurčených rolí s liberálním smýšlením, které by chtělo zatuchlé škatulky provětrat. Svobodomyslná učitelka Katherine brojí proti vládnoucímu světu ženské závislosti v pokusu Mikea Newella o protipól Společnosti mrtvých básníků. Výsledný obraz je jemnější, uhlazenější, ale plošší. Newell maluje svou líbivou krajinku Žena v kruhu dívek za pomocí hvězdné stáje hollywoodských klisen. Julia Roberts je překvapivě nejmatnější, žákyně předčily svou učitelku a vyznamenání by si zasloužily Kirsten Dunst a Maggie Gyllenhaal. Scénář je nenápaditý, režijně Newellovi chybí tah na branku, ale klade silný důraz na dva motivy. Úsměv. Člověčí schopnost, za kterou se skrývá tisíce příčin, tvarů a odstínů. A Mona Lisa? Nejznámější umělecké dílo světa. Tváří v tvář Da Vinciho portrétu překvapuje, jak je za skleněnou ochranou malý, nahý a bezbranný pod blesky zuřivě fotografujících japonských turistů. Jakoby se jeho krása rozplývala pod tíhou očekávání. Snad proto, že před spatřením originálu jsme ho viděli stokrát v reprodukcích? (01.06.2007)