Režie:
Václav MarhoulScénář:
Václav MarhoulKamera:
Vladimír SmutnýHrají:
Petr Kotlár, Udo Kier, Michaela Doležalová, Zdeněk Pecha, Lech Dyblik, Jitka Čvančarová, Stellan Skarsgård, Harvey Keitel, Julian Sands (více)Obsahy(1)
Ve snaze uchránit své dítě před masovým vyhlazováním Židů, rodiče posílají syna k příbuzné na venkov kdesi ve východní Evropě. Chlapcova teta však nečekaně umírá a tak je dítě nuceno vydat se na cestu a protloukat se úplně samo divokým a nepřátelským světem, ve kterém platí jen místní pravidla, předsudky a pověry. Jeho snahu o doslovné fyzické přežití ale po válce střídá jiný boj. Boj, kterého si ani není vědom, boj sama se sebou, boj o svou duši, o svojí budoucnost... Nabarvené ptáče je hluboce dramatický příběh zaobírající se bezprostředním vztahem mezi hrůzou a krutostí na jedné straně a nevinností a láskou na straně druhé. Je to první a nejslavnější román autora knih „Byl jsem při tom“ a „Pinball“ - jednoho z nejvýznamnějších a nejvýraznějších a světových spisovatelů minulého století Jerzyho Kosińského. (Bioscop)
(více)Videa (3)
Recenze (673)
Sledovat celý to "benátský" haló kolem ptáčete bylo fakt úmorný, ale dokonale se při nemě projevila česká povaha. Nejdřív neuvěřitelný vyzdvihování ptáčete jako už už pomalu vítěze Benátek a celého festivalu a následně jsem z článků cítil až škodolibou radost, že ptáče neuspělo. Benátky, nebenátky, u mě jste pane Marhoule uspěl. Je doslova radost pro filmového fanouška sledovat vyprávění příběhu především prostřednictvím obrazu, trošku mám pocit, že režie byla v tandemu Marhoul / Smutný. Kamera Vladimíra Smutnýho je skutečný mistrovství, dokáže přesně sdělovat pocity a vyprávět příběh. To, co člověk sleduje je opravdu hodně drsný, vypadalo to, jako kdyby ten klučina procházel hlavním sálem pekla. Z mnoha lidí, co mu zkřížili cestu se mě dělalo vysloveně zle, tady vidím docela aktuálnost k dnešní době, protože pokud jde o krutosti a nenavist, mám dojem, že jsme se ještě "zdokonalili" . Silný příběh a některé scény jsou tvrdší, ale zase proboha z toho nedělejme nějakou surovou šílenost tak to rozhodně není. Viděl jsem mnohem drsnější scény v tématicky podobných filmech. Proč dávám čtyři ? Já nejsem moc fanoušek epizodního vyprávění, mám radši celistvý příběh a pak jedna scéna, kterou mě nedávala vůbec smysl, bohužel není jí jak textově popsat, abych nevzradil něco z filmu, tak jen pro sebe nápověda a pro tebe nulové info, kdyby se někdo zeptal (fotogalerie page 2 ) . Nabarvené ptáče je mistrovskou vizuální výpovědí o lidech, o jejich povaze i době ve které se příběh odehrává. ()
Předně je třeba zbořit několik mýtů s tímto filmem spojených: 1) film není ani zdaleka tak brutální, jak by se mohlo dle hysterické kampaně zdát. Většina násilí se odehrává mimo záběr a otrlejšího diváka to nerozhází. Aureola brutálního filmu je způsobena jenom tím, že jsme tu takto ambiciózní film dlouho neměli, tudíž se o něm hodně mluví a mají nutkavou potřebu se k němu vyjádřit i ti, kteří by si podobný film nikdy nepustili (např. maminy na eMimino.cz). Stačí pár výkřiků typu "tři hodiny úchylného násilí pro sadisty, na to nepůjdu" a šeptanda si už žije vlastním životem. Nepomohly tomu ani přehnané první recenze z festivalů a vyjádření samotných tvůrců, zbytečně se připravili o diváky (a to jinak kampaň zvládli na jedničku, protlačit podobný film i do Cinema City Ústí nad Labem, kde obvykle kromě animáků a lidových českých komedií nic není, je husarský kousek). 