O Maryšce a vlčím hrádku

Napínavá pohádka s prvky hororu (pro malé děti to úplně není), kromě tajemné vlčice se zelenýma očima si budu pamatovat jistě i Maryščin dramatický útěk z hradu, to jsem ani nedutal. Vypravěč, hudba i animace, všechno je na výši. Maryška je frajerka, nezalekne se a poradí si i se Sophiinou volbou... a má plnou důvěru a podporu manžela, to je taky sympatické. (01.03.2017)

Co jméno, to kvalitní ryzí kov: Zuzana Renčová (námět), Dagmar Berková (výtvarník), Ota Sklenčka (vypravěč), Luboš Fišer (hudba), Vlasta Pospíšilová (režisérka). - Zvláště něžný výtvarný projev paní Berkové dělá z téhle pohádky malý skvost! https://www.youtube.com/watch?v=qrO6eOYcK30 (15.01.2017)

Proč Maryška neřekla princi, aby šel do Vlčího hrádku a nevysvobodil tu chuděru z okovů? Proč kvůli slibu, který dala neznámé ženské, obětuje svoje dvě děti? Když ještě navíc neví, jestli ta osoba v okovech nekecala? Dobře, zkameněla by, ale většina matek by radši zemřela, než by vydala své děti ne? Proč princ jenom sedí s Maryškou u růžičky a vzdychá a nejde místo toho do Vlčího hrádku osvobodit svoje dvě děti? Obě děti byly odebrány v den svého narození, přesto po roce (po dvou) poznávají své rodiče, jak to? Kde tedy vlastně byly, to je celou dobu odněkud pozorovaly? Kdo je vychovával? A kdy dostanu odpověď na tyhle otázky? (12.08.2012)

"Nikdy ti to nepovím..." To já rád povím o téhle chutné pohádkové "jednohubce" všem svým známým, co mají děti. Je to sice maličko strašidelné, přičemž onu strašidelnou atmosféru skvěle dotváří potemnělá Fišerova hudba, ale opravdu jen maličko... Jinak to jako ve všech českých pohádkách musí nakonec dopadnout dobře, a tak je prostor i pro Fišerovu typicky romanticko-poetickou hudbu se zvonkohrou či vokály. (10.01.2019)

Jeden z klenotů československé animované tvorby. Měli jsme samozřejmě mnoho mistrů animovaného filmu, ale ne všechna díla jsou výjimečná. Mohou být třeba umělecky výjimečná a originální, ale nemusí být krásná a příjemná. Tento film je. Líbil se mi jako dítěti, líbí se mi to i teď, i když je to vlastně pohádka. Loutky jsou pěkné, především Maryška. Co je ale nezapomenutelné na tomto filmu je atmosféra vyvolaná díky střihu, hlasu vypravěče, hudby a hlavně režie. Vlčice je vlastně statická, vůbec se nehýbe, ale scény s jejíma očima podkreslené světlem a sugestivním hlasem vyprávěče jsou přímo děsivé a tvoří vrchol celého filmu. A přitom je to jen zlatá socha vlčice. Tady jde vidět umění animátorů. Co nelze také opomenou, je hudba, která je taky krásná. Ačkoliv ne moc známý krátký film, v rámci žánru skvost. Samozřejmě z mého pohledu. (100/100) (23.03.06) (24.03.2006)