Dracula

Referenčná ukážka víťazstva formy nad obsahom. Francis Ford Coppola akoby sa snažil čo najdôveryhodnejšie a najefektívnejšie preniesť Stokerove fantázie do sugestívnych filmových obrazov, ale zabúdal pri tom na postavy a samotný príbeh. Po vizuálnej a hudobnej stránke je film úchvatný. Výprava, kostýmy, kameramanská hra s tieňmi, jednotlivé surrealistické výjavy, to všetko je v perfektnej harmónii s unikátnou hudbou Wojciecha Kilara. A ten casting! Keanu Reeves ako elegantný Jonathan, Winona Ryder ako krehká Mina, Anthony Hopkins ako démonický Van Helsing, Tom Waits ako "hmyzofil" Renfield a hlavne Gary Oldman ako odpudivý, ale hypnotizujúci gróf Dracula, tí všetci akoby sa pre tieto role narodili. Ale nech to všetko vizerá a znie akokoľvek úchvatne, príbeh postráda srdce príbehu, ducha, ktorý by ma napriek znalosti látky dokázal na dve hodiny vtiahnuť do deja a nedať mi vydýchnuť. Dracula je gotický horor podľa klasickej predlohy, pri ktorom by ma nevyrušovalo žuvanie popcornu. Čo by napríklad pri Herzogovom Nosferatovi nepripadalo v úvahu. (27.05.2002)

Dracopolla aneb Kašírovaná fantasmagorie. Tak jsem zase jednou viděl jiný film než ostatní, ač jde vlastně o stejný snímek. V podstatě marně pátrám v paměti, kdy naposledy jsem viděl vizuálně tak nevkusnou parodii. Coppola přetrhl všech šest strun, Oldman tlačil na pilu tak, že vylámal zuby, Winona tak dlouho chodila kolem horké kaše, až do ní spadla. Herecké výkony vč. Oldmana působí naprosto prázdně a pouze teatrálně. Kulisy a masky jsou tak ulítlé, jakoby nejen režisér, ale všichni holdovali houbičkám v míře takové jako Dracula krvi. Jinak si nedokážu rozumně vysvětlit, jak je možné, že film dopadl jak pohlavním zkřížením laciné fantasy frašky s činoherní adaptací vysílanou v dopoledních hodinách maminám na mateřské. A sentimentem k panu kmotru Coppolovi taky netrpím. Když Dracula, tak verze z roku 1979 od Johna Badhama. Nechme Holywoodu, což Holywoodovo jest. PS: K těm neohroženě příšerným kostýmům - co to měl proboha Gary na začátku za brnění??? U toho se dalo buď brečet, nebo se smát. Nebo obojí. (15.12.2015)

Musím říct, že představa hraběte Draculy jako mazlíčka všech žen (jakéhosi univerzálního ňu ňu tragéda), je mi odporná stejně jako Obitusovi. Naštěstí to není až tak strašné, jak to vidí on či poblázněné fanynky Garyho Oldmana (každý samozřejmě z opačného úhlu :-). V podstatě mi Coppolovo pojetí Vlada nějak výrazně nevadí - myslím, že se snažil Draculu zachytit z různých pohledů a úhlů vnímání této postavy (stejně jako se snažil znovu využít a spojit odkazy na různá předchozí zpracování téhle upírské legendy). Jen Gary Oldman se pro tu roli bohužel ukázal být mírně rozporuplnou volbou. Románovému Draculovi se blíží mnohem více, když je namaskovaný jako po krvi lačnící kreatura - obří pijavice, chlípný moučný červ z Transylvánie - než když tu vystupuje jako vlastně takový hodný a ulízaný londýnský playboy. Naproti tomu drtivá většina ostatních je typově přesná (Mina, Lucy, Jonathan, Draculovy nadržené upírky a výborný Van Helsing). Samostatnou kapitolou je ovšem dost netypický Renfield Toma Waitse... :-) Coppolův film mě ale přes kontroverzní pojetí hlavní postavy neuráží. Vyložené klady převažují, a vizuální stránka je skvostná. Hlavní nedostatek vidím v tom, že jakkoliv působí jednotlivé scény samostatně skvěle, jako celek ten film nedrží až tak pohromadě, a místo jednoho vybroušeného klenotu se rozpadá na spoustu střípků a střepů. Některé z nich jsou vyloženě krásné, některé docela půvabné, a některé budí rozpaky (Dracula jako nyvý milenec). Naštěstí je tu po celou dobu snaha ty posledně jmenované tendence vyvážit, aby z filmu tak strašně nevyčnívaly. Co mě ovšem uráží zcela jistě, je fakt, že právě tyto tendence inspirovaly v Čechách výrobce jistého příšerně populárního muzikálu, který byl celý postaven právě na zdůraznění a vyzdvižení takovéhoto zcestného pojetí slavného upíra. A tak jsme se dostali až ku zrodu jedné strašlivé zpotvořeniny. Od té doby totiž u nás máme Drákulu. Zatímco Dracula zůstane navždy krvavě temným, nekompromisním démonem zla, Drákula je takový sladký, rozněžnělý koloušek, čirou náhodou také upír. Parafráze na známou Pucholtovu hlášku z Černého Petra se pak přímo nabízí : "Dracula. Drákula. Cítíš ten rozdíl?" (22.06.2007)

Coppolova adaptace klasického Stokerova románu vyniká především ve dvou rovinách - na tomhle snímku upoutá to, že jeho vizuální stránka je skutečně skvostná (Coppolovo estetické vnímání je vybroušené a dává svému filmu podobu temného, gotického obrazu) a navíc je natočen postaru, kulisově, tak jak se horrory točily kdysi. Na jednu stranu je Dracula poctou všem klasickým expresionistickým hororům, na druhou se však posunuje ve fúzi moderních filmařských technik a progresivních filmových přístupů (především scény z Londýna, zrychlený příchod bestie k vile viděný subjektivní kamerou...) s klasickým expresivním komponováním scén k postmodernímu tvaru. Výrazný je i významový posun díla, především pak interpretace hlavní postavy, hraběte Draculy. Pakliže je fixován na svou původní lokaci, do Transylvánie, je Dracula stále především zplozencem pekla, bytostí temnou a ryze negativní a nebezpečnou (byť se zajímavou sexuální motivací), vydá-li se ale na cestu, pryč ze své domoviny, přichází šokující schizofrenie - v noci stále fixován na hlínu své země, jež si veze sebou dobře ukrytou v truhlách, zůstává onou bytostí temna a zla, ve dne však v ulicích Londýna prochází metamorfovaný Dracula coby charismatický až uhrančivý mladý muž přitažlivý pro druhé pohlaví!!! Dokonce se v jakési romantizující poloze příběhu začne dvořit živé ženě a hledá v této osobě paralelu se svojí dávno mrtvou láskou. Tahle romantická reflexe Draculy zapadá ale přesně do Coppolova gotického vidění původního literárního textu. Dracula je jakýsi romantický rozervanec a svoje prokletí prezentuje jako psychická muka. Jeho objekt lásky (skvělá a typově přesná Winona Ryder) mu slouží jako možnost vymanit se z prokletí svého osudu - přestat být nemrtvým. Je paradoxní, že v souboji Draculy s profesorem Van Helsingem fandím jako divák Draculovi, tedy v původním významu straně temna... Coppolův Dracula je zajímavý postmoderní filmový tvar, ale hlavně úžasný a krásný film. Komplexně velký film! (22.06.2007)