Neviditelné děti

Povídkový film který má bohužel dost slabých chvil. Nejelepší je rozhodně Scottovic dílo a dílo Spikea Leeho. Ostatní padaly do průměru a jednoho podprůměru. No a co se musí pochválit? To jsou jednoznačně herci, kteří nehrají ale žijí. Dále je jedno velký plus hudba která dokonale sedí do kompozice povídek. (02.04.2011)

Je velice těžké hodnotit tenhle povídkový film, a to nejen proto, že jednotlivé povídky mají velmi rozdílnou úroveň a výpovědní hodnotu, ale především a hlavně proto, že u zrodu tohoto díla stál kromě jiného i UNICEF. Tato organizace je známá svou charitativní činností a pomocí dětem na celém světě. Méně už je známo, že tato organizace minimálně od konce 90. let na celém světě také podporuje a propaguje potraty, což samozřejmě popírá, stačí se ovšem podívat do jejích dokumentů. Všichni ti dobromyslní a naivní podporovatelé UNICEFu a jeho projektů, všechny ty významné osobnosti, které v dobré snaze přispívají na činnost UNICEFu, zároveň financují zabíjení těch nejnevinnějších a nejbezbrannějších - nenarozených dětí! (A to nemluvě o dalších aktivitách UNICEFu jako je skandální sterilizace žen v Keni a nejnověji i prosazování práv homosexuálů.) Z těchto všech důvodů film nebudu hodnotit a přispívat tím k jeho propagaci. (02.02.2017)

Kvalita jednotlivých povídek je značně kolísavá... První, příběh chlapce z Afriky, byl takový nijaký. Vím, sice tam šlo o hodně, ale nějak se tvůrci nepodařilo to udělat zajímavěji. Asi to bude tím, že nesnáším pomalé záběry, které zabírají jednu věc strašně dlouho.... Druhý příběh byl mnohem zajímavější a konečně jsem začala být smutná. Třetí byl velmi dobře zpracovaný až na ten zvláštní konec. ,,Holčičko, koukni se doprava, potom doleva a pak do kamery. A prosím tě, hlavně se tvař neutrálně, vždyť o nic nejde''. Aspoň tak mi to přišlo... Příběh sourozenců byl takový, jak bych to nazvala, záživný... A Jordan a Ridleymu se příběh fotografa opravdu povedl! Ale ten další se mi zdál poněkud přiškrcený. Vynucený nebo tak nějak... A u posledního, tam jsem se fakt bála, že do té vody fakticky vjedou. Uffff. Měla bych brát prášky na nervy.....! (15.02.2011)

'All the Invisible Children' je ďalší zaujímavý režisérsky projekt (po 'Hire' - series, či 'New York Stories'), v ktorom sú na jednu tému vyzvaní viacerí režiséri, aby spracovali látku po svojom, ukázali ako si s ňou poradia každý z iného uhla pohľadu. Niektoré z minipríbehov sú emocionálne na skutočne trýznivej úrovni a dokážu za dvadsať minút navodiť v človeku toľko pocitov a myšlienok, koľko nie sú schopné filmy s lepšími scenármi. Iné naopak vzali problematiku s nadhľadom a ponúkajú skvelé citlivé a senzitívne príbehy. Určite si každý divák nájde svoj príbeh, na ktorom si bude ulietavať a zamiluje si ho, ostatné však kvality rozhodne tiež nestrácajú. Nejdem rozpitvávať každý príbeh sólo, dokopy na mňa totiž zapôsobili veľmi sugestívnym domom. Avšak neubránim sa a musím vyjadriť sklamanie z premotivovaného prídavku Ridleyho Scotta a jeho dcéry Jordan. 80%. (03.02.2009)

Africký chlapec a jeho dětské sny, zabíjené každodenní krvavou rutinou. Balkán a dětské gangy, zásobující krádežemi své rodiče. Americké velkoměsto a dítě, bezmocně doplácející na drogovou závislost svých stvořitelů. Jižní Amerika a živobytí založené na sběru odpadu... celkem sedm příběhů dětí z celého světa, z nichž nejsilnější je rozhodně HIV pozitivní story Spika Leeho, přetékající depresí, a kouzelně posmutnělá minibalada Johna Woo. O stupínek níže je Kusturicova hříčka a středoevropanovi asi nejbližší ukázka Stefana Venerusa, výmluvná je i úvodní africká kapitola. Odpadosběrná záležitost Katie Lund jako jediná dýchá vcelku hřejivou, bezstarostnou atmosférou, což je trochu v rozporu s plánovaným záměrem, nicméně tím úplně nejslabším článkem je dílo Scottů, které se sem svým zpracováním i přes filmařskou zdatnost vůbec nehodí. Postupně bych jednotlivé epizody na desetibodové škále ohodnotil asi takto: 6,8,9,6,4,8,9, v průměru tedy něco málo přes 7/10. Takže slabší čtyři. (13.01.2009)