Říjnové nebe

Tak průhlednej snímek, až to bolí, ale co naplat, když tenhle scénář napsal život. Všichni jsme věděli, jak film skončí od okamžiku, kdy začal. A věděli to všichni, kdo film dělali. A tak ho udělali hezky, citově plně, dojímavě, klišoidně, nacpali tam pár kluků, kteří asi budou jednou hrát velké role (Gyllenhaal, Owen), přidali nabručeného tátu (standardně skvělý Cooper), sympatický soundtrack a dohromady vznikla jedna velká hromádka klišé o tom, kterak si kluk šel za svým snem a nakonec si potřásl rukou se svým idolem. October Sky je moc sympatickej film, kterej si těch 80% určitě zaslouží a popasuje se do zástupu filmů, které vám neublíží, když je zkouknete dvakrát do roka. [DVD] (08.12.2010)

Říjnové nebe je standardní komerční filmový produkt americké výroby. Všemi možnými prostředky nevybíravě útočí na citovou strunu svou dojímavostí. Hrdě vlastenecký ideál je v soudržné pevnosti, a jedinou vážnější překážkou na cestě za americkým snem je oboustranné nepochopení ve vztahu příkladně čestného otce a ctižádostivého dospívajícího syna. Všechny "překážky" jsou s chladnokrevnou vypočítavostí uměle kladeny na cestu za snem ke zvýšení soucitného dojímání koncovým spotřebitelem. Manipulativní citové vydírání je podpořeno podbízivě majestátním patosem ve stereotypu gest a detailů. Hlavní pozornost na sebe strhává nastolená nálada, nikoli postava, či příběh. Cesta za snem v trpělivosti i touze po nových poznatcích a vyšších metách je příkladnou, pochopitelně. Na druhou stranu bez důkladně nastrojené nálady s nestřídmou špetkou dravého amerického vlastenectví by samotný příběh nezaujal. V sebestředném patosu přehnaného velikášství, který sám na sebe pohlíží s obdivem, a v nestydatě nátlakovém způsobu citového vydírání nenalézám zálibu a bez uzardění nad konzumní přízemností ohrnuji nos. Hlavní postavou patetické ódy je středoškolák Homer Hickam (zajímavý Jake Gyllenhaal). Jeho prvotním cílem je útěk z nepříliš lákavé budoucnosti rodného městečka a zvykové tradice. Vidina bezútěšnosti je tím nejsilnějším hnacím motorem na cestě za vlastní lepší budoucnosti ve znamení prosperity, blahobytu a finančního zabezpečení. A jak to lze v hrdosti arogance vše načechraně podat! Důležitou postavou je Homerův otec John Hickam (sympatický Chris Cooper), vzor poctivého a čestného člověka, který jde sám příkladem vpřed. Názorový střet je způsoben pragmatickým zvážením možností a tvrdohlavým přesvědčením o své vlastní pravdě. Výraznou postavou je Homerův spolužák Quentin Wilson (Chris Owen), svědomitý žák a klíčník k otevření brány nových možností. Hlavní ženskou postavou je středoškolská učitelka Freida J. Riley (šarmantní Laura Dern), která i přes svou soukromou tragédii povzbuzuje naději a odhodlání s překonáváním osobních omezeních. Výraznější postavou je také Homerova matka Elsie Hickam (zajímavá Natalie Canerday), jediná opora úzkého rodinného kruhu. Z dalších rolí: další členové raketových nadšenců Roy Lee Cooke (William Lee Scott) a Sherman O'Dell (Chad Lindberg), první podporovatel a ochotný pomocník mladíků Leon Bolden (Randy Stripling), autoritářský ředitel školy Turner (zajímavý Chris Ellis), laskavý svářeč a horník Ike Bykovsky (Elya Baskin), Homerův prostodušší bratr Jim Hickam (Scott Thomas), Royův nevlastní otec a opilec Vernon (Mark Jeffrey Miller), pohledné spolužákyně Dorothy Platt (Courtney Cole-Fendley) a Valentine Carmina (Kaili Hollister), či ikona Wernher von Braun (Joe Digaetano). Fanoušci standardizované americké filmové produkce budou nadšeni a uchváceni. Ať si film následně označují jako cituplný, pravdivý, strhující, či výborný. Vykonstruovaný a vypočítavý patos není nic pro mne! (14.11.2017)

Joe Johnston je zkušeným tvůrcem rodinných filmů s pozitivním poselstvím a tento patří k jeho nejpovedenějším (byť je hranice mezi dětským dobrodružstvím a sociálním dramatem téměř setřena a film je možné v tomto ohledu brát za ukázkovou kombinaci obojího). Inspirující nádech je o to silnější, že jde o příběh podle skutečných událostí, k jehož prezentaci byly vybrány vhodné herecké tváře i snesitelná míra patosu. 80% (04.05.2009)

Výborné drama podle skutečného příběhu. Dramatický příběh z malého hornického městečka o "vzorech" popisující velice zajímavou formou nejenom vztah otec-syn, ale i to, že pokud si myslíme, že něco má smysl, tak bychom se měli snažit pro to udělat všechno a neztrácet naději. Příběh "amatérských raketových konstruktérů" dokáže po celou dobu zaujmout i díky dobrému vyvážení scén dramatických, humorných i těch k zamyšlení. Hlavní tíha celého filmu leží na ústřední herecké dvojici Jake Gyllenhaal a Chris Cooper, kteří se rolí zhostili na výbornou, hodně zajímavá je i postava Laury Dern. Přesto, že vyvrcholení příběhu je dost předvídatelné, věta "Werner von Braun je významná osobnost, ale není to můj vzor" mne docela dostala ... (05.06.2017)

Myslím, že snad každý má nějaký svůj malý film, za který by strčil ruku do ohně a zuby nehty bránil jeho pověst. Já jsem takový osobní kult našel právě v Říjnovém nebi. Byť bývají podobné příběhy o cestě za vytyčeným cílem odshora dolů naplněné dráždivými a pro někoho přímo nesnesitelnými klišé, nechám se jimi občas docela ochotně strhnout a Johnston se mi v tomhle případě vyloženě trefil do nálady. Nečekejte nic moc originálního nebo řemeslně nadstandardního a bude vám u toho tak příjemně, že už po pár minutách byste klidně i zavolali kumpánům připraveným v hospodě, ať na vás dvě hodinky počkají. (17.11.2012)