Tatínek

Nehodlám se pokoušet o objektivní hodnocení, Zdeněk Svěrák je pro mě reálně neskutečná osobnost s 'O' sálajícím od pohřebních koncertů až do českého nebe, zatímco Jana jako režiséra přímo miluju! Tak stejně, jak přirozeně, ale s citem a nadhledem, dokáže popisovat události druhé světové války nebo příběh stárnoucího učitele s touhou žít, se dívá i na svého otce. Ne jako na obdivovaného 'Cimrmana', ne jako na modlu českých scénářů, ale jako na člověka s chybami a problémy, kterého přes všechna nedorozumění má opravdu rád. Janovi se ze všech vzpomínek podařilo udělat velmi milý a funkční příběh, člověk se při mnohých téměř dojme a přitom mu pořád zůstává úsměv ve tváři. Při Zdeňkových vzpomínkách na dětství, na cesty do školy přes hřbitov, na silná přátelství i pocity v manželství, na zážitky z učení i myšlenky před začátkem každého dalšího představení... A k tomu oku lahodící záběry, které ovšem ani trochu neodvádějí pozornost od příběhu. Dokument od Svěráka o Svěrákovi - já jsem na filmovém obláčku a vy si budete muset asi názor udělat sami. (24.06.2011)

Velmi kvaklitní dokument o člověkovi, který jako málo kdo ovlivnil svým humorem naší dobu – je až neuvěřitelné, v čem všem má Svěrák vlastně prsty a kolik toho, co říkáme, pochází z jeho hlavy. Synátor Jan Svěrák vše pojal zábavně, nebojí se vyvést na povrch i napjatou atmosféru mezi ním a otcem (ale trochu i mezi Svěrákem a Smoljakem). Vše dobře doplnil hudbou z "tátových" filmů a osvěžil ukázkami. Celé je to takové člověčí, zábavné a vtipné... no a taky smutné, jak už to tak v životě lidským bývá. (28.12.2005)

Velmi pekny a mily dokument o Zdenku Sverakovi. Zachycuje nejen jeho umelecky a pracovni zivot, ale i jeho obycejnou, lidskou stranku jak travi svuj cas se svou rodinou, prateli a svymi zalibami. Dozvidame se spoustu veci o jeho vztazich se svymi kolegami, jeho uvedomenim si ze uz taky nejmladsi, ale nechce si to prilis pripoustet a take jeho vztah k synovi Janovi. Opravdu mile natoceny dokument, ktery me prijemne prekvapil svym zpracovanim a naplni. (25.12.2005)

Film jako školní ročenka - nic neříká a jen nad ní nostalgicky vzdycháme. 1) Pana Zdeňka Svěráka (ve filmu mu bylo 67 let) miluji a obdivuji podobně jako další velikány českého laskavého moudrého humoru (Suchý+Šlitr, Voskovec+Werich). Přesto však mi v uvedeném snímku připadal poněkud nudný, nezajímavý, fádní, banální. 2) Asi není dobrý nápad, když člen rodiny dělá film o svých příbuzných. 39letému Janu Svěrákovi očividně chybí odstup, nadhled, schopnost zaměřit se na to, co způsobilo, že Jára da Cimrman málem vyhrál anketu o největšího Čecha. (04.04.2016)

Tatínek je dokument, který si na nic nehraje. Zobrazuje Zdeňka Svěráka jako toho milého pána, kterého známe z divadla Járy Cimrmanna, ale pod tímto povrchem se dá vytušit i druhá vrstva jeho osobnosti... Ta je trochu přecitlivělá, často se cítí ublíženě, současně se žádnou svou depkou nenechá porazit a tvoří a tvoří. Rozhodně to není dokument, který by se vám snažil sdělit nějaké převratné moudro, není nijak zlomový, ale je (promiňte mi to otřepané spojení) svěrákovsky lidský. Nic víc, nic míň. Jsou tu zdařile zkombinovány všechny Svěrákovy aktivity - scénáře, písničky, herectví, dědečkovství. I na tomhle dokumentu je vidět, jak úžasně dokáže Svěrákovic tandem otec-syn balancovat na hranici kýče a chytré podívané. Jestli máte alespoň jeden z aspektů Svěrákovy tvorby rádi, nenechte si Tatínka ujít. Pokud máte rádi Zdeňka Svěráka jako celek, musím vás trochu varovat - po shlédnutí jsem měl smutný dojem, že je na tomhle světě Zdeněk Svěrák se svou upřímností úplně sám. Takže Tatínek pokračuje ve Svěrákově učitelování, promlouvání do dětských duší, a jako by podprahově říkal - buďte všichni jako Zdeněk Svěrák, svět pak bude lepší... Asi ano. (11.12.2004)