Noc rozhodnutí

Strhující a tak neuvěřitelně autentické a opravdové, až z toho mrazí. Rudolf Hrušínský zde ztvárnil sebe. Starého, slabého, nemocného muže s geniálním a neopakovatelným hereckým talentem. A ztvárnil také stárnoucího prezidenta Háchu, který stojí před nejtěžší zkouškou, jaká jej mohla potkat. Pocity, které prožívá a myšlenky, které se mu honí hlavou. To vše je vidět. Nesmírnou bolest, jak fyzickou, tak psychickou, strach, možná i stud a beznaděj. Z toho, že mu jeho, naši, vlast kradou před očima a on nemůže zasáhnout. V této chvíli už neměl na výběr. Ani my. V té místnosti, za zavřenými dveřmi, se tehdy rozhodlo o událostech, které psaly historii a změnily svět. Tehdy tam byl Emil Hácha, ale v tomto snímku to byl především Rudolf Hrušínský, jemuž tato role působila také bolest. Jako člověku. Výjimečnému, záhadnému a skvělému. Protože tím podle mne byl. Pamatuji si komentář jednoho uživatele k filmu Dým bramborové natě, ve kterém píše, cituji "panu Hrušínskému nedělalo dobře, tu roli nehrát." Přesně takový pocit mám z Noci rozhodnutí. Ztvárnil svou roli tak nesmírně sugestivně, až to bolelo. "Byl bych radši, kdyby dnešek vůbec nenastal..." (15.03.2009)

Emil Hácha není hrdina. Emil Hácha není ani zrádce. Oškliví se mi názorové poletování ode zdi ke zdi. Problém tohoto filmu však tkví zcela jinde, a totiž – jako by si někdo řekl: "Hrušínský je vážně nemocný, ty, vole; má v očích takový zásvětní svit, ty, vole; to bude herectví; vždyť to přece děláme pro dobrou věc, ty, vole; klidně můžeme tlačit na pilu".-------------- Hořko je mi z mrchožroutských pravidel showbizu. A přesto na ně přistupuji. Lačně; znovu & znovu. (31.08.2014)

Skvěle natočené dusné drama o temné události našich dějin z roku 1939.. Těžko je mi se nějak vyjadřovat, záměr tvůrců je jasný, mám pro něj pochopení, bolelo mě koukat na Rudolfa Hrušínského v roli Háchy... Díky výborným hercům - František Němec, Josef Abrhám, Luděk Munzar - jsem to zvládla, ale dobře na duši mi z toho vážně není.. (21.05.2022)

Asi najlepšie by bolo, keby to bol televízny film, ktorý by sa neodvolával na historickú udalosť. V takom prípade by som neuvažoval nad tým, ako ďaleko od skutočnosti sa môže pohybovať autorská licencia. A rovnako by som neuvažoval, či Rudolfovi Hrušínskému táto úloha prospela, či bola dôstojným rozlúčením s jeho herectvom alebo nie. Z televízneho filmu mám veľmi rozpačitý pocit, ktorý sa nedá vyjadriť niekoľkými vetami. Tak to radšej nechám v tejto zamlčanej podobe. (15.03.2020)

Háchovo postavení se často srovnává s Benešovým, ale Hácha v ruce nedržel vůbec žádné trumfy. Němci chtěli jen jeho podpis , aby okupace byla právně krytá. Nikdo válku nechtěl, nikdo by se nás stejně nezastal. Bojovat se nedalo, nebylo se jak a čím bránit. Po Mnichově bylo už vše ztraceno. Ovšem to neubírá na lidském rozměru dramatu, rozhodnutí člověka dobrovolně vydat svůj národ do rukou katanů. Hácha, který se na žádost Beneše obětoval do funkce prezidenta doufal, že ho tato volba nikdy nepotká. Nezůstal ušetřen ani té volby, ani poválečného nařčení z kolaborantství. Naštěstí už ho nestihli lynčovat jako Svitáka na dlažbě pražských ulic. 90% (21.07.2012)