Paříž, Texas

Pomalé a poetické. Harry Dean Stanton je v postave Travisa perfektný. Film uteká veľmi pomaly, bez výraznejšej dramatickej scény. Stavia na emóciach, ktoré sa neukazujú hneď a explicitne, ale ktorých prítomnosť vieme vytušiť vo väčšine scén. Film je pútavým skĺbením filmových obrazov a až divadelných dialógov( veď Sam Shepard) v dokonalej symbióze medzi týmito dvoma umeleckými druhmi. Wenders je režisér, ktorý skúma, ktorý experimentuje, posúva hranice svojich výrazových prostriedkov a možností krajiny z ktorej vzišiel a pripojil sa filmami ako Nebo nad Berlínom a týmto krásnym kúskom k filmárskej špičke s vlastným rukopisom a vlastnou poetikou. Finále s Nastassjou je tak čarosmutné, až to vháňa slzy do očí. Krásny film. (17.09.2017)

Jeden z těch filmů, které nastupují jako pomalu působící omamné látky. Naléhavý tón, který ve mně rezonoval několik dní po vidění, v rozpětí od absurdní balady až po nejtvrdší drama o lidských citech, zprvu na mysl diváka příliš netlačí. Možná je to pomalým tempem filmu, který má rád dlouhé záběry a nechává říkat svoje postavy zdánlivě zcela zbytečné věci, možná je to tím, že vypráví o posedlosti, útěku a bolestné pokoře, kterou si vyžaduje znovužití. Tedy o věcech, které jsou časté, ale zdaleka tak často se o nich nemluví. Jak řekl sám Wenders, vypráví o lásce bez přítomnosti (viditelné) lásky. A taky je tu můj černý kůň Harry Dean Stanton, ideální člověk do role chlápka, který poznal, propadl peklu posedlosti, odešel a znovu musel potkat, aby mohl znovu žít. Tak vznikl příběh o muži, který roky chodí bez cíle pustinou, nemluví a vlastně už neví, kým je. Po impulsu v podobě návratu do civilizace začíná cesta za možným vykoupením, která končí geniální scénou "za zrcadlem". Dlouhá a statická chvíle, v níž Travis vypráví do telefonu příběh svých pocitů, zatímco netušící tvář Jane postupně podléhá vědomí, kdo sedí za sklem, patří k nejsilnějším filmovým závěrům, co jsem kdy viděl. Nádhera. (23.06.2008)

Nevšední filmový zážitek, který se skrze pomalé tempo a velmi umírněné herectví hlavní čtveřice tlačí do našeho podvědomí sice velmi zdlouhavě, avšak zároveň naprosto suverénně. Já jsem sice v té osobité cestě za sebepoznáním většinou marně hledal motivy, které by mě svou silou a přednesem vyloženě srazily do kolen, ale jednak neotřelá formální stránka v čele s dokonalou kamerou, krásným prostředím a jemu odpovídající banjo hudbou, a jednak moje velká slabost pro podobné tvůrčí úlety tentokráte udržely hvězdičkové hodnocení ve svrchních patrech. Docela mě ale mrzí, že očekávaný hyper-dojemný závěr mě nechal podezřele chladným - alespoň že do celkového poklidného kontextu přirozeně zapadl. 75% (15.02.2014)

Nechci být nespravedlivá - formálně a pocitově by to bylo za pět hvězd, tu bluesovou kytaru bych vydržela poslouchat celé dny a už dlouho jsem neviděla tak nádherně intimní scénu, jako Travisovo a Janeino setkání za zrcadlem. Jenže mě prostě velká, osudová melodramata příliš neoslovují, třebaže jsou spíše artově utlumeného rázu. Promiň emm. (05.03.2015)

Když se zkusím nad naservírovaným příběh trošku zamyslet, tak jsem v podstatě neviděl nic přelomového a úžasného. Klasický příběh o rodinných hodnotách a především hledáním sebe sama a svého místa ve světě. Nic světoborného a obohacujícího. Co činí tento snímek výjimečným je ovšem zpracování, které je naprosto dokonalé. Opravdové pohlazení na duši. Ani navzdory brutálně dlouhé stopáži, jsem ani na okamžik neupadl do stavu, kdy bych se nudil. Neskutečně skvěle řemeslně zvládnuté a největší pochvalu si zaslouží rozhodně režisér. Ze snímku je cítit, že je po všech směrech dokonale ukormidlován. Snad by si celý snímek zasloužil pouze silnější a zajímavější vypointování celého příběhu. Po celou dobu jsem měl pocit, že se snímek snaží být něčím víc, než čím ve skutečnosti je. Rozhodně však nechci říct, že na tom čím je bylo něco v nepořádku. Tvůrci skvěle stihli zanalyzovat a prozkoumat spoustu důležitých témat z několika oblastí zejména partnerského a rodinného života, takže na své si přijdou převážně ti diváci, kteří už toho mají právě z těchto sfér hodně prožitého. K tomu se přidala dokonalá technická forma, která ke snímku seděla v každém detailu. I když se ani vzdáleně neřadím mezi fanoušky rodinných dramat, tak v tomto případě pálím hodně silné 4 kousky. Krásný a neuvěřitelně lidský snímek. (11.11.2019)