Příběhy včelích medvídků

SIce loutkový,ale pěkně zpracovaný večerníček. Loutkové nemám ráda,záleží jak jsou loutky udělané. Třeba tady mi ty loutky nevadí, jsou pěkné,tenhle večerníček jsem milovala a dávám mu plný počet hvězdiček. Narozdíl od Jájy a Pájy,kde ty loutky jsou hnusný a dávala jsem odpad. Krásně namluvil i Pepa Dvořák, prostě parádní záležitost. Sádlo,samý sádlo. (30.12.2018)

Nejvetsi dobro like EVER! Muzeme si skripnout prstik pod dverma, muzou se nam rezat zoubky, muzeme byt vztekli ze nam maminka nechce dat na hrani ten nuz co s nim kraji zeleninu.... jakmile zaslechneme "na policku v jetelicku tam kde potok prameni" tak jsou vsechny trable a bolesti sveta zapomenuty a my ani nedutame a desne se tulime a radostne si brumlame a zoufala, unavena a krajne neupravena matka si spokojene rika ze cela ta strapace s detma asi prece jen ma neco do sebe... (08.10.2019)

Rozpustilý zvídavý Brumda a trošku přitroublejší jedlík Čmelda jsou pohádkové postavy mého dětství. Příběhy včelích medvídků jsou naprosto pohodovým večerníčkovým seriálem. Nikde nikdo nelítá jak blázen, nekřičí na sebe a nemlátí do sebe. A jako bonus - písničky těchto čmeláčích kluků se prostě nedají zapomenout! (26.02.2013)

"Tam, kde v noci jasně svítí světlušky, tam, kde za srdce tě berou berušky, tam, kde vesele si žijí čmeláci, tam, kde brouk si z brouka dělá legraci, tam nás dneska večer možná čekají, pojďme po špičkách a potají." Všimněte si prosím, že ani v textu znělky, v erbovním to znaku seriálu, nepadne ani zmínka o nějakých "včelích medvídcích". Čmelda a Brumda jsou přece čmeláci, jsou na svou identitu náležitě hrdí a padne-li v seriálu vůbec nějaká zmínka o včelách, je sršatě ironická a taková Mája by si ji za plástev určitě nedala. ;-) Myslím, že hlavní kouzlo toho večerníčku je právě v jeho neotřelém humoru, který vznikl do značné míry jako improvizační příspěvek Josefa Dvořáka a Pavla Zedníčka. Ani to věčné pošťuchování s Pučmeloudem nemá obvyklý charakter okázalého "trestání zla". Všichni přece víme, že i když ho čmeláci třeba zavřou "do sudu, do sudu, kde si asi nějaký čas pobudu", jak věštecky zpívá v teskném chansonu, je to spíš v rámci hesla "láska nehněvaná není milovaná". Jediný kritický osten zatnu na vrub hudebnímu skladateli (tuším, že to byl Petr Skoumal), který si pro největší hit seriálu, evergreen "Čmeláku chlupatý, už ti šlapu na paty", jaksi vypůjčil leitmotiv z Gershwinova Američana v Paříži. Na druhou stranu, Mistr by mohl být hrd a pyšen, že jeho hit tolik let po jeho smrti interpretovala taková Superstar, jakou Pučmeloud nesporně byl a je. 100% (10.01.2008)

Měl to být sice pořad jen pro děti, avšak baví úplně všechny od batolat po geronty. Příběhy plné laskavého humoru sice ztrácejí s časem na originalitě, ale namluvení postav je skvělé - pánové Zedníček a Dvořák se vyřádili, a to zejména Josef Dvořák na Pučmelounovi. Největší devízou večerníčku je ovšem zcela bez pochyby geniální soundtrack, jehož písně jsou často zpívány při všech možných i nemožných příležitostech. A tehdy pochopíte, že jde o legendu. Velmi pěkné čtyři hvězdičky. (17.10.2011)