Příběhy včelích medvídků

Večerníček, který doznívá v uších po celý život. Či snad chcete tvrdit, že ♫ Bílá, bílá, bílá, bílá, komu by se nelíbila. Bílá vrána, bílá noc, bílé není nikdy moc. "Čmeláci vy jste snad šílení, okamžitě nechte bílení." ♫ či ♫ Na políčku v jetelíčku, tam kde potok pramení, dobře je nám po tělíčku, zákonem jsme chráněni. Sosáčkama sosáme, bez přestání to samé, do pěti, do pěti, musíme být u maminky v doupěti. ♫ si tu a tam nezabroukáte i v dospěláckých letech? No tak vidíte... Á jé-é-ště jé-é-dnů ♫ Přátelé, chvátám, chvátám, nemám chvíli klid. Já tam, já tam, dávno už měl být. Ne, ne, ne, nesnídám, nesvačím, nestihnu to nestačím. Promiňte, vážení, mám veliké zpoždění. ♫ (18.10.2007)

Kdo by neměl rád Méďové a záškodníka Pučmelouda. Krásné dětství, parádní dabing a nestárnoucí melodie..Asi to nejlepší z tvorby Libuše Koutské a co mohla vůbec pro děti udělat. Dnešní děti už to možná tolik neznají, nebo nevnímají, ale já a generace dětí z osmdesátých let, dá se říct, že na tom vyrůstala. A nebít toho originálního soundtracku, který před časem vyšel, tak jsem ani nevěděl co tato geniální loutková záležitost ještě navíc skvěle interpretovaná Josefem Dvořákem v sobě skrývá za úžasné zvukové perličky. No jako malý jsem to až zas tolik nevnímal. Vždy jsem ale ani nevím proč nějakým způsobem ulétával a fandil hlavně tomu záškodníkovi Pučmeloudovi. Ten mě vážně dostával jednak svým originálním zjevem, a pak taky svou mluvou a svými hláškami. Hlášky a písničky tipu : Plná špajz, samý sádlo všude samý sádlo, přátelé chvátám, chvátám, nemám chvíli klid, sosáčkama sosáme bez přestání to samé, nebo, do pěti do pěti musíme bejt u maminky v doupěti, dnes už skoro zlidověly. Za 5*. (14.07.2006)

Měl to být sice pořad jen pro děti, avšak baví úplně všechny od batolat po geronty. Příběhy plné laskavého humoru sice ztrácejí s časem na originalitě, ale namluvení postav je skvělé - pánové Zedníček a Dvořák se vyřádili, a to zejména Josef Dvořák na Pučmelounovi. Největší devízou večerníčku je ovšem zcela bez pochyby geniální soundtrack, jehož písně jsou často zpívány při všech možných i nemožných příležitostech. A tehdy pochopíte, že jde o legendu. Velmi pěkné čtyři hvězdičky. (17.10.2011)

Váhám mezi 70-80%. Jako dítě jsem tenhle večerníček nijak zvlášť nemusel a jeho písničky do dospělého věku prakticky neznal. Asi i proto, že jsem ze Slezska a ta česká čeština mi stále neleze přes uši (stejně jako většině českých Čechů naše krácená moravština :-) Ovšem Dvořák je zde skvělý, to nelze upřít! (17.11.2010)

"Tam, kde v noci jasně svítí světlušky, tam, kde za srdce tě berou berušky, tam, kde vesele si žijí čmeláci, tam, kde brouk si z brouka dělá legraci, tam nás dneska večer možná čekají, pojďme po špičkách a potají." Všimněte si prosím, že ani v textu znělky, v erbovním to znaku seriálu, nepadne ani zmínka o nějakých "včelích medvídcích". Čmelda a Brumda jsou přece čmeláci, jsou na svou identitu náležitě hrdí a padne-li v seriálu vůbec nějaká zmínka o včelách, je sršatě ironická a taková Mája by si ji za plástev určitě nedala. ;-) Myslím, že hlavní kouzlo toho večerníčku je právě v jeho neotřelém humoru, který vznikl do značné míry jako improvizační příspěvek Josefa Dvořáka a Pavla Zedníčka. Ani to věčné pošťuchování s Pučmeloudem nemá obvyklý charakter okázalého "trestání zla". Všichni přece víme, že i když ho čmeláci třeba zavřou "do sudu, do sudu, kde si asi nějaký čas pobudu", jak věštecky zpívá v teskném chansonu, je to spíš v rámci hesla "láska nehněvaná není milovaná". Jediný kritický osten zatnu na vrub hudebnímu skladateli (tuším, že to byl Petr Skoumal), který si pro největší hit seriálu, evergreen "Čmeláku chlupatý, už ti šlapu na paty", jaksi vypůjčil leitmotiv z Gershwinova Američana v Paříži. Na druhou stranu, Mistr by mohl být hrd a pyšen, že jeho hit tolik let po jeho smrti interpretovala taková Superstar, jakou Pučmeloud nesporně byl a je. 100% (10.01.2008)