Soumrak nad Jižní Afrikou

Nadčasový civilně zpracovaný příběh dramatického vývoje vztahů jedné rodiny. Richard E. Grant zpracoval své autobiografické zážitky do filmu, který zobrazuje tehdejší svazijskou bělošskou komunitu, do určité míry stále svázanou anglickými konvencemi, ale současně též "utajeně" svobodomyslnou, alespoň co se monogamie týče. Do mírného kontrastu vůči komunitě je pak postavena letuška Ruby, Američanka, zvyklá žít podle jiných pravidel. Herci jsou výborní, příběh určitě není extra originální, ale jeho zasazení do afrických scenérií mu přidává mírný punc exotiky. Za mě poctivých 85%. (06.05.2013)

Barevné retro o ang. komunitě v Africe, které není tak easy jak se může zdát. Rodinné nefunkčnosti, osamělost syna, otec řešící trable alkoholem, všichni něvěrní se všemi, upjatost a dekorum spol. řádu. Do toho odlehčenost, láska a sexualita, tiky manifestující uzamčená traumata. Docela moc toho režisér/autor scénáře nacpal do hodiny a půl. (16.03.2011)

Takové skoro sentimentálně laděné drama, na které se přes moje počáteční zdrženlivé dojmy dívalo nakonec moc hezky. Atmosféra Afriky 60 let byla dokonale vystižená a určitě k tomu velkým dílem přispěl i můj oblíbený, šaramantní Gabriel Byrne, který Ralphova otce, zmítaného nejen alkoholem zahrál skvěle. Takový opravdu milý filmek, ve kterém se mladý Ralph seznamuje se světem dospělých a snaží se svým způsobem orientovat v jejich tolik komplikovaném světě. A přidám se k těm, kterým se líbila hudba Patricka Doyla, která byla fakt krásná. 75% (01.06.2019)

Jediny film rezisera Richarda E. Granta , a pozeram, ze po roku 2005 uz nic nenatocil. Ono i film brutalne zhroel, jak udava kolega T2. Britska komunita v Juznej Afrike , vyzera to byt miestami pekna romantika, dokonca reziser a herci riesia i vaznejsie problemy - otcov alkoholizmus. Jediny, kto mi bol znamejsi bol Gabriel Byrne /End of Days 1999/ a vsimol som si aj postarsiu Emily Watsonovu. Siel so do toho s velkymi ocakavaniami, co mi ponukne zivot britskej rodiny v Juznej Afrike - a dostal som podpriemernu dramu, ktora financne uplne zhorela. Takze budem nemilosrdny k filmu adam slabych 20 % (18.08.2020)

Na filmy vyprávěné očima dítěte já si celkem potrpím. V tomhle případě se jedná (domýšlím se) o film vzniklý z hluboké potřeby autora zapamatovat si a zaznamenat vzpomínky na své dětství, respektive na svého otce. Autor je profesí herec a tento film je jeho jediný režisérský a zároveň scenáristický počin, což se na filmu hodně odráží. Ne že by byl špatný, ale je svou skladbou a vyprávěním velmi neosobitý, opatrný a něžný. Nedělá žádné formální úkroky směrem k osobnímu vyjádření nebo umělecké reflexi. Je to zamlžený, útržkovitý a zidealizovaný pohled na dobu, která už není. Nejcennější mi přijde v takových těch "školáckých" chybách, to znamená v chaotické změti živelných postav (se kterými si zejména herečky pěkně vyhrály), kdy autor nemá potřebu vysvětlit kdo a proč je pro hlavní postavu důležitý, ale prostě to tak je, a potom některé vypíchnuté detaily, které z filmu rázem dělají mnohem osobnější zážitek. Už jen úvodní sekvence je vlastně dost drsná a potom mám na mysli takové ty věci jako holení vlasů před operací, lpění na artefaktech (ať už jsou to tátovy hodinky nebo sklenička s otiskem matčiny poslední rtěnky) a přivonění ke svetrům, které už nikdo nosit nebude. Není to nijak objevný film, ale je odžitý a to je na něm myslím vidět. (02.08.2015)