Hotel

Celková atmosféra filmu je OK - takový vyprázdněný minimalistický horor s letargickou hlavní hrdinkou - ale konec to shazuje. Aneb nechoďte sami do lesa, když si vaše kolegyně zrovna vypůjčí váš křížek. Mám trochu podezření, že to tvůrci vykradli ze známého: Co to máš na krku, na té tkaničce? / Toť křížek po mé matičce ... Tolik k platnosti Erbenova básnického odkazu dnes. (04.08.2011)

"Hotel, postel, chodba, sudba... přívěsek kovový. Bazén, blázen, píle, brýle... podvěsek mozkový." Copak se to děje v hotelové chodbě? Nic. Kdo to šustí v lese? Nikdo. Kdy se co ukrývá v jeskyni? Nikdy. A a co to vlastně číhá ve sklepě? Ha?! Taky nic. Ostatně myslím, že věc je zcela jasná. Jessica Hausner se tímto, vskutku děsivým filmem s "psychologizující atmosférou" (heh?), jen pokouší vyrovnat se s děsivým traumatem ze svého dětství, kdy jí na základní škole kdosi (nevíme kdo) rozšlápnul brýle a v nastalém zmatku jí kdosi (nevíme proč) sáhnul na koleno. Dobytek jakýsi. Pro další filmové terapie držíme palce. Oba dva. (04.02.2023)

Kvalitní film, u něhož bych se nedivil extrémním výkyvům hodnocení. Někdo ho úplně zavrhne, někdo bude možná nadšen. Veskrze náznakový, lehounký mysteriózní thriller, v němž není žádné násilí a krev. Tísnivý (kafkovský) pocit zde vyvolává společnost lidí v hotelu sama o sobě. V hlavní roli sympatická slušná dívka Irena, která začíná pracovat jako recepční v hotelu Waldhaus. Divák je stále s ní a sleduje i běžné banální činnosti (pro Hausnerovou charakteristický "dokumentární styl"). V pozadí celého nejasného a náznakového příběhu je legenda o lesní čarodějnici z konce 16. století (takových legend je v Rakousku a ve Štýrsku hodně), ale ani ta se za celou dobu nikterak jasně neprojeví.Nicméně od začátku do konce převládá pocit neklidu, umocněný zvukovou podmalbou. Po skončení filmu si uvědomíme, že křížek, který Irena nosí na krku, je klíčovým symbolem k chápání děje. Dalo by se uvažovat i o čtyřech hvězdičkách, ale přece jenom se mi to zdálo chvílemi příliš zdlouhavé. Jessica Hausnerová mne hodně zajímá, je pro mne tajemná jako její filmy. Je to ateistka, židovka nebo co? Ona ví, co je to katolická víra, ale zatím jsem nepoznal, jestli je věřící nebo agnostička, která si zahrává s religiózními tématy... (14.02.2016)

Nebudu lhát, prvních 20 minut mělo úžasnou atmosféru, rozjelo hned několik záhad a náznaků možného vývinu děje, jenže po těch 20 minutách se neděje naprosto nic a kromě jednoho románku se do konce filmu nic jiného ani nestane. A všechno to jde do háje. Navíc to pak i začne dost nudit, když vidíte, že se to absolutně nevyvíjí a dokonce se to ani nesnaží nic sdělit. Celou dobu zde evidentně straší něco ve tmě, co ani jednou neuvidíme, skoro nic to nedělá a toho se jako máme bát. Takže bych rád věděl, proč tohle Hausner vůbec točila. Nějaký experiment v rámci budování atmosféry? To ale ani není experiment, znám mnohem minimalističtější horory. Kamera pěkná, prostředí taky, vstupování do tmy super, ale celé je to úplně o ničem. Popravdě, dost mě to zklamalo. 2* (01.02.2020)

A to jako bylo všechno? Mohla to být docela fajn mysteriozní detektivka, kde by pachatelkou byla žárlivá, ta ošklivější, černovlasá hosteska. Nebo to mohl být fajn horor, kde by všechny ty různé drobné náznaky nějak chytře zapadly do sebe. Ale není to ani jedno. Režisérka tak strašně sází na atmosféru a záběry zpoza ramen, až zapomněla na gradaci a zápletku. Navíc mi přijde, že se svou herečkou opájí až moc (ona fakt nesleze z plátna), takže možná má poněkud jiné sklony. Souhlasím s názorem, že filmem si režisérka léčí nějaký svůj mindrák, z chlapů, lidí v práci, kde kdysi dělala, z kolegyně... A popravdě, v určité chvíli mi hlavní hrdinka už byla natolik nesympatická, že jsem se docela divil, že se jí něco nestalo už dřív. Ale ano, víme, růženec a křížek. Jenže tady to nějak nedává smysl. Pokud tedy nebereme křížek jako ochranný amulet, kterým by být neměl. Tady se toho nakousne - legenda o bylinkářce upálené jako čarodějnice, víra, rodiče, záhada - ale nic není dotažené do konce, nic není vysvětleno (nesnáším filmy tohoto typu „diváku, dovysvětli si to sám, jsem líný/líná jako autor to domyslet za tebe“). Aspoň se mohlo vysvětlit, co v tom pokoji tak smrdělo. Aspoň něco. (16.05.2024)