Šerif za mrežami

Nejlepší film z vězeňského prostředí, jaký jsem kdy viděl. Žádné krvavé zápletky ani schematický boj dobra se zlem, maximálně autentické herecké výkony (je zážitek vidět mladého Štěpánka, Ornesta nebo Kňažka nepznamenané pozdější rutinou) a nádherná černobílá kamera, která nepřetržitě kouzlí nenápadné, ale dokonalé kompozice. Opravdový utajený klenot slovenské kinematografie! (06.11.2009)

Film "pro mládež" z vězeňského prostředí, o kterém se nám dnes ani nesní (kdyby u nás někdo dnes natočil něco aspoň z poloviny tak kvalitně, byla by to událost roku). Trochu problematické je ztvárnění vychovatelů a vyšetřujících, ale v té době to asi ještě jinak nešlo (jiné by to bylo v roce bez jakékoli cenzury a autocenzury - 1969). Všechny role mladých odsouzených jsou naopak zahrány úchvatně. Psychologie. Soucit. (14.01.2016)

Šerif za mrežami patří do ranku tzv. vězeňských dramat, ačkoliv se odehrává v zařízení pro mladistvé delikventy. Nečekejte Shawshank, jsme v šedesátých letech v socialistickém Československu. Režiséra Dimitrije Plichtu zajímali mladí lidé a jejich konflikty se zákonem a snažil se dokumentární formou ukázat záležitosti, které tehdejší společnost pálily. Nijak však nemoralizuje ani ho nezajímají příčiny, proč se tito lidé dali na scestí. V žádném případě nečekejte "hodné" vězně a "zlé" dozorce. Tento film je o životě, o tom, že život se nedá, jak říkal Plichta, "ošvindlovať". Platilo to před čtyřiceti lety, kdy měl film premiéru, a platí to i dnes. (20.02.2010)

Šerif za mrežami podává moralizovaný pohled na chybující mládež. Není to ovšem důrazné karatelství, snaží se spíše o dobromyslný sled slov a pozitivní motivaci, přesto trpělivé poučování stojí pevně rozkročeno nad celým filmem a důsledně na každého dohlíží. Tónové moralizování si naštěstí nestaví nepřekonatelné překážky a nejpůsobivějším důkazem jsou jeho mezihry, které nechávají vstoupit do samotného nitra agrese a ponížení. Atmosféru nejednoduchého soužití rozpolcených mladíků podtrhuje dynamická kamera i podmanivá strohost kompozicí a slov. Hlavní postavou kritické balady je Jakub Bartoš (velmi zajímavý Otakar Prajzner s hlasem Dušana Skokana), naivně důvěřivý mladík. Věří ve společenství a jeho hierarchické uspořádání vazeb, podléhá nepsaným pravidlům a nechává se unášet bezmocí. Přesto nikdy neztratí naději a optimismus. Na opačné straně stojí Viktor (pozoruhodný Jiří Sedlmayer), neurvalá autorita výchovného ústavu. Jeho cílem je nadvláda nad každým chovancem. Neštítí se ničeho, přetvářky, intriky a násilí jsou na denním pořádku jeho vlastní vize disciplíny a poslušnosti. Postava Tadeka Šolera (zajímavý Štefan Kapičák) deklaruje poslušnost nepsanému řádu a podřízení se nevyhnutelnému utrpení ve jménu zachování vlastní cti a fyzické bezúhonnosti. Důležitou postavou je Karol (velmi zajímavý Martin Štěpánek s hlasem Jána Mistríka), Jakubův kamarád a souputník. Nezajímá ho falešné kamarádství a podřízenost nesvobody. On má být symbolem prohlédnutí a také si svojí vlastní cestou kráčí. Z dalších rolí: výraznější chovanci Slávek (Petr Svojtka), koktající Fred (velmi zajímavý Jiří Ornest), Franta Ošadlík (František Hromada), poslušný Ivan (Milan Kňažko), Mário Fiala (Pavol Mattoš) a Julek (Peter Vršanský), otcovský a trpělivý vychovatel Frajer (zajímavý Viliam Polónyi), do duše promlouvající náčelník ústavu (Zlatomír Vacek), neodbytný psycholog (zajímavý Karol Spišák), laskavý ústavní lékař (Slávo Záhradník), či vyčítavý vyšetřovatel kriminální činnosti (Vladimír Ptáček s hlasem Ela Romančíka). Sonda do společenstva převychovávaných mladíků zvýrazňuje faleš a pokrytectví samozvaných vládců. Nechtějí dát komunitě řád, jen z ní prospěchářsky těží a uspokojují své životní frustrace. Tam, kde vládne násilí, je nutné překonat nejdříve sám sebe a vlastní strach. Moralizování má vzestupnou tendenci, naštěstí autentická působivost je zachována v dostatečně uspokojivé míře. (03.10.2017)

Od Šerifa za mrežami jsem příliš nečekal. Těžko mohl překonat Bočanův vynikající Pasťák, který je tak drsný právě proto, že Bočan v dokumentu o nové vlně přiznává, že už věděli, že film po okupaci půjde do trezoru, a tak vůbec nemuseli brát ohled na diváka. Šerif pochopitelně tak drsný není, ale o happyendu nemůže být ani řeč. Jediným problémem je fakt, že bachaři a policisté tu působí jako pozitivní figury, které se snaží hochy změnit. V tom je Bočanův Pasťák lepší, tam jsou vychovatelé jen špatně placení posluhovači, kterým je osud dětí ukradený, což se zdá být reálnější. Plichta má ale ve filmu méně skutečných herců a je to znát, jde zkrátka o skvělý snímek kdy se na hodinu a půl ocitnete ve vězení a prožijete si život mladých kriminálníků snících o jiném světě, který však nikdy nepřijde... (24.02.2015)