Chladné světlo

Kdybych měla shrnout pocity z filmu, tak byly roztříštěné jak vlny o skály v islandském fjordu. A to přitom miluju severské filmy, jen s tím Islandem vedu neustále urputný boj. Celý příběh byl předložen formou prolínáním dvou časových rovin, což mně normálně vůbec nevadí, ale tady mně to nějak nesedlo a navíc byly některé momenty až moc absurdní. SPOILER: scéna kdy jde Grímur se sestrou na návštěvu k Álmúr, silně připomínala Jeníčka a Mařenku v perníkové chaloupce. To jsem nepřekousla - KONEC SPOILERU. Nepřirozenost některých hereckých projevů tomu také moc nepřidala a tak sice se smutkem, ale víc než trojka to nebude. (11.03.2013)

Zvláštní, pomalý film, kterému hodně škodí flashbacky do dětství hlavního pahrdiny, které jsou sice lehce zajímavé, ale ve své podstatě dost nudné, což vadí nejen z důvodu nudných scén, ale i kvůli tomu, že na nich z velké části stojí i výsledná (byť předvidatelná) pointa. Obrovská škoda je, že v druhé půlce tvůrci z nějakého důvodu téměř vypustí kresbu, která dodávala (spolu s klavírním doprovodem, fjordy a jednou výjimečně monumentálně se tyčící horou) celému filmu prazvláštní, zajímavou atmosféru, jenže, bohužel, jak se tahle atmosféra vytrácela, vytrácela se z celého Kaldaljós i zajímavost a... A tak vůbec. (15.04.2014)

Zaujal mě Ingvar Eggert Sigurrðsson na plakátě. Zaujal mě příběh a zaujalo mě především to, že tenhle film má na svědomí především islandská produkce. Zaujalo mě to ale zřejmě proto, aby mě výsledný dojem maximálně zklamal. Aby mě zklamal Ingvar, ale i příběh a jeho průběh. Jediné, co tak na filmu zbylo, je samotná krajina, která je prostě a jednoduše nezaměnitelná. (10.12.2014)

Severské drama jako řemen, příběh introvertního Grímura mě vtáhnul na první dobrou, postaral se o to výborný Ingvar Sigurðsson a jedním dechem dodávám, že se mi líbila i jeho dětská verze ve ztvárnění Áslákura Ingvarssona.. Prolínání dvou časových rovin mě vůbec nerušilo, byla jsem totiž zvědavá i napnutá, jak se to vysvětlí a hlavně jak to celé dopadne.. Zajímavé kresby, nádherný klavír, podmanivá atmosféra.. (27.04.2023)

Podivné, jak si osud dovede pohrávat s našimi životy. Vše, co Grímur prožil během svého dětství, a co si archivoval na svých lehce surrealistických kresbách, se projikovalo do jeho příštího života a determinovalo jeho chování. Na filmu je jasně vidět, jak se v našich životních postojích zračí dílem genetická predisposice, dílem pak vnější vlivy. Tragické peripetie, kterým byl vystaven v mladém věku, způsobily jeho poněkud bázlivé vystupování ve věku pozdějším. Svému osudu se však vzepřel a dveře za svou minulostí nakonec zavřel. (04.04.2011)