Jdi, žij a někým se staň

Velmi silný film - zažít podobný kulturní šok není nikdy snadné, natožpak pro devítileté dítě. Film dokonale ilustruje problematiku kosmopolitního Izraele, kde se střetávají odlišná náboženství, kultury, mentalita i rasy. Ještě teď mi rezonuje v hlavě množství myšlenek, které přináší. BTW výborný byl dětský představitel Šloma. (30.05.2008)

Film je zajímavý v mnoha ohledech. Nejvíce mne asi fascinoval pohled do izraelské společnosti – nic jsem nevěděla o "Operaci Mojžíš", o velkých sporech uvnitř státu, o netoleranci ortodoxních Židů. Komentování situace v utečeneckých táborech je nad mé síly. Vlastně mi celkově chybí slova, ten film je tak krásný, ústřední příběh tak dojemný - kolik toho může jedna drobná lidská dušička vydržet. Jenom to nepokazit žvaněním. Ach ten "Hořký měsíc". (27.11.2009)

veľmi zaujímavý príbeh .... a celkom dobre spracovaný. Film nesie v sebe posolstvo .... hihi ... a zistil som ze aj ortodoxní dokážu byt rasisti ... všetci ľudia sa snažia byt "ľudskí" ale keď ide do tuhého .. tak zrazu je tu farba .. uniforma .. náboženské predsudky ... :( ... dávam vysoko nad štyri b.. a a poviem o ňom aj znamym :) (30.04.2013)

To , že Izrael sa podujal na nevidanú vec a tou bola záchrana etiopských Židov , ktorí umierali hladom spolu s kresťanmi na ktorých sa Vatikán vysral , ale Izrael na svojich nie aj keď boli čierny a úplne chudobný , ale boli to Židia. A tak mohol vzniknuť tento prekrásny film o čiernom chlapcovi , ktorému veľmi tolerantný Izrael umožnil žiť a stať sa niekym a tak ho adoptuje židovská rodina a bráni židovská matka , ktorá cití , že nie je pravým židom , ale nie len ona , ale aj jeho židovská manželka. Mne je jedno či si Žid , alebo nie , či si čierny , biely , alebo červený , ja ťa milujem ty debil. A predstavte si , že zo športu mal najradšej chodenie a nie fudbal a bol niekedy bledý, vlastne bledočierny. Šťastie , že sa ten film skončil dobre , lebo to bysom bol fest nasraný. ŠALOM. (08.02.2009)

Určitě stojí za vidění... a přece mi něco překáželo a nevím přesně co. Snad toto: Při sledování tohoto humanistického filmu o hledání vlastní identity jsem si vzpomněl na rozhlasové reportáže na RFI nebo na BBC World Service. Tu i tam se o otázkách náboženských, etnických a národnostních pojednává s důrazem na jednotu a toleranci, na překonání rozdílů objetím. Odpovědí na hledání pravdy je podle tohoto vzorce shovívavý relativismus. Jistě, tenhle extrém je o poznání přijatelnější než jeho opak v podobě rasismu, nacionalismu a náboženského fanatismu, ale pořád je to extrém - takový měkký, medúzovitý ve srovnání s nepoddajnou krabovitostí toho druhého. Usmívá se jako Barack Obama, v ruce třímá transparent s nápisem "Yes, we can" a za uchem má uvadlou květinu z roku 1968. To je však jen velmi soukromý dojem. Jinak to bylo to dobře zahrané i natočené, byť trochu předvídatelné. (25.07.2009)