L'Eden et après
Eden a potom
Eden and After
Režie:
Alain Robbe-GrilletScénář:
Alain Robbe-GrilletKamera:
Igor LutherHudba:
Michel FanoHrají:
Catherine Jourdan, Pierre Zimmer, Juraj Kukura, Ľudovít Króner, Jarmila Koleničová, Slávo Drozd, Ivan Krajíček, Catherine Robbe-Grillet, Richard Leduc (více)Obsahy(1)
Detektivní příběh o krádeži obrazu na rozhraní snu a reality... Skupina univerzitních studentů ve volných chvílích tráví čas v kavárně Eden a oddávají se intenzivním improvizačním hrám často naplněných vášní a násilím. Do Edenu jednoho dne zavítá neznámý muž (P. Zimmer), který zcela evidentně do kavárny svým vzezřením nezapadá. Okamžitě na sebe strhne pozornost a svým uhrančivým vystupováním a vyprávěním o životě všechny zaujme a záhy se stane jejich guru. Také osazenstvo Edenu seznámí s „práškem strachu“ navozujícím těžké halucinogenní stavy. Studentka Violetta (C. Jourdanová) vyzkouší drogu jako první a chce se s mužem následně sejít u řeky. U břehu ale nalezne jeho tělo bezvládně ležet se zakrvácenou pohlednicí ostrova Džerby v náprsní kapse. Jakmile k mrtvému přivede i své spolužáky, tělo je zničehonic pryč. Když se poté dívka vrátí do bytu, zjistí, že její starý obraz po prastrýci zmizel. Tyto události si nijak nedokáže vysvětlit a jediné vodítko k rozluštění záhady pro ni je ona pohlednice s adresou... Eden a potom… z roku 1970 byl druhým snímkem francouzského spisovatele a režiséra Alaina Robbe-Grilleta natočený ve spolupráci se slovenskou Kolibou. Natáčení mimo jiné probíhalo i na tuniském ostrově Džerba. Stejně jako v předešlém koprodukčním snímku Muž, ktorý luže i zde režisér záměrně rozbíjí klasickou strukturu vyprávění filmového příběhu a za pomoci matoucích halucinací a představ, pohráváním si s kauzalitou, nejasné psychologie postav a dezorientace v nekonečném labyrintu světa znesnadňuje do něho proniknutí. Hlavním motivem je prolínání reality a snu, jejichž rozpoznání je nemožné, neboť splývají v jeden celek – skutečnost se stává představou a představa se stává skutečností. Po roce se Robbe-Grillet rozhodl vytvořit alternativní verzi snímku s odlišným uspořádáním scén a také se scénami původně nepoužitými. Nesl název N. a pris les dés…, tedy N. vzal kostky, a daleko více využívá motivu hry v kostky představující nahodilost a nevyzpytatelnost celého díla. (Česká televize)
(více)Recenze (45)
Frantíci byli odjakživa trochu divní a své představivosti meze opravdu nekladli. Dokonce mají na svém kontě i několik zajímavých hororových zářezů, ale tento film k nim určitě patřit nebude. Režisér Grillet byl pro mne velkou neznámou, přestože natočil několik kousků, které dle hodnocení mají dobrou odezvu. S dvěma miliony přijel na Slovensko a rozhodl se ukojit své libido. Přečetl jsem si několik krátkých článků a i on sám řekl, že tohle jeho dílo není nic víc než experimentální fantasmagorie a já s ním souhlasím. Hledat ve scénáři nějakou větší logiku a propojenost mezi scénami je marný boj, ale pokud vám k silnému prožitku postačí nahá ženská těla, jste tu správně. Zřejmě i to byl důvod, proč byla do hlavní role obsazena francouzská modelka a příležitostná herečka Catherine Jourdan, která se rozhodně nestyděla. ()
Divní lidé dělají divné věci, divně se chovají a pak po nich někdo jde kvůli divnému obrazu a celé je to takové divné. No jo, surrealismus. V první polovině celkem funkční a zajímavý, v druhé jenom nudný, jelikož tam tolik nezaujme.Vyprávění děje ala Godard, tudíž zmateně a divně (i když tady se to aspoň o něco chvílema snažilo). Mainstreamový divák ať od toho jde rychle pryč, bude z toho všeho úplně v háji. No, jenom škoda, že to magoření a snovost nezůstala i v té druhé polovině, asi by se mi to líbilo víc. 3* ()
Druhý „slovenský“ film Alaina Robbe-Grilleta mě zklamal. Čekal jsem nový pohled na bludiště, které tak skvěle vystihl v Muži, který lže, a dostalo se mi pouhé hříčky s nudou. Málokteré téma se tak vzpírá umění jako nuda, která vraždila téměř celou druhou polovinu devatenáctého století, a jen vraždění dvou světových válek ochromilo její smrtící moc ve století novém. Přežraná se dnes opět dostává ke slovu a snad proto jsem neodkázal distancovat všechny ty obrazově silné scény. Zůstalo jen u banální alegorie – anatomického atlasu, které kdosi polil červeným inkoustem. ()
Vo vtedajšom totalitnom režime museli tamojším kultúrnym ´´mudrlantom´´ a cenzorom vstavať vlasy dupkom. Toľko nahých resp. nejako naznačovaných ženských rozkrokov, krvi viac ako vo vtedajších snímkach Maria Bavu a navonok nepochopiteľný príbeh, vzniklý zrejme pod nejakou návykovou látkou. Ja som vlasový problém síce nemal, ale vyše 90 minút sledovať takýto kokteil spomínaných aspektov, to dá iba človek inej spoločenskej kategórie. ()
Hrůza, katastrofa, nemožné - tak pitomý a doslova blbý film už jsem dlouho neviděl. V pár scénách nahé dívky, jinde otrávený Kukura, jinde nahá dívka s prostřelenou hlavou. A vše kolem dokola neuvěřitelně tupé, pomalé, nezajímavé a zcela postavené na hlavu. Ano, je to experimentální, ale jen pro totální artovsky naladěného diváka. ()
Galerie (7)
Zajímavosti (2)
Související novinky
Francúzske filmy v Trenčíne
Už siedmy ročník Festivalu francúzskych filmov štartuje 21. novembra 2008, teda už tento piatok, v Trenčíne. V sekcii „Nový francúzsky film“ uvedie 9 snímok – hraných, muzikálových, animovaných i… (více)
Reklama