Masakr v Římě

Nejděsivější ze všeho byla samotná tvorba seznamu, kdy nacisti a jejich italští poskoci sháněli jména určená k popravě kde se dalo. Na druhou stranu si zaslouží ocenění to, že se to tvůrci nesnažili podávat černobíle a i u některých záporných postav byla naznačena ta lidská stránka. S podobným zpracováním bych byl spokojen i u chystaného snímku o Lidicích. 80% (02.07.2010)

Taký taliansky Anthropoid. Je zaujímavé, že aj v taliansku mali partizánsky odboj, ktorý občas vystrčil rožky za čo logicky schytali od SSákov tvrdú odplatu. O to smutnejšie je, že tieto tragické udalosti pokrýva tak strašne nudný film. Všetko je tam zredukované na súboj dvoch postáv. Charizmatického gestapáka v podaní Burtona, ktorý vo mne miestami vzbudzoval ľútosť. Ale nakoniec neprekročil tieň svojho úradu a zaslúžil si to jak dopadol. Na druhej strane je sympatický farár v podaní Marcella Mastroianniho. Vďaka nim dávam dve hviezdy. Zvyšok postáv tvoria komické karikatúry náckov alebo zameniteľné talianske ovečky na porážku. Bol som zvedavý jak to dopadne, ale bolo mi jedno jak kto skončí. Takže film na jedno pozretie, ale článok na wiki o týchto udalostiach je napínavejší jak samotný film. 5/10. (07.05.2021)

U těchto typů filmu skrblím hvězdami. Ty se o svou slávu postarají sami... Gestapák Kappler se snaží distancovat od politiky, nejraději by měl všechno z krku, ale trpí tím, čím ostatní "renesanční" SS prominenti: láskou k řecko-římskému umění (mnohdy  ř-ř zápasu); zde od Homéra k Masacciovi, a potažmo tak i italskému a řeckému etniku. Proto se cítí příklonem Itálie ke spojencům tak zaskočeni, zrazeni a uraženi, zatímco italští odbojáři nejsou nijak citově ovlivněni, a proto si důsledek svého činu v tomto měřítku neuvědomovali. Němci nikdy nepřihlíželi k tomu, že Itálie jejich namlouvání obecně odmítala. Přesto se snaží urážku "odmítnutého milence" (i když se domnívám, že Německo tu vystupuje v roli milenky) pomstít co nejkrutěji. Exces, který nebyl jediný, v Itálii ani oblastech, které Itálie okupovala (právě Řecko). (06.12.2022)

Burton s Mastroiannim nesklamali ... Cosmatos vsak vypustil logiku komparzu , ktory neposobi navyse ani vierohodne .. okrem ineho sa obete spravaju ...akoby poprava bola pre nich otazkou cti ... pomyselna dilema (bojujem proti nepohodlnemu rezimu a ohrozim vsetkych naokolo ..alebo sa pokorne prisposobim... by mohla byt evidentne predmetom diskusii a polemík ...nedostatky vsak nedovolia hodnotit tento počin nad 75 percent .. (21.04.2009)

Psychologické drama z období druhé světové války, s dobrými hereckými výkony, občas i s vynikající atmosférou. Spíše gesto, než promyšlený odpor, snaha o upoutání pozornosti na domácí odboj, který se proměňuje v pomstu raněného zvířete, snažící se nahánět ještě hrůzu a strach. Marná snaha kněze - restauratéra starých obrazů Pietro Antonelliho (dobrý Marcello Mastroianni, i když pro něj s nevhodnou angličtinou) zabránění masakru 330 většinou nevinných římských občanů jako pomstu za atentát na německou jednotku. Po bezmoci se sám demonstrativně vydává do rukou katů, konkrétně do nejvýraznější postavy německé bezpečnosti Obersturmbannführera Herberta Kapplera (dobrý Richard Burton), který si sice uvědomuje neodvratný konec Třetí Říše, ale iniciativně, energicky, inspirativně i poslušně vykonává jakékoliv rozkazy. Z dalších rolí: generál Kurt Maelzer (Leo McKern), primitiv toužící po pomstě a proudění krve, plukovník Dollmann (John Steiner), snažící se úzkostlivě vyhnout jakékoliv chybě, díky níž by se po válce ocitl před válečným tribunálem, římský policejní šéf Pietro Caruso (Renzo Montagnani), poslušný, ale ne schopný všech zvěrstev, a atentátníci Paolo (Giancarlo Prete), Giorgio (Renzo Palmer) a Elena (Delia Boccardo). Násilí plodící jen další násilí, pomsta vyvolávající jen další pomstu, lidský život nemá žádnou cenu, je jen prostředkem k uspokojení vlastního ega a jakési národní hrdosti. Gesta střídá gesto. Místy strhující, místy bohužel méně. (30.08.2011)