Paříži, miluji Tě

Některé scénky (např. první 3) jsou vážně hodně slabé, snad i pod úrovní absolventských filmů. Z „méně“ známých režisérů překvapil Wlater Selles nabo Alexander Payne. Bratři Coenové, Cuarón nebo Tom Tykwer pro změnu dostáli svému renomé a dokázali, že nejsou uznávanějšími než ostatní režiséři náhodou, jejich příspěvky jsou nápaditější a prostě lepší než většina ostatních. Dle mého názoru se nepředvedli Gus Van Sant nebo Wes Craven. Jak píšou i ostatní celek je dost nevyrovnaný, na druhou stranu mě potěšilo sledovat, jaký příběh dokáže někdo vykouzlit na cca pěti minutách prostoru, kvůli tomu to určitě stojí za to. (04.11.2013)

Paříž, město lásky, umění. Originální dílo jako Paris, je t'aime se dá natočit všude, láska si nevybírá, ale v nádherné Paříži to má větší kouzlo a doslova! ___ LÁSKA - téma 18ti segment a každý pohled je tak jiný, proto vznikly příběhy zajímavé , zvláštní (Christopher Doyle - Porte de Choisy segment), divné (Vincenzo Natali - Quartier de la Madeleine), smutné (Isabel Coixet - Bastille), čistě romantické (Gurinder Chadha - Quais de Seine), srandovní (Coeni - Tuileries) a ty, které vás z čista jasna zasáhnou (Tykwer - Faubourg Saint-Denis segment). __ U herců vede charismatický Nick Nolte, krásna Natalie Portman a Juliette Binoche, pro kterou jsem nenašel vhodné slovo, které by se spojovalo s jejim vystupem... Paříži, miluji Tě - Geniální počin! (12.04.2008)

1. Montmartre (Bruno Podalydès): "Nehoda u auta" 50% 2. Quais de Seine (Gurinder Chadha): "Setkání na nábřeží" 65% 3. Le Marais (Gus van Sant): "Mužské sympatie" 55% 4. Tuileries (Joel a Ethan Coen): "Nakladačka v metru" 70% 5. Loin du 16éme (Walter Salles a Daniela Thomas): "Babysitter" 75% 6. Porte de Choisy (Christopher Doyle): "Šílené Asiatky" 25% 7. Bastille (Isabel Coixet): "Manželčina leukémie" 65% 8. Place des Victoires (Nobuhiro Suwa): "Kovboj a syn" 70% 9. Tour Eiffel (Sylvain Chomet): "Mim" 80% 10. Parc Monceau (Alfonso Cuarón): "Otec a dcera" 70% 11. Quartier des Enfants Rouges (Olivier Assayas): "Herectví a drogy" 65% 12. Place des fêtes (Oliver Schmitz): "Smrt černocha" 60% 13. Pigalle (Richard LaGravenese): "Důvěra" 45% 14. Quartier de la Madeleine (Vincenzo Natali): "Upírka a hobit" 60% 15. Père-Lachaise (Wes Craven): "Na hřbitově s Oscarem Wildem" 70% 16. Faubourg Saint-Denis (Tom Tykwer): "Já tě vidím" 85% 17. Quartier Latin (Gérard Depardieu a Frédéric Auburtin): "Rozvod" 55% 18. 14e arrondissement (Alexander Payne): "Paříži, miluji Tě" 80% (10.11.2009)

Jde milovat tenhle snímek a děkovat za něj kvůli jednomu jedinému krátkému filmu, který obsahuje? Protože přesně tak to cítím. Krátké filmy jsou točeny opravdovými kapacitami, ale polovička z nich nedokáže na délce 7 minut stvořit něco opravdového a obdivuhodného. Proti nim stojí hlavně Tom Tykwer a jeho True. Neskutečná báseň o jednom vztahu slepého chlapce a začínající herečky. Poprvé mi Tom vyrazil dech zapojením hudby a obrazu do celku, který dává úplně jiný rozměr zpětnému pohledu na jejich vztah. Úderné, citlivé a tolik pravdivé. Podruhé mě mrazilo od prvního pohledu na slepého chlapce, jak zvedá telefon. Potřetí jsem obdivoval lehkost myšlenky, která na 7 minutách působí jako román, který by mohl ještě mnohé vyprávět. Popáté ... Radši se budu věnovat i dalším. Gus Van Sant a jeho segment "La Mairas". Strohé, všeříkající a reálné. Takhle si představuji sedm minut, které řeknou více než 100 stran papíru. Velmi příjemně mě překvapil Joel a Ethan Coen, který i přes stále stejně tvářícího se Stevea Buscemi vytvořil velmi příjemnou záležitost. Chometovi mimové jsou naprosto zvláštní a rozhodně si získají velký obdiv, díky své sympatičnosti. Nesmím ani zapomenout na Alfonso Cuaróna, který natočil svých sedm minut (pokud se nepletu) jako jeden dlouhý záběr bez střihu. Bohužel trochu forma a myšlenka přerostla přes výsledek. Také tleskám američance, která se v posledním segmentu od Alexandera Paynea konečně rozhodne zaletět ze států do města lásky. Segment, který se snaží poukázat na to proč je Paříž městem zamilovaných a krásně tak zakončuje celé dvě hodiny. Jsem moc rád, že někdo přišel s podobným nápadem a zkusil něco nového, jen doufám, že příště bude výběr režisérů a jejich příběhů trochu skromnější a kvalitativně vyrovnanější. (16.06.2007)

Velmi příjemný zážitek, vyladěný především na vlnu pohodové melancholie a milostných záchvěvů. Pokud si odmyslím opravdu pitomou a nesourodou Doylovu Porte de Choisy a situace, kdy si autoři kraťas zaměnili s lacinou kýčovitou agitkou (především Quais de Seine), jsou tu samé více či méně kvalitní a zajímavé malé příběhy, z nichž o hlavu vyčnívá francouzsky šaramantní Sylvain Chomet (tak má vypadat osobitost na ploše několika minut) a fantastický Payneův kraťas, který očima cizinky řekne o Paříži více než většina předchozích povídek dohromady. Osobně mě velice potěšila i Nataliho vampýří blbina, Coenovic tradiční humoreska s "donnyovatým" Buscemim, minimalisticky sugestivní Loin de 16éme a řemeslně výborní (i když obsahově trochu chatrnější) Tykwer s Cuarónem. (10.09.2008)