Mláďata

Ďalší dokonalý horor majstra Cronenberga. Jeho filmy majú vždy dve roviny. Tú vizuálnu, častokrát hororovú a myšlienkovú, resp. psychologickú. Tieto roviny sú vždy navzájom dokonale prepojené, tá prvá predstavuje metafory, ktoré odkrývajú tú druhú. Navyše je Cronenberg, aspoň pre mňa, najvýraznejším predstaviteľom autorského filmu, jeho štýl je rozpoznateľný nielen podľa legendárnych telesných deformácií, ale aj podľa inteligentných dialógov. Toto všetko platí aj pre Mláďatá. Zaoberá sa utrpením detí, ktoré sú nedobrovoľnými obeťami hádok rodičov a ďalšími motívami. Samozrejme metaforicky. Je to jednoduché, ale v jeho podaní nás čaká každú chvíľu nejaké dejové, alebo vizuálne prekvapenie. Načo pozerať na tuctovú drámu, kde sa rodičia bijú o dieťa, keď si môžeme pozrieť Mláďatá a máme hneď niekoľko žánrov v jednom. Cronenberg je nekompromisný, následky rodinných rozpôr bývajú častokrát pre deti trvalé. (03.01.2013)

Nějak nechápu jak tohle mohlo přivodit skoro až trauma několika uživatelům, protože mi to přišlo takřka bez hororový atmosféry, jen pár průměrných lekaček a že bych z těch malejch "dětí" měl strach to se teda taky říct nedá, krom toho ty psycho sezení mě dost nudily. Jediný co tak trochu boduje je hudba Howarda Shore a jak už to tak u těhle starejch hororů je, tak i konec se poved, tam mi konečně předved asi 10ti minutovou parádní hororovou scénu a musim říct, že sem si jí s chutí užil, ale to co bylo předtim si tu chválu fakt nezaslouží, hrůza z toho fakt jde jen minimální, drsný to je jen tak zlehka a realný to neni vůbec. Trošku mi přijde, že sem asi viděl jinej film než ostatní, protože jak to tady tak čtu, tak tady je samá chvála na něco co film vůbec nenabízí. (18.01.2008)

Tak tu sa Cronenberg neskutočne pohral zo psychikou postav, rozložil ju do najmenšých detailov. Film je mierne komplikovaný, ale zato dôkladne prepracovaný a zaujímavý. Herci hrali excelentne, ale asi najviac S. Eggar v jej poňatí tá rola bola parádne realistická. Scena, kde hybridné deti masakrujú učiteľku pred zrakom iných detí, tak tá scéna patrí medzi naj mrazivejšie scény, aké som kedy videl a tá scéna ma bude ešte dlho matať, lebo pohlaď na vystrašené deti, ktoré nevedeli čo sa deje, bolo to ako keby to bola skutočnosť, ako keby som pozeral dokument zo skutočnosti. Pán režisér sa zahral, ale riadne aj s mojou psychikou a vie ho tvorbe je u mňa najvyššie postavená mucha, no už to nieje pravda, lebo práve tento film ju predbehol, malo hororov ma môže prekvapiť v dobrom, ale tento to dokázal. Naposledy som bol takto nadšený z člna od Hitchcocka a teraz to dokázal aj Cronenberg. Aleluja, sú tu bizarnosti, má to citovú hlbku, pomenej vražd, ale sú silno efektné, príbeh dával zmysel a vyznať sa v ňom tak nebol problém. Film má aspoň dve pamätné scény, ktoré sú nadpriemerné u takýchto filmov. (11.02.2016)

Znáte ty výjevy, kdy malé dítě v dupačkách, které se sotva naučilo chodit, pomalu ťape před svými rodiči a ti ho přes značnou převahu fyzických možností stále nemůžou dohonit? I The Brood je vpodstatě prostý a pomaluběžný film, ale i tak jsem měl stále pocit, že mi v něm všechno uniká. Smysl veškerého toho dialogového balastu, ideové jádro i důvod, proč je tento snímek tak často vynášen do nebes. Atmosféru to má, je v tom cítit sebejisté režijní vedení, avšak absolutně mě to neoslovilo a ani dobře vystavěný hororový závěr jsem si moc neužil, protože jsem již byl unavený z brodění se v moři ukecaných scén. Ale dost možná mi jen chybí pochopení pro ducha Cronenbergovy tvorby. 50% (14.05.2008)

Frank Carveth ma problem, pote co u sve male dcerky zjisti drobna zraneni, odmitne ji vozit na vikendove navstevy za ne zcela pricetnou matkou, pravdepodobnou autorkou dcercinych oderek. Zanecha tedy sve jedine dite u babicky, kterou vsak behem kratke chvile zavrazdi palickou na maso neco, co vypada jako male dite, neco, co malou Candice necha zit, neco, co Obitovi privodilo nejeden infarkt. The Brood je dokonalym prikladem vitezstvi filmu nad divakem. Sel jsem se divat pomerne ospaly a unaveny, ale na konci jsem vytrestene ziral na prave probihajici vypjate finale. Film stavi na skvele bezutesne atmosfere a jistem pocitu divnosti, ktery se dostavuje vzdy, kdyz se objevi maly vrah v kapuci. Tento pocit vrcholi v posledni tretine filmu, ktera je jednim slovem dokonala, mimo jine diky intenzivni a zcela funkcni hudbe Howarda Shora. Tohle videt v deseti letech tak jsem dnes v sanatoriu ja. Ted, hodinu po skonceni, nemam filmu co vytknout. (06.04.2005)