Jdi, žij a někým se staň

Jednoho dne se probudím a budu celý bílý. Shlomo to měl v životě těžké. Vyrůstal v otřesných podmínkách, celá rodina až na matku mu zemřela a ta ho v devíti letech poslala do úplně cizí země, ve které nemají rádi černochy a vyznávají jinou víru. Přiznání svého vyznání ale bylo přese všechno utrpení asi tím nejtěžším. Náboženské spory a rasizmus jsou zdá se úplně všude. Jdi, žij a někým se staň je nádherný a citlivě natočený film, který si budu určitě ještě dlouho pamatovat. Já nejsem žid. (30.05.2008)

Zaujímavý film, ktorý vznikol na pozadí operácie Mojžiš, na základe ktorej bolo v roku 1984 zachránených zhruba 8 tisíc etiópskych Židov a boli presídlení do Izraela. Príbeh je už sám o sebe silný a emocionálne vypätý. Putujeme spolu so Shlomom, ktorý sa z utečeneckého tábora dostane medzi tých šťastnejších a ocitne sa v novej rodine, kde ho s láskou príjmu. Nasleduje náročná aklimatizácia a pochopenie "nového sveta", v ktorom postupne dospieva a zažije množstvo komplikácií. Príbeh je o to zaujímavejší, že Shlomo nie je žid, ale kresťan, takže po celý čas tŕpne, či sa jeho tajomstvo neprezradí. Prierez Shlomovým životom napokon vrcholí v srdcervúcom závere. Skvelý film, ktorý rozhodne stojí za to vidieť. 4* (19.06.2023)

Velmi silný film. Hluboce lidský příběh, který spojuje více časových linií, více prostorů, učí nás lásce, respektu, pokoře. Odkrývá nám některé pohledy do judaismu a do Izraele celkově. Stopáž snímku neuškodila, ba naopak. Přes dvě hodiny jsem jenom zíral a užíval si každičký záběr a každičký herecký výkon (všichni svoji úlohu zvládli na výbornou). Samozřejmě film občas chybuje. Například mi přišlo dosti zmatečná poslední třetina filmu, kdy některé scény byly řazeny velmi zvláštně a nemuseli úplně vyvolat ten okouzlující nebo potřebný efekt. Ale to je to nejmenší, co tomu vytknu. Va, vis et deviens nese obrovské poselství. Milujte bližního svého, pomáhejte, jak jen to jde, a neohlížejte se na barvu kůže nebo náboženské či sexuální vyznání. 95% (08.08.2016)

Málokterý film je tak syrový a úžasný zároveň. Do té doby jsem o Operaci Mojžíš nic nevěděla, pak prošmejdila internet. Hudba jako oratorium tam, kde by slova nestačí. „Jdi. Žij a někým se staň. A dřív se nevracej,“ říká křesťanská matka malému synovi, když jej s židovskou matkou pošle do Svaté země vědoma si toho, že v súdánském táboře by nepřežil. V Izraeli údiv nad vším – že teče voda a je jí dost, že se nosí ponožky, používá vidlička. A kde se berou lidé v televizi, kde mají dvířka? Střet dvou kultur citlivým, ne růžovobrýlovým pohledem. Jemné sbližování Šloma s adoptivní matkou a hlavně dědečkem. Předsudky proti černochovi ve škole. Nepokoje poté, co chtějí ve škole žáky přijmout rituálem s kapkou krve: „V Etiopii nám vyčítali, že jsme Židé. Tady nám vyčítáte, že Židé nejsme.“ Při návštěvě u Zdi nářků: „Proč je tu tolik přání? To lidé nejsou v Jeruzalémě šťastní?“ Citlivé věkové skoky při Šlomově dospívání, starší představitele člověk skoro nepostřehne. Dějem se prolínají pohledy na měsíc, hovory se vzdálenou matkou a stále ta krásná hudba a ženský hlas. „Dědečku, věříš v Boha?“ „Když mne bolí nohy. Když u nás nebo jinde ve světě zuří válka. Nechovám se k němu nejlíp. Volám ho, jen když něco potřebuji. Nikdy se neptám, jak se ti vede. Jen mu lhostejně brnknu.“ Když chce kluk holku tak moc, že se dá i na studium tóry a disputace. Těch momentů je moc, nechce jíst ve škole ani doma, dojemně se zouvá a chodí bosky po zemi, skutečné trávě a hlíně. A nářek matky, když ji Šlomo, který se konečně něčím stal, najde. Neskutečný film. Utrpení, o kterém se v novinách nedočteme, ve zprávách neuvidíme. Věci, o kterých jsme neměli ani tušení.Zjevení mezi současnou plytkou komercí. Silný příběh, scény, při kterých mrazí. Film, po kterém se jen tak nedá dívat na jiný. Film, v jehož podmanivém světle ostatní blednou… (18.06.2008)

Očekávala jsem agitku o v podstatě šťastném (a vysněném) životě Falašů ve státě Izrael. A ejhle, dostalo se mi historicky téměř věrného, ale především pravdivého a emocionálně velmi silného filmu. Operace Moše, operace Noach jako akt solidarity na straně jedné a desítky tisíc etiopských židů, kteří museli čelit mnoha ústrkům majoritní izraelské společnosti na straně druhé (pocit nepochopeni je zde umocněn tím, že hlavní hrdina pochází z křesťanského prostředí; ovšem jeho adoptivní rodiče se ukáží být velmi epatickými). Nutno říci, že integrace Beta Esroel skutečně nebyla snadná. "Adam haja adom" – naprosto úžasná scéna ze soutěže znalostí Tóry. Hodně autentické a nevyumělkované. Moc, moc dobré. Nebýt vysoce nepravděpodobného závěru (shledání s matkou v uprchlickém táboře), dala bych plný počet hvězd. (02.02.2010)