Vzdálený

K tomuhle není co dodat. Brilantní fotogenická meditace nad osamělostí, bezvýchodností a uzavřeností. Film do poslední vteřiny prosycený beznadějnou krásou samoty. Absolutno, po jehož shlédnutí jsem zakusil pocit naprostého naplnění, Kdyby tohle měl být poslední film, co jsem kdy viděl, jsem plně spokojený. (24.09.2011)

Podobně jako v pozdějším autobiografickém snímku Klima, také ve Vzdáleném režisér N. B. Ceylan vytváří spojení se svým soukromím. Ceylan tento film natáčel u sebe doma a do menších hereckých úloh obsadil vlastní rodinné příslušníky. Mohlo by se také zdát, že se tu vydal cestou důsledného realismu – životní epizodu nevzdělaného vesničana Yusufa, který ve městě nachází dočasný azyl u svého příbuzného, rezignovaného intelektuála Mahmuta, režisér snímá převážně v celcích a zdůrazňuje drobné, zdánlivě nepodstatné všední chvíle. Střet městského a venkovského, potažmo vzdělaneckého a prostého, tu však nemá jen sociální konotace, ale nabývá povahu širší reflexe vztahu mezi uměním a realitou. Industriálně půvabné, dlouhé záběry zasněženého istanbulského přístavu, stejně jako dechberoucí výjevy turecké krajiny, evokují scény z díla Andreje Tarkovského a dalších velikánů poetického filmu, ovšem znavený fotograf Mahmut už nemá chuť v nich tuto krásu vidět a zachycovat ji – místo toho na videu znuděně sleduje Stalkera, a když se nikdo nedívá, radši si pustí porno. (20.01.2014)

Ono to je tak. Turecko sa dá považovať za pomerne exotické miesto a destináciu. Určite tam chodí kvantum ľudí na dovolenky a nevie si to vynachváliť. Alebo na to nadáva ako som to robil ja, keď som tam bol. Ceylan ale neukazuje Turecko ako zaujímavú destináciu plnú zaujímavých osudov. Vyhýba sa náboženstvu, politike aj tradičnému spôsobu života. To na čom Ceylan stavia svoje filmy je konflikt mestského a dedinského z pohľadu rodiny ako tradičnej väzby. Je sebareflexívny a odkazuje na svoje vlastné filmy. Muzaffer sa tak stáva režisérovým alter egom - na stene mu visí plagát filmu Koza, čo bola Ceylanova prvotina. Uzak uzatvára jednu etapu režisérovej tvorby. Táto quatrológia pojednáva o osudoch jednej rodiny a ich vzájomného odcudzenia. Hlavné mesto je rovnaké ako naša Bratislava, alebo susedná Praha. Vyzerá pekne, keď sneží, ale inak je šedivá, plná šedivých osudov a tichých drám. Ceylan nielenže vytvára dokonalý obraz súčasného človeka uväzneného v mnohých klietkach spoločnosti, ale zároveň je tichým pozorovateľom toho krásneho čo sa vytráca a toho všedného čo pretrvá. Pekné uzatvorenie, ktoré ostatné diely neprevyšuje, ani nie je od nich horšie. Len ich krásne dopĺňa a ukončuje. (03.01.2015)

Samota jako vlastní volba. Být sám může být smutné i ponižující. Ale sdílet byť malý kousek svého soukromí s někým, kdo mi vpadne do života jako vetřelec, naruší mé rituály a můj zaběhlý řád, to je nepříjemné a frustrující. Chápu to, že se pak necítím ve svém světě svobodně. Ceylan vám nevnucuje vlastní myšlenky, jen vás přinutí přemýšlet. (30.06.2017)

Skutečné existenciální drama. Mladý muž hledající nové bydlo ve velkoměstě prochází na své cestě z vesnice stínem zasněženého údolí, zatímco sníh na sluncem ozářených kopcích již stál... Yusuf se ubytuje u bratrance Mahmuta, který si jako skvělý fotograf (a také intelektuál, i když dává přednost pornu před Tarkovským) svou městskou existenci již nějak nastavil. Film je oproštěn od jakékoli zápletky (tj. skládá se jen ze samých zápletek) a je také bez hledání řešení (tj. stále se jen něco řeší, spíš ale uvnitř než navenek. Muž (muži) se obvykle považují za spokojené, když mají ženu a práci, často může pomoct i spolupráce mezi muži (přátelství). Yusuf i Mahmut zde ale selhávají, zjišťují jen, jak ve své jednoduchosti je všechno složité. Možná by stačilo jen málo, malá pomoc či úsluha; ale i "dobrý pohled, slovo či gesto" vyžadují neskutečnou odvahu. Pozn: To, že Mahmut staví porno nad Tarkovského není důsledkem jeho duševní zabědněnosti, nýbrž aktuální životní situace. V utěšenějších podmínkách by jistě volil opačně. (27.04.2019)