2) "Devět minut dialogů" - toto je naprosto mimoňská charakteristika a nechápu, kdo a proč s ní přišel. Ano, ve filmu se mluví málo, nicméně mnohem víc, než jsem čekal. Ve filmu je přesně tolik slov, kolik je potřeba, žádné slovo není zbytečné. Ve filmu se stále něco děje, nejsou tam žádné přehnaně dlouhé záběry, a je to příjemné osvěžení oproti většině normálních filmů, které jsou zbytečně ukecané. Ano, pokud nalepíte všechny repliky za sebe, tak to těch devět minut asi bude, ale takové sčítání je nesmyslné. U normálního filmu by to bylo řekněme 30 minut, ale dosud pochopitelně nikdo neměl potřebu s takovou informací na diváka vyrukovat._______ A teď už k hodnocení: obdivuji Marhoula za to, že měl vizi a šel si nekompromisně za ní. Takový film jsme tu dlouho neměli a dlouho mít nebudeme. Každý záběr je umělecké dílo samo o sobě, herci všichni do jednoho jsou tak výrazní, že z nich nespustíte oči a žádná z cca 10 kapitol není zbytečná a obsahuje aspoň jednu scénu, která tne do živého. Bohužel jsem jich měl hodně vyspoilerovaných z recenzí, ale to je moje chyba. Konec jsem naštěstí neznal a je také velmi silný. Těším se na knihu. Je to film krásný ve své krutosti a krutý ve své kráse. Držme palce na Oscarech, tak nadějného kandidáta jsme tam od Želar (lol) neměli. ()
Tak úporná snaha po medzinárodnom umeleckom úspechu a tak slabý výsledok. Žiaľ, ani v tomto nie je filmové dielo nejako výnimočné. Veď prepálených ambicióznych projektov tu už bolo (a bude) až-až. Nechýbajú tomu pekné, symbolické obrazy, chýba tomu cit, vtiahnutie do deja. Akoby chladnou, akademicky a remeselne presnou rukou nakrútené epizódy bez šťavy, podobajúc sa jedna druhej ako vajce vajcu. Alebo inak: liaheň nápadov ukončená vo veľkovýrobni vajíčok. Pritom kopec hviezd, úžasné prostredie, úsporná práca s jazykom - to všetko sú výrazné pozitíva. Nedokážu však zatieniť viac než rozpačitý dojem z rozťahaného, ultravážne útrpného celku. Nie každý dokáže tvorivo rovnocenne nadviazať na Tarra či Tarkovského. ()
Václav Marhoul mě emocionálně rozmrdal, aniž by se na to zeptal. Nabarvené ptáče je dechberoucí lyrickoepická epopej, která formálně kráčí ve Vláčilových šlépějí, a je na to náležitě hrdá. Film roku a jeden z nejlepších počinů tuzemský kinematografie minimálně za poslední dvě dekády. Bezkonkurenčně. ()
Velmi syrový snímek, který je dobré si pustit pouze ve chvíli, že na něj máte vyloženě náladu. V opačném případě na vás totiž nezapůsobí tak, jak by mohl a jaký potenciál k tomu v sobě má. Docela mě i mrzí, že Nabarvené ptáče nezabojovalo o Oscary, neboť dle mého názoru by si sošku zasloužilo. Knižní předlohu jsem nečetl, takže nesrovnávám, hodnotím pouze film. Nebudu ani řešit, zda Jerzy Kosiński vskutku něco obdobného zažil či si příběh zcela vymyslel. Není to podstatné. Marhoulův film je dechberoucí podívanou, přehlídkou krutostí, primitivismu, barbarství a zároveň studií o vlivu zrůdností a války na psychiku malého chlapce. Nelze si zde nevzpomenout na unikátní legendu Jdi a dívej se, případně jiné počiny, které jsou tu uvedené v sekci "Podobné filmy", namátkou např. Z Paříže do Paříže. Nabarvené ptáče zaujme a příběhově (vizuálně) umocní i černobílé zpracování, filmové lokace, herecké výkony i obecně zdařilé zpracování. Řada scén a výjevů divákovi jistě utkví v paměti na hodně dlouhou dobu. Nemám zkrátka výtky a dávám plný počet! Za mě je tohle opravdu brilantně odvedená filmařina a jeden z nejpovedenějších českých (velko)filmů, resp. filmů s mezinárodním obsazením a ambicí dostat se dál než jen za hranice naší zemičky. ()
Galerie (399)
Zajímavosti (56)
- Stellan Skarsgård po premiéře filmu režisérovi poděkoval se slovy: „Nemusel jsem říct ani slovo a přitom to byla taková nádhera.“ (raininface)
- Aby obaja herci, Harvey Keitel (kňaz) i Julian Sands (Garbos) zvládli svoje dialógy v novo slovanskom jazyku dostali mesiac predom zvukové nahrávky aj video. Keitel mal navyše každý prípravný a natáčací deň k dispozícii vlastného jazykového kouča, s ktorým precvičoval svoje repliky. (classic)
- „Jednou natočí film o prvním promítání filmu Nabarvené ptáče,“ poznamenal filmový kritik Xan Brooks ve všemi skloňovaném textu pro britský list The Guardian. Tento komentář souvisí s hromadným úprkem otřesených diváků z premiérového promítání Nabarveného ptáčete v rámci Benátského filmového festivalu. Ovšem diváci, kteří film dokoukali, vstali a deset minut nepřetržitě tleskali. (klukluka)
Reklama