Lidé deště

Nějak netuším, co si s tím počít. Téma to má hodně zajímavé, ale když ono to celé nějak začne, nějak to plyne, nějak se to vyvine, nějak to skončí a nic víc. A přitom na tom scénáři není nic vyloženě špatně, ani na tom příběhu a ani na jeho průběhu, jen to ve mě prostě nic silnějšího nezanechalo. Začátek mě celkem chytl, líbilo se mi, že je to road movie, taky to má po celou dobu solidní filmařskou stránku, ale taky tomu chybí větší psychologie postav a hlavně víc propracovaný příběh, protože tenhle - i když vystačí - na mě působil dojmem, jako by se s ním Coppola nechtěl hlouběji zabývat. A asi právě tohle se výrazně podílelo na tom, že to ve mě nic víc nezanechalo. Ale pořád lepší, než třeba Alice už tu nebydlí, na kterou jsem si tu občas kvůli drobným podobnostem vzpomenul... Silné 3* (03.09.2022)

Jeden z několika odvážných filmů, které na konci 60. let v podstatě zachránily Hollywood. Třebaže je hlavní hrdinkou žena, její nelichotivé vykreslení neodpovídá mé představě o „ženském filmu“. Natalie zbaběle utíká před zodpovědností, nechce se na nikoho vázat, chce být sama, chce být volná. Ale co dál…? Dnes působí lidé Deště dosti ošuntěle a všedně, ale tehdy vážně nebylo obvyklé, aby režisér společně s kamerou a cca dvacítkou dalších nadšenců vyrazil z východního pobřeží Států na pobřeží západní a po cestě natáčel na místech, která mu přijdou vhod. Už zde jsou patrny znaky Coppolovy mistrovské práce s mizanscénou (zrcadlová scéna) a jeho záliby v paralelním nahrávání vícero zvuků (nechává mluvit i čtyři postavy najednou), kterou posléze rozvinul v Rozhovoru. Jednoduchý příběh již poněkud vyčpěl, zbytek bych ale pro jeho relevantní postavení ve filmové historii nezatracoval. 75% (21.08.2009)

Zvláštní >psychologická< road movie coby vynikající filmařina ač mladého, přesto již vyzrálého Pana Filmaře F.F.C. s citlivě brilantními hereckými výkony... Podivné cesty osudu svedou dohromady několik zcela odlišných lidí, přičemž nakonec až tak trošku s nelibostí zjistíte, že nejnormálnější člověk v celém příběhu je nejspíš právě ten "retardovaný" Jimmy Kilgannon (Killer) v podání skvělého Jamese Caana... (27.02.2007)

Výborné drama Francise Forda Coppoly, mix psychologického filmu, road-movie a filmu o mentálně retardovaném člověku, trochu podobný svým nostalgickým vyzněním našemu Návratu idiota. Dobře napsaný scénář, ale hlavně již plnohodnotná režie pana Coppoly (třeba výborně fixované flasbacky) a jeho citlivá práce s herci, kteří podávají přesvědčivé nadstandardní výkony. Hodně povedený film... (26.02.2007)

Jmenuju se Sára... Nejmenuju se Sára, jsem Natalie... Musím na potrat... Nebij mě, budu mít dítě, DÍTĚ! ...Asi tě trochu miluju, ale ten chlápek v uniformě mě zajímá... -Co děláš v Nebrasce?! -Nevím, asi to samé co v Pensylvánii... -Nevolej mi! Nechci poslouchat co cítíš! Teď musíš něco udělat! A pak mi zavolej! Myslím, že to docela vystihuje hlavní hrdinku, která hledá cestu skrze všudypřítomnou nejistotu. Prostor, který herci dostali, aby ukázali,že opravdu JSOU herci, se dnes už jen tak nevidí. Proto pro někoho pomalé tempo, ale jinak docela rychlý život... (23.04.2010)