Občanská výchova

Pěkný nápad, ale německy těžkopádně zpracovaný. Minimum nadhledu a humoru, přičemž téma si je skoro vyžaduje. Každý dějový zvrat je tak dokonale předem připravený a promyšlený, že když konečně přijde, má člověk pocit, že mu je předkládáno něco, co tam snad už přece bylo, ne? Závěr, který měl zřejmě překvapit, je zase naopak do té míry nepravděpdobný, až je z toho jednomu skoro malinko trapně. (18.07.2009)

Na začiatku zaujímavé, potom rýchlo pochopené, že pôjde výlučne o ľavicovú agitku antiglobalistického charakteru nemeckého typu, ktorý je ideológiou chudobných proti bohatým, čo je do veľkej miery sympatické, kým sa to nemení na komunizmus 21. storočia, kde rozkazovať budú povaľači, flákači a menšiny na úkor šikovných. Príbeh nie je zlý, má svoj dôvtip, dáva veci na zamyslenie, no je trocha zbytočne krížený medzivzťahovými úskaliami ústrednej trojice. (24.03.2024)

Ne, ne a ještě jednou ne. Když pominu to, že film vypadá neuvěřitelně levně a jedno klišé se kupí na druhé, celá ta ideologická náplň je pomýlená už v tom smyslu, že "chudí" a "bohatí" lidé byli, jsou a zkrátka budou ve všech dobách, režimech i podnebí :-) Levičáky nevyjímaje. Takže jediným výrazně zajímavým momentem snímku zůstává, že uneseného hnusného podnikatele Hardenberga představuje herec, který vytvořil ve filmu Good Bye, Lenin! postavu otce Alexe (Daniel Brühl.) (10.01.2007)

Zajímavý film s velkým potenciálem, který Hans Weingartner dokázal naplnit opravdu jen zčásti. Jednak proto, že toho zas tolik nenatočil, ale především proto, že divák příliš brzy pochopí, na čí straně jsou režisérovy sympatie. Téma se dalo pojmout jednak jako nemilosrdné drama, kde by se hra mladým "revolucionářům" záhy vymkla z rukou, jenže k tomu režisér neměl odvahu, nebo jako jízlivá komedie na téma "proč se dnes v západní Evropě tak těžko dělají revoluce". Jak napsal Karel Kryl, v Německu se revoluci od 50. let nedaří, protože si revolučně naladění studenti po příchodu do zaměstnání brzy pořídí auto a byt a nemají chuť v revolučních kraválech demolovat svou výbavičku. Jenže k tomu zas režisér neměl chuť. Jak by bylo krásné udělat střih po deseti letech, kdy Julia Jentsch se svým partnerem opouští podobnou klícku, jaké vylepšovali svým třídním protivníkům v době mládí. Pro funkční drama by bylo dobré, kdyby se stal unesený manažer rovnocenným protivníkem a scénárista ho vybavil jednak argumenty, jednak divácky sympatickými vlastnostmi, aby se prohloubil dramatický konflikt, jenže tvůrci z něj chtěli mít nesympatického parchanta, a tak jediná scéna v autě s policejním doprovodem celou pointu vlastně shazuje. Film od začátku do konce jede na půl plynu, mohl být vtipnější, dramatičtější a provokativnější. Celkový dojem: 60 %. (09.03.2010)

Nic jsem od toho nečekal a dobrý. Především uvěřitelný, bez americkoromantických blábolů a skečů. Jsou mladí, jsou idealističtí, jsou levicoví a naivní. Mají svého nepřítele. Myslí si, že kamarád jim s holkou nebude šukat a on ano. Myslí si, že buržoust nemohl mít hipísácké mládí plné trávy a on ano. Stejně nikdy nikomu nevěř...a pokud možno nikoho nezabíjej. Doporučuji! (28.01.2009)