Taková zvláštní rodinka

Vychytaných vtipů se najde docela dost, na komedii i docela dost vážných míst, ale to mezitím je (možná práve proto) hodně nekonzistetní. Ale i tak v podstatě zajímavé. A celkově hodnoceno: velmi rozporuplné. Už dlouho jsem neviděl snímek, který by u mě v průběhu sledování lavíroval v hodnocení mez nějakými třiceti až sedmdesáti procenty. Takže ty hvězdičky jsou v podstatě kompromis. (20.07.2006)

Teda zasmál jsem se podstatně víc než třikrát, ale přesto mě tohle dílko nijak zvlášť neoslnilo. Zpočátku se mi líbila rozpustilost příběhu, ale pak mi to celé tak nějak zevšednělo. O to víc mě to mrzí, že tam hrají mí oblíbenci Stiller, Wilson a Murray. Vím, co chtěl Anderson filmem říci (rozpad rodiny, pokřivené vztahy mezi nejbližšími, odpouštění..), ale přesto se mnou konec nehnul. Na to je to příliš povrchní. (31.03.2008)

WTF co tohle jako melo bejt? Anderson neni muj clovek, ani jeho Život pod vodou me nijak nezaujal, ale tohle bylo snad jeste horsi. Film je strasne dlouhej, na komedii tu je desne malo vtipu a na drama se tu nic moc dramatickeho nedeje. Vubec sem nepochopil, co tim chtel reziser rict, je to proste divnej film. Aspon, ze kdyz uz nic jineho, tak herci sou slusny, prekvapive ne muj oblibenej Ben Stiller, ale vybornej Gene Hackman. Cekal jsem o dost vic. (20.07.2006)

Typický představitel cyklu „smart cinema". Výstřední postavy, sarkastický humor, ironický pohled na tradiční rodinné hodnoty, dysfunkční rodinné vztahy, epizodická struktura. Neboť jde zároveň o film Wese Andersona, je epizodičnost zvýrazněna dělením do kapitol (plus prolog a epilog), kompozice připomínají obrazy (tableaux shots), z nichž každý lze pro jejich vypiplaný design a množství vtípků v mizanscéně rozebírat mnoho minut, geometricky přesné pohyby kamery se střídají se „spontánními" sekvencemi snímanými ruční kamerou (podobně vedle sebe Anderson staví scény jako z grotesky a realistické násilí, v jehož důsledku jde skutečně o život), citují se zde slavné filmy, v podkresu neustále zní zpola vážně využívané skladby známých hudebníků a děti se mnohdy chovají dospěleji než dospělí. Celkem bych souhlasil s názorem, že jde o Andersonův film s největší vypovídací hodnotou, protože v něm režisérovo hračičkovství nezastiňuje vážná témata, o kterých pojednává. Osobně si každopádně myslím, že se jako režisér doopravdy „našel" až v Životě pod vodou. 80% Zajímavé komentáře: Aquarius, Callas, wipeout, Martass21 (10.07.2005)

Od Andersona za sebou mám zatím teprve jen Grandhotel Budapešť a ve srovnání s ním jsem poměrně zklamaný, protože jsem prostě čekal něco hodně jiného, než co se mi dostalo. Scénář není špatný, má dobré základy, ale komediálně je slabý a jako drama působí průměrně. Dost toho zachraňuje výborné obsazení, na které je radost se dívat, ale necítím to na nic víc než lepší průměr. (03.01.2016)