Kumo no mukó, jakusoku no bašo

Kvůli takovým filmům je třeba zvážit pořízení kočky jménem Čajík, nevím proč, ale u sledování Šinkaiových filmů mám dojem (místy hraničí s nutkavou potřebou), že hladit kočku by mělo patřit k základním kamenům pro dobrý zážitek... Ale i bez hlazení jakékoli zvířeny jsem nadmíru spokojen, Makoto totiž pevně drží své linie (už předtím jsem viděl několik jeho celovečerních filmů, na prvocelovečerák přišla řada až teď), opět je přítomen letmý, něžný, spíš platonický, ale ve své průzračnosti neskutečně silný cit, odloučení, záběry na oblohu a samozřejmě - vlaky. Kresba, jak jinak, excelentní, tu má Makoto dle mne zvládnutou nejlépe ze všech. Potěšilo mě, že na linku lásky se většinu doby skoro nehraje a že scifi prvky jsou čisté, čitelné, nerušící a v ději dobře zapadají, díky čemuž může příběh nerušeně téci dál. " Pomůžu ti zapomenout " (01.05.2013)

Po dlouhé době narážím na ten smutný paradox: největší slabinou snímku je, že čím víckrát jej divák vidí, tím výše v jeho očích stoupá. Napoprvé mi to prostě všechno zdaleka nedocvaklo a těším se, až se na Za oblaky podívám podruhé. Minimálně na tom "blučku" s kvalitní TV je to pastva pro oči. Někomu možná bude připadat hloupé, že se režie soustředí výhradně na pestrobarevné magické záběry, oplývající přehršlem barev a kýčovitostí, ale je to jednoduše nádhera, to se nedá popřít. Během sledování se mi pak dvakrát vybavil Nolan: poprvé při námětu, nepodobném Inception, no a podruhé počáteční zmateností v ději a postupném rozuzlení, při kterém mi hlavou blesky snímky jako Memento, nebo Dokonalý trik. Zamilovat si tento snímek musí být krajně nebezpečné a hraničící s neodolatelnou nutkavostí protlačit jej do TOP 10... Klasická japonská animovaná NÁDHERA. (17.10.2010)

Beyond the Clouds, The Place Promised in Our Early Days je dalším dílkem japonského všeuměla jménem Makoto Shinkai, který je známý tím, že své filmy (do té doby krátké) dělá skoro sám. Toto je jeho první celovečerák (a má délku cca 90 minut, ne 70). Odehrává se v budoucnosti v Japonsku, které je rozděleno na část severní, patřící k Union, a jižní, která je pod vlivem USA a UN. Na severu na ostrově Ezo (dříve Hokkaido) se tyčí obrovská věž (lze ji vidět až z Tokia), jejíž princip a funkci se jižní strana snaží odhalit. Kromě toho tato věž láká dva chlapce (Hiroki, Takuya) a jednu dívku (Sayuri) - moc rádi by se k ní podívali na vlastnoručně sestrojeném letadlu. Ovšem jednoho dne Sayuri záhadně zmizí a cesty chlapců se rozejdou. Avšak za tři roky... ____ Už u Hoshi no Koe - Voice of a Distant Star jsem si o Makoto Shinkaiovi udělal pár postřehů: rád kombinuje romantiku a sci-fi. Je to tak trochu kýčař, v obou se docela často vyskytuje efektní, avšak bezúčelná hra barev, světel a stínů (často se opakující scéna, kdy mezi hlavami dvou lidí zapadá slunce). I hudba je taková sentimentální, mírně podbízívá. Prostě bych spíš uvítal, kdyby se zaměřil trochu více na obsah, promyslel pozadí příběhu, funkčnost celého principu věže... (o obojím bych se rád dozvěděl více). ___ Ale i tak to je moc krásný zážitek. Lepší 4* (17.04.2005)

Jak začít...no, příběh se odehrává v dobře zvoleném světě, který vlastně ve výsledku není až tak důležitý, a dal by se zaměnit za cokoliv jiného. Tak je docela vtipný, že ze začátku mi ta kupa informací dala zabrat, málo času na srovnání v hlavě. Ale jakmile se to začne víc soustředit na to hlavní, tj na vykreslení postav, je to přesně to pravý vořechový. Takže jo, po vizuální stránce nádherný, samotný hlavní příběh moc skvělej a samozřejmě osudový doják jako kráva. Takže to má úplně všechno  :) (21.12.2023)

První opravdový celovečerní anime film Makoto Shinkaie nese všechny jeho režisérské a scénaristické poznávací znaky. Opět je tématem přátelství, láska a zdánlivě nepřekonatelná vzdálenost mezi nimi. Trošku mi vadila větší délka filmu, ale čert to vem, když je tak mistrovsky natočený. Tímto se Kumo no Mukou, Yakusoku no Basho stává mým druhým nejoblíbenějším filmem od tohoto úžasného režiséra. 9/10 (29.10.2007)