Ztraceni v moři

Filmové zpracování příběhu pro mě není v tomto případě až tak podstatné (prostě průměr). Příběh jako takový je poměrně jednoduchý, avšak mě se dotýká. Ztráta malého dítěte je velmi bolestná, ale manželský život po několik let mezi nevyřčenými výtkami je peklo. Nález syna o několik let později je pro rodinu velkou nadějí doprovázenou iluzí, že teď bude najednou všechno v pořádku. Jenže synek nezažíval pekelná muka uneseného dítěte, ale žil s člověkem, který věřil tomu, že je jeho adoptivním otcem a dával mu veškerou životní lásku. Takže návrat syna k biologické rodině není řešením, ale pouze začátkem přemýšlení o morálních hodnotách. (25.02.2009)

Návrat ztraceného syna není vždy úplně šťastnou událostí. Kor když se tak stane po devíti letech a on si na vás nepamatuje. Pak se může stát, že vám to relativně fungující rodinu poněkud rozhárá a sám nalezenec na tom také není zrovna nejlépe. A teď co s tím? Celkem důstojně zpracované se solidním obsazením, ale na mě tu bylo moc objímání, slz a emocí vůbec. Jasně, tenhle příběh se nedal zpracovat bez citových výlevů, ale trošku ubrat by v tomto případě neškodilo. Jeden z mála filmů, kde mi Whoopi Goldberg nelezla na nervy. 60% (10.11.2013)

Film zajímavý svým námětem, kde se na konci člověk zamyslí, jak by asi jednal on a co je správně. Nicméně, od začátku. Film z počátku nepostrádal špetku napětí, i když si myslím, že silnějších momentů mohlo být více. Přišlo mi celkem málo vykresleno utrpení rodiny, resp. hlavně matky. Jakoby se nic nedělo. A film pořád plynul a najednou nastal zvrat. Zase chvilka napětí, ale potom nic moc se už zase nedělo. Žádné silné momenty a psychologické vykreslení pocitů a situací. Dle mého škoda, že nebylo více emocí a více dramatu. Každopádně i přesto to byl solidní film, ale ne více než průměr. Howgh! (21.03.2011)

Překvapivě poměrně dramatická jízda, která pojednává o krásách a úžasnostech rodičovství. Konkrétně potom o jednom uneseném dítěti, které se tedy mělo výrazně lépe než ostatní unesené děti, ale ve výsledku si rodiče prošli srovnatelným peklem. Michelle Pfeiffer zde byla úžasňoučká. Co se týče luxusního vzhledu, tak i důvěryhodnosti jejího vžití se do role. Opravdu nešťastnou (krásnou) maminku připomínala. Ostatní herci a herečky také fajn, a to včetně dětských rolí. S výjimkou Whoopi Goldberg, která mi do role černé, lesbické detektivky prostě nesedla. Když byl unesený chlapec malý a neunesený, tak býval roztomilý, takže úvodní část je super. Když se poté vrátila jeho odrostlejší forma, tak byl roztomilý méně, takže to člověk už tolik neprožíval. Tedy minimálně já to takhle vnímal. Celé je to v podstatě o zoufalých pokusech vyrovnat se s nevyrovnatelným. Konec je takový rozpačitý a poměrně slaboučký. Jinak bych po té 4. hvězde určitě sáhl. Viděno v rámci Filmové výzvy. Film mi vybral uživatel fimler. (05.05.2016)

Review filmů s Michelle Pfeiffer #2: Ten film jsem shlédl v letadle z Maroka, když jsem po letech znovuobjevil talent a krásu Michelle Pfeiffer, a rozhodl se, že bych mohl podniknout důslednější exkurzi po její filmografii. V marockém Netflixu to byl její jediný dostupný film, takže jsem si ho uložil do offline. Na ten film bych se zřejmě jinak nikdy nepodíval, což bych zpětně hodnotil jako chybu. Je to melodrama klasického střihu, ale někdy si musíte najít čas i na takové filmy. Nebudu nic prozrazovat o ději, protože hlavní pozitivum tohoto příběhu je jeho postupné rozkrývání (nejedná se o žádné twisty, ale prostě je ten příběh fajn a vyplatí se nevědět moc dopředu) – možná jenom řeknu, že hlavním tématem je RODINA, což je pro mě vždycky silný motiv. Některé scény jsem si tak užil možná o to silněji, protože jsem se do nich sám projektoval. Čemu chci ale věnovat speciální odstavec je výkon Michelle Pfeiffer, protože tohle bylo zřejmě její nejsilnější období, a i když scénář není z těch nejvypilovanějších, její ztvárnění role obyčejné matky je skrz naskrz autentické a pohlcující. Dokáže ve vás vyvolat emoce jak v těch nejvypjatějších momentech, tak v těch intimnějších, kdy se všechno důležité odehrává pod povrchem. Je ospravedlnitelné, když herce míjí nominace na herecké ceny jenom za to, že podávají skvělé výkony v průměrných filmech? Těžko říct. Pozor SPOILER!: Čeho je v jinak příjemně plynoucím filmu škoda, je rozhodně samotný závěr, který svou „jednoznačností“ nedává prostor pro realistické a plastičtější vyústění. Je to klasický hollywoodský konec, kdy se vyprávěnka z předměstí dobere svého vytouženého finále a všichni jsou opět šťastní. Zamrzí to o to více, když víte, že Michelle Pfeiffer jako jedna z producentek bojovala za více nejednoznačný konec, ale studio mělo prostě jiný názor. Hollywood zkrátka dokáže někdy načrtnout zajímavou skicu, ale v drtivé většině případů ji pak chce vybarvit výraznými barvami, aby nezůstalo pochyb o tom, že filmové plátno je pro pohádky, nikoliv pro opravdové příběhy. (08.12.2021